Víťa Krejčí se v našem klubu píseckých Sršňů objevil v jeho šesti letech, když ho přivezl ze Strakonic táta. S ním jsem hrával a znali jsme se. Požádal mě, jestli u nás může Vítek chodit na tréninky.

Samozřejmě jsem hned souhlasil. Vítek byl od začátku svým talentem i pílí někde jinde než jeho vrstevníci, a proto začal brzy hrát i trénovat se staršími kluky. V podstatě veškerý svůj volný čas trávil s basketbalovým míčem. Když nebyl v Písku na tréninku či zápase, byl ve strakonické hale, kde využil každou příležitost ke zlepšování sebe sama.

Jeho úspěch mu nelze nepřát. Vzhledem ke skvělé povaze má dodnes mezi píseckými kluky velkou spoustu kamarádů.

Když jsem se s ním na jaře potkal ve Španělsku, chtěl se stále jen bavit o „starých dobrých časech“ a neustále říkal, jak se těší, až se uvidí s klukama, se kterými u nás hrával.

Každé léto vždy velmi ochotně přijede na náš příměstský basketbalový kemp a potěší svou přítomností budoucí malé baskeťáky.

Jsem strašně rád, že se mu draft vydařil, ale stejně jako i on vím, že to je jen začátek dlouhé cesty. Z celého srdce mu přeji hlavně zdraví a kousek toho štěstí. O zbytek strach nemám. O ten se svou pracovitostí a obrovskou vášní pro basketbal postará Vítek sám.