Dlouholetá stálice ve výběručeských handicapovaných sportovců a její tradiční doprovod, trenérka Vlasta Hofmanová, mají před sebou další velký závod.
Pokud se nemýlím, před lety jste s kamarádem Františkem Pürglem právě na Novém Zélandu závodili. Vracíte se do známých míst?
Ano, byli jsme tam před paralympiádou, která se konala v roce 2000 v Sydney, na Světových hrách. Budeme na stejném místě, ubytujeme se na stejném hotelu, závodit budeme na rekonstruovaném stadionu. Vracím se tam po jedenácti letech.
S tím, že tentokrát nejde o Světové hry, ale mistrovství světa.
Na Nový Zéland mám vzpomínky samozřejmě dobré, protože jsem tenkrát vyhrál hod oštěpem, takže jsem byl zlatý. Ale je to už jedenáct let a člověk přece jen leccos pozapomněl. Pochopitelně si pamatuji, že tam byla krásná příroda a podobně. Bude to pro mne takové osvěžení paměti po jedenácti letech.
Lednový termín konání mistrovství světa je nezvyklý. Nepřinesl vám nepříjemnosti?
Jak se to vezme. Podmínky k trénování atletiky jsou teď u nás omezené, že. Házení venku nepřipadá v úvahu, takže v přípravě převládala posilovna a speciální odhody v tělocvičně do závěsných sítí. Hodně jsem používal medicinbaly. Je to pro nás trochu sázka do loterie. Uvidíme . . . Na přelomu listopadu a prosince byla šance zúčastnit se reprezentačního soustředění na Kanárských ostrovech, kde bylo teplo, ale nezúčastnil jsem se ho. Po konzultaci jsme s trenérkou Vlastou Hofmanovou usoudili, že by to sice byl přínos, ale jelikož si na všechny sportovní akce bereme v zaměstnání dovolenou, museli jsme si ji šetřit – mistrovství světa dostalo přednost.
V Čechách je zima, podmínky k trénování ztížené. Techniku jste asi nestihli vypilovat do detailů.
Určitě ne, ale na druhou stranu mí vychází vstříc program šampionátu. Mám závody až 28. ledna ráno v devět hodin. U nás doma bude o dvanáct hodin méně, tedy devět hodin večer – a dcera Kristýna má akorát maturitní ples, kde budu chybět! Mrzí mě, že ho nestihnu. Ale jinak by to pro mne měla být výhoda, protože přiletíme patnáctého a do osmadvacátého můžeme pracovat na technice. Dvanáct dnů budeme moci věnovat odhodům, takže si udělám jakoby soustředění a po něm půjdu naostro do závodu.
Soustředění reprezentace na Kanárech jste vynechal. Měl jste vůbec možnost ověřit si aktuální formu na přelomu roku?
Ne. Jde hlavně o to, aby ruka nevyšla ze cviku. Technika se nedá pilovat, nedá se změřit vzdálenost . . .
Dlouho jste si nebyl jist, jestli se na mistrovství světa podíváte. Proč?
Protože na tohle mistrovství byly stanoveny docela vysoké nominační limity, jak A, tak B. Že jsem byl nominován, což mě potěšilo, jsem se dozvěděl někdy v září. Splnil jsem limit B. Kdyby byl podmínkou A limit, z naší republiky by letěli jen tři nebo čtyři závodníci!
Kde jste splnil limit?
V Indii, když jsme byli v roce 2009 na Světových hrách v Bangalore – hodil jsem tam 36,5 metru. Lhůtu, ve které se mají plnit nominační limity, určil paralympijský výbor.
Hrozilo, že MS bude po dlouhých letech první vrcholnou akcí, kde byste chyběl. Jste rád, že obavy se nenapůnily a budete znovu u toho?
Samozřejmě. Byli jsme v nejistotě, bylo to tak padesát na padesát a kalkulovalo se s tím, zda limit B bude stačit. Záviselo to na tom, jakou kvótu pro start sportovců dostane Česká republika. Nakonec to vyšlo dobře i pro mne, protože se tam dostali i sportovci s B limitem. Jsem rád, že se zúčastním mistrovství světa, a neletím tam jen s tím, abych se zúčastnil, ale hlavně si jedu zazávodit – a jako závodník bych chtěl hodit co nejlepší výsledek.
Na velké akce jste si jezdil pro medaile. Jak vidíte své šance tentokrát?
Na to se mě ptají často . . . Pravda, byly časy, kdy naše reprezentace jezdila pro medaile. Situace nejen na mistrovství světa, ale i na paralympiádě se změnila v tom, že se slučují skupiny. Náš sport handicapovaných je rozdělen do osmi skupin podle druhu zdravotního postižení. Na Novém Zélandu nebude osm samostatných soutěží, ale jenom tři. V jednotlivých skupinách se výsledky budou přepočítávat podle koeficientů a na rovinu říkám: Bude to těžké. Dnes to není o tom jet pro medaili, úspěch už je i finálová osmička. V mém závodě budou soutěžit společně skupiny F54, F55, F56. V každé skupině je nějaký světový rekordman, takže v jednom závodě poměří síly tři světoví rekordmani plus my další.
I vy jste poznal, jaké to je hodit světový rekord! Kdysi v Berlíně?
Já už ani přesně nevím, kde, opravdu. Ale z toho se stejně nedá žít věčně . . .
Tak jinak. Kde jste vyhrál poslední velkou medaili?
V Indii v roce 2009, v Bangalore. Odtud mám dvě zlaté, z oštěpu a disku. Ale musím dodat, že na Světových hrách nebyla kompletní špička.
Zjišťoval jste, jaké je teď na Novém Zélandu klima?
Mělo by být teplo, ale počasí je proměnlivé, v předpovědi na internetu bylo taky třeba jen sedmnáct stupňů, jindy dvacet. Jarní počasí, aprílové dá se říct, přestože by tam mělo být léto. Výhledově předpověď slibuje dny, kdy bude osmadvacet, devětadvacet stupňů Celsia. Beru si s sebou spíš letní oblečení.