Ragby se pomalu zabydluje také v jižních Čechách. V našem kraji se ragby věnují v RC České Budějovice. Klub se letos umístil ve druhé lize na pátém místě. O tom, jak se českobudějovickým ragbistům daří, jsme si popovídali s Adamem Šleglem, kapitánem týmu.
Jak jste se vlastně dostal k ragby?
K ragby jsem se dostal v patnácti letech přes svého strýce, který hrál za Písek. On bydlel v Budějovicích a tenkrát mi řekl, že se tady zakládá ragbyový oddíl a že bych to měl vyzkoušet. Já jsem tehdy zkoušel hrát florbal, fotbal i basketbal, ale ragby mě naprosto učarovalo.
V letošním ročníku druhé ligy jste postoupili do nadstavbové části, v níž jste obsadili páté místo. Jak jste s tímto výsledkem spokojeni?
Celkově můžeme být spokojeni, ale sezonu bych rozdělil na dvě části. Ta první byla super, protože jsme se scházeli v hojném počtu. Druhá část soutěže už byla horší, protože jsme se potýkali s personálními problémy. Nebyli lidi a to se projevilo na horších výsledcích. V nadstavbě jsme prohrávali s týmy, které jsme měli podle mého názoru porazit. Nakonec jsme skončili pátí, ale myslím si, že jsme měli na lepší umístění.
Nedostatek hráčů musí řešit i jiné kolektivní sporty. Ragby v tomto ohledu není výjimkou?
Ragby je oproti jiným kolektivním sportům trochu v nevýhodě, protože potřebujete mít minimálně patnáct hráčů, což je docela dost. Třeba v áčku je přímo z Českých Budějovic pouze pět lidí. Ostatní dojíždějí, takže je to složitější.
Jakým způsobem získáváte nové hráče?
Po mistrovství světa v Japonsku jsme rozjeli rozsáhlou kampaň, která je úspěšná a přináší ovoce. Naše fotografie byly například vystaveny v českobudějovickém nákupním centru. Po městě jsou k vidění bilboardy a vylepujeme i plakáty s pozvánkou na trénink.
A pomáhá to?
Zájemci se hlásí, a z těch, kteří přijdou na trénink, vydrží u ragby tak deset až dvacet procent.
Jak často českobudějovičtí ragbisté trénují?
Teď v zimě trénujeme dvakrát týdně v tělocvičně základní školy v Bezdrevské ulici na sídlišti Vltava. Dokud se dalo být venku, chodili jsme na hřiště, které jsme si sami osvítili reflektory.
Na jihu Čech jste zatím jediným klubem, který se ragby věnuje a nyní hrajete druhou nejvyšší republikovou soutěž. Je reálné, že by se v dohledné budoucnosti mohla hrát v jižních Čechách první liga?
Nic není nereálné, ale v současnosti nás limituje to, že nemáme vlastní hřiště. Už kvůli tomu si to nedovedu představit. Potřebovali bychom dostatek hráčů a vlastní zázemí.
Muži RC České Budějovice hrají patnáctkové ragby. Věnuje se klub rovněž sedmičkovému ragby?
České Budějovice letos soutěž v sedmičkovém ragby právě kvůli nedostatku hráčů nehrály. Někteří kluci ale měli vyřízené hostování a mohli si zahrát ligu za Sedlčany. Náš českobudějovický tým se dal dohromady až v závěru sezony a zahrál si na posledním turnaji pohárové série. Byl to zároveň jediný turnaj v sedmičkovém ragby, jehož jsme se jako klub zúčastnili.
Přitom právě proto, že hráčů máte málo, byste měli sedmičkový tým složit snadněji. Patnáctkové ragby je ale mezi ragbisty zřejmě oblíbenější?
Sedmičkové ragby je pro hráče atletického typu. V patnáctkovém ragby naopak najde uplatnění každý. Potřebujete mít v týmu nejen silné hráče, kteří se prosadí třeba v mlýnu, ale i hubené a běhavé hráče.
Ragby, především to patnáctkové, je velice kontaktním sportem. Na hřišti je k vidění velké množství hodně tvrdých soubojů, přesto se v zápasech téměř nevyskytuje simulování a běžné nejsou ani žádné větší potyčky. Také někdy ragbistům takzvaně ujedou nervy?
Ragby je velice férovým sportem. Simulováním nic v tomto sportu nezískáte. Ve vyhrocených situacích rovněž k potyčkám dochází, málokdy se to ale zvrhne v nějakou bitku. Každý ví, že jakmile rozhodčí zapíská, je to signál k tomu, že si hráči podají ruce a veškeré neshody na hřišti končí. To je jedna z věcí, která se mi na ragby líbí.
Ragby hrají i ženy a právě váš ženský tým objížděl ještě před několika lety turnaje v sedmičkovém ragby. Jak si ženy vedly v letošní sezoně?
Oficiálně ženský tým nemáme, protože právě před rokem se rozpadl. V této sezoně ale holky uspořádaly nábor a začíná se znovu tvořit nový ženský tým. V žádné soutěži ale letos nepůsobil. Velkou radost nám však dělá zájem ze strany dětí, kterých máme spoustu.
Což je hodně důležité, protože v dětech je budoucnost sportu obecně…
Přesně tak. Potřebujeme si vychovat své nástupce, až my už hrát nebudeme.
