Sestup ze druhé ligy si basketbalisté za rámeček nedají. Pro českobudějovický klub je to čerstvá zkušenost, o kterou vůbec nestál, a hlavně ji nikdo nečekal!
Posílené družstvo mužů BSK nenaplnilo ambice a sezona skončila pro ně i pro fanoušky zklamáním.

Předseda a výkonný manažer klubu Tomáš Hejpetr na závěrečné schůzce od plic řekl hráčům, co si o letošním ročníku pod koši myslí. „Nemají čisté svědomí,“ nebere si servítky ani v rozhovoru.

Čekal jste, že zrovna letos muži sestoupí, když jste obnovili spolupráci s Jindřichovým Hradcem?
Nečekal, samozřejmě! Myslím, že jsme udělali dost práce a po letech poskládali docela slušné družstvo. Ale prostě to neklapalo, týmová chemie nefungovala. Potvrdilo se, že družstvo, kde je docela dost hráčů na úrovni, se nemusí povést sladit. Zpočátku to byla kombinace nesehranosti a malé bojovnosti, která nám chyběla ve většině zápasů. Jak se říká, že se má tahat za jeden provzat, to chybělo. Hráči měli jiné priority a mě to mrzí. Stačilo trochu potrénovat, aby polovinu sezony nechodilo trénovat jen sedm, osm lidí. Na začátku sezony jsem s hráči mluvil, dohodli jsme se na pravidlech, ovšem oni je nedodrželi. S tím pak žádný trenér nic nesvede, když má hráče na půlce tréninků . . .

Už během sezony jste říkal, že konkurence v létě nespala a v lize přibylo těžkých soupeřů. I to je důvod, proč jste ligu nezachránili?
Byl to jednoznačně nejvyrovnanější ročník za ta léta, co první nebo druhou ligu hrajeme, a to se projevilo na našem umístění. Sedmé Strakonice ztrácely jen bod na první čtyřku! To není soutěž, na kterou můžete trénovat dvakrát v týdnu . . .

Fanoušci se nejspíš právem nemohou zbavit dojmu, že družstvo hrálo pod své možnosti. Souhlasíte?
Družstvo pod své možnosti určitě hrálo. Předpokládalo se, že spíš budeme bojovat o první čtyřku, než že sestoupíme, a ještě nám budou chybět na nesestupové místo čtyři vítězství! To je velké zklamání. V pátek, kdy jsem měl tým pohromadě, jsem vyjádřil velké rozčarování. Řekl jsem, že mají čas, aby si to srovnali v hlavách. A taky, že ne s každým budeme v dalších sezonách spolupracovat. Dojde i k trenérským rošádám. Čekáme, až doběhne sezona, protože dva mládežnické týmy ještě máme ve finálových skupinách.

Můžete už teď alespoň potvrdit, že u mužů dojde k výměně trenérů?
Předpoklad je, že minimálně Jan Rizák se přesune k mládeži. Už kvůli motivaci, protože ze sezony je zklamán a demotivován. Byl z toho dost špatný. Každých čtrnáct dnů, vždy po odehraném dvojkole, jsme spolu diskutovali. Vzal si teď na starost kategorii U14 a připravuje ji na kvalifikaci o extraligu kadetů. Tým šlape, myslím, že pro Honzu je to budoucnost. Definitivně družstva obsadíme trenéry koncem dubna a od května začneme trénovat.

Co bude s muži dál? Máte zájem hrát druhou ligu, usilujete o ni?
Určitě! Nemohu ale být konkrétní, víc zatím neřeknu. Chceme hrát druhou ligu, ale ještě tu je varianta, že bychom přihlásili družstvo do soutěže U20. To souvisí s výhledem do budoucna. Je celkem jedno, zda tu bude liga U20 nebo druhá liga mužů, protože stejně dostanou šanci mladí. Dojde k omlazení týmu.

Jaká varianta je pravděpodobnější v tuto chvíli? Bude se hrát v Budějovicích příští sezonu druhá liga mužů, nebo spíš liga U20?
Pravděpodobnější je nyní druhá liga.

Vraťme se ještě na palubovku. Nevydařený začátek sezony nevěstil nic dobrého, ale naděje na obrat vysvitla, když přišel do týmu Tomáš Budínský.
Byl to impulz, ale ukázalo se, že týmová práce neklape. I když přišel a hned se doma poprvé vyhrálo nad Kladnem, tak po několika zápasech byl i Búďa rozladěn. Porážky na psychiku dolehnou. Jak se nám dřív dařilo poměrně dobře sezonu odstartovat, tentokrát to bylo přesně naopak. Ale přesto – kdyby družstvo fungovalo, mělo na to, aby se zvedlo a hrálo minimálně o šesté sedmé místo. Říkám minimálně, protože při normální konstelaci muselo hrát o první trojku!

Jaké máte plány právě s Tomášem Budínským, který se ihned stal největší osobností družstva?
My s ním nemůžeme moc plánovat, protože je hráčem Jindřichova Hradce. Domluva byla taková, že do konce sezony není problém. Ale teď ho asi budou chtít zpátky. Podle posledního vyjádření Radka Nováka se má v Hradci situace změnit. Lidé mají odcházet a pro Toma v týmu určitě bude místo.

Jak změnit myšlení hráčů, kterým se prý – to není tajemství – moc trénovat nechce?
To já měnit nechci, protože si myslím, že to ani nejde! I kdyby brali dvacet, pětadvacet nebo padesát tisíc měsíčně, stejně sportu nedají to, co by měli. Bez ohledu na to, zda jsou profíci, poloamatéři nebo ryzí amatéři, stejně zase sklouznou k tomu svému rytmu. V mnoha jednotlivcích jsem se zklamal.

To zní, jako kdybyste nad některými hráči definitivně zlomil hůl. Další šanci už nedostanou?
To by snad muselo dojít k ozáření, aby se jim rozsvítilo. Oni hráči dobře vědí, o kom mluvím. V pátek jsem jim to povídal z očí do očí – a někteří je po chvilce sklopili. Mají máslo na hlavě, vědí, že svědomí nemají čisté. Někdo ani nedorazil. Ani mu nestojí za to, aby se sešel s manšaftem a zakončil sezonu, ať byla jakákoli. Že se něco nepovede, se přece stane i v životě, v práci nebo v podnikání. Občas se něco nepovede, ale život jde dál, musím se k tomu postavit. Jsou horší věci a sestup je nepříjemnost, žádná tragédie. Neznamená konec basketbalu v Českých Budějovicích ani konec mužského týmu. Ale ke změnám, hráčským i trenérským, dojít musí.

Vyjednávání s kluby o přenechání ligové soutěže s sebou jistě ponesou nečekané výdaje . . .
Je to tak. A peníze musím do klubu přinést já, jako v minulých letech. Proto jsem řekl, že jak jsem byl dosud benevolentní, tak odteď budu striktně diktovat, kdo za finance, které přinesu, bude ve druhé lize hrát!