Když španělští archeologové dohlíželi na práce v historickém jádru Carmony, města na jihozápadě země v sevillské provincii, věděli, že jeho historie sahá do časů římské provincie Betica, píše španělský list El País. Pak už následovalo jedno překvapení za druhým.

Nejprve našli mauzoleum z přelomu letopočtu. „Byl jsem na staveništi, zahlédl jsem nějakou malou díru, kterou jsem tak akorát prostrčil hlavu. Nahlédl jsem dovnitř a viděl, že je to římský hrob. Nějak jsem se tam dokázal prodrat a zjistil, že je neporušený,“ uvedl pro londýnské Timesy archeolog Juan Manuel Román.

Výzkum převzal tým z university v Córdobě. Zjistil, že jde o mauzoleum zdobené malbami s osmi pohřebními výklenky. V šesti z nich byly urny s ostatky tří mužů a žen a různé milodary. Největší pozornost vzbudil výklenek, do kterého pozůstalí uložili k poslednímu odpočinku asi čtyřicetiletou ženu. „Archeologové zde našli zbytky látkového pytlíku, tři jantarová zrnka a olověnou krabičku ve tvaru vajíčka, ve kterém byla lahvička s pevnými zbytky parfému. Byla to vonná obětina,“ zmiňuje El País. Díky nálezu dostali první příležitost otestovat, čím voněli starověcí Římané. 

Řím voněl po pačuli

Díky pevnému uzavření lahvičky kamennou zátkou a zalepení živicí měli badatelé dost materiálu, který podrobili mnoha chemickým testům. Věděli, že staří Římané voňavky rádi využívali, ale dosud měli informace o nich jen z psaných pramenů nebo nepřímých zdrojů.

Výsledek výzkumu tým zveřejnil ve švýcarském časopise Heritage. „V souladu s doporučením Plinia Staršího parfém tvořily dvě složky: základ, který umožnil zachování aromatu, a esence. Základem byl v tomto případě rostlinný olej, zřejmě olivový, a esenciální olej byl získaný z pačuli, rostliny indického původu, široce používané i v současné parfumerii. Její využívání v římské době dosud nebylo známé,“ citovaly Timesy badatele.

Odborníky zaujala také samotná lahvička. „Nádobky z křemenného skla byly velmi vzácným přepychem. Obvykle jsou také foukané, ne vyřezané, jako v tomto případě. Nález starověké skleněné nádoby pro uchovávání vazkých látek byl proto sám o sobě dost neobvyklý. Ještě zvláštnější pak bylo, že byla hermeticky uzavřená a uchovávala pevnou hmotu. To poskytlo jedinečnou příležitost určit chemické složení látek tohoto vysoce kvalitního parfému či kosmetického přípravku,“ zmiňují Timesy. Zcela neobyčejné bylo je vědců i to, že lahvičku uzavírala zátka z dolomitu, minerální horniny.