Jedna z nejodvážnějších a také nejtalentovanějších světových skeletonistek v lotyšské Siguldě skončila v prvním závodě SP na 4. místě. „To je její nejlepší výsledek v českých barvách v rámci tohoto seriálu.“

Čtvrté místo je z dlouhodobého pohledu závodnice, která má celou kariéru před sebou, úžasné. Inspirující. Motivující k další práci. Stejně tak je ale k naštvání. „Velká škoda,“ kroutila Anička v cíli hlavou. „Byla jsem opravdu blízko medaili, ale i čtvrté místo je výborné, mám velikou radost.“

Co ji připravilo o bronz? Naprostá maličkost. Za soupeřkou zaostala o jedinou setinu. „Udělala jsem chyby v zatáčkách tři a šest,“ vypálila okamžitě. „Já o těch chybách hned věděla, to mě stálo medaili. Zbytek byl dobrý: jak rychlost, tak výběr nožů.“

Poprvé a Anny vyrazil servisman Petr Kouřil. Olsen byl se mnou,“ potvrzuje Anna a používá Petrovu přezdívku. „Všechno fungovalo velmi dobře.“

Z historického pohledu odborníci čtvrtou příčku oslavují. Jde totiž o nejlepší umístění české závodnice v seriálu Světového poháru.

„Když jsem stála v cíli a viděla na obrazovce, že mě domácí závodnice porazila o setinu, tak jsem si říkala, že to snad ani není možné, ale hned jsem si uvědomila, že je to pro mě pořád nejlepší výsledek za Česko, což mě opravdu těší. Je to pro mě skvělý start do sezony,“ hodnotí v cíli vydařeného závodu Anna Fernstädtová.

„Oproti minulé sezoně jsem se určitě zlepšila, takže je vidět, že jsme s trenérem Pepou Andrlem na správné cestě,“ říká a popisuje předstartovní nervozitu: Je pravda, že jsem byla před závodem nervózní, takže jsem asi i kvůli tomu měla trochu těžší nohy.“

Přitom právě start je v její disciplíně naprosto zásadní. Rozhodující. „Co ztratíte na startu, to už se na trati dohnat nedá,“ uvědomuje si reprezentantka ČR.

„Nebylo to ale zase tak, že bych se soustředila pouze na starty, ale dlouho nebyl žádný závod, byla jsem celkově víc nervózní než jindy,“ uvedla v Siguldě.

„První závod je za mnou, nervozita by měla opadnout, příště se třeba ve startech ještě o něco posunu.“

Velmi důležitou součástí výkonnostního progresu je sebereflexe. „Vím o chybách v první polovině trati, na ty se zaměřím,“ naznačuje, na co se chce koncentrovat. Na dráze, na které vybojovala čtvrté místo, v předchozích letech nasbírala závodní zkušenosti. „V minulé sezoně jsem v Siguldě byla dvanáctá, teď čtvrtá, posun je velký.“ Čím si Anička takový rozdíl za rok tréninku vysvětluje? „Je to hodně dané tím, že už jsem si zvykla na saně, věděla jsem, jak si je nastavit, co v Siguldě funguje. V minulé sezoně jsem to ještě nevěděla a hledala optimální nastavení. Teď jsem se tak mohla soustředit jen na jízdy,“ uvedla a dodala: „Myslím, že se to projevilo.“

Do této sezony vstoupila se zbrusu novým vybavením. Včetně kombinézy. A sluší jí to. „Pocitově je všechno stejné, jen mám nový design a barvy,“ prohlíží si sama sebe. „A musím říct, že mi ostatní závodnice výběr barev chválily, říkaly, že je to super. To mě těší taky, protože jsme nad tím strávili hodně času,“ usmívá se sympatická závodnice, která za maminkou přijíždí do Českých Budějovic.