Takový vytrvalecký talent, jakým se může pyšnit Lucie Sekanová (Sokol ČB, trenér Bahenský), se nerodí každý den. Vytrvalkyně byla v anketě o nejlepšího jihočeského sportovce vyhlášena na desáté pozici.

Kterého výkonu roku 2008 si ceníte ze všech nejvíc?
Rok byl hodně dlouhý. Nejhodnotnější asi byl můj výkon na mistrovství světa juniorů na dráze v Polsku na tři kilometry překážek.

A čas?
10:16,31. Vlastně to byl český juniorský rekord.

Na které další akce uplynulého roku budete vzpomínat ráda?
Hodně si cením třináctého místa na mistrovství Evropy v krosu. V juniorkách v Bruselu celkem běželo jedenaosmdesát závodníků.

Mezi jihočeskými sportovci jste skončila na desátém místě, jak vnímáte ankety, které připomínají uplynulý rok?
Je to bezva. Je příjemné být v desítce. Pro mě je ale vyhlášení trochu stresující záležitost. Když musím mluvit do mikrofonu, to bych radši byla na dráze na tréninku. Ale jinak je opravdu moc příjemné, že jsem se dostala až mezi deset nejlepších.

Mezi deseti nejlepšími sportovci i letos byli zástupci mnoha odvětví, potkáváte se společně v sezoně?
Moc ne. Každý jsme v průběhu sezony někde jinde. Ale známe se. Hlavně z novin.

Jaký sport byste si vybrala, kdybyste se nevěnovala atletice?
Určitě fotbal. Hrál děda, hrál i táta. A já chtěla taky. Hrála jsem v Borovanech, pak za Olešnici, myslím, že mi to docela i šlo. Měla jsem nabídku ze Sparty, ale rodiče mne do Prahy nemohli vozit, protože to bylo časově strašně náročné. Pak mě trenér vybral na závodech, začala jsem s atletikou a s fotbalem jsem musela skončit.

Trochu symbolicky jste se na pódiu při vyhlášení Desítky jihočeských sportovců sešla s brankářem Dynama ČB Pavlem Kučerou…
To je pravda. Tak daleko jako on jsem to nedotáhla.

Jak by dopadl závod váš a Kučerův přes celé hřiště?
Asi bych ho porazila. I když… Oni fotbalisti jsou docela rychlí.