Z postu rozehrávače dirigoval českobudějovický tým, přesně střílel, bojoval. Ze soustředění ho nevyvedly ani písecké fauly (Janovský ho 24 vteřin před koncem málem vysvlékl z dresu), které v závěru neomylně trestal proměněnými šestkami.

Na internetových stránkách klubu později děkoval trenéru Rizákovi a spoluhráčům za to, že ho v těžké chvíli podpořili.

Odehráli jste s Pískem dvě derby ve dvou dnech. V čem se lišila, kromě toho, že dopadla obráceně?
Jeden z hlavních důvodů byl, že jsme během Vánoc skoro netrénovali, sešli jsme se až ve čtvrtek a v pátek, takže je možné, že Písek se připravil lépe než my. První zápas to ukázal, a taky doma se Písku s podporou fanoušků hraje jinak než u nás.

Přišlo v Písku hodně diváků?
Celá hala, fandové s bubny hnali domácí dopředu. Nezachytili jsme první čtvrtinu, ve které jsme prohráli o osmnáct nebo dvacet bodů. Pak jsme rozdíl trochu stáhli, ale Písek byl na nás dobře připravený. V odvetě jsme si na něj už dali větší pozor.

Co jste chtěli ze dne na den změnit především, abyste Písku porážku vrátili?
Určitě obranu. Řekli jsme , že se musíme víc vyhecovat, protože v útoku se dá vždycky něco zahrát, kdykoli lze vystřelit. Ale obrana je důležitá a my v Písku hráli každý sám na sebe, málo jsme si pomáhali. Do odvety jsme chtěli zlepšit komunikaci v obraně a tušili, že když nám to vyjde, tak s Pískem můžeme uspět. Jakmile Písek přestane dávat jednoduché koše z rychlých protiútoků, je šance proti němu uspět, protože tak dobrý útok podle mne zase nemá. Dobrá obrana, to byl určitě základ.

Začátek jste měli famózní, i když soupeř v dalším průběhu náskok smazal . . .
Chtěli jsme předvést něco jako Písek doma. Naznačit , že jim dvojičku nedáme zadarmo. Hecli jsme se a šli do toho po hlavě. I díky fanouškům.

Zápas byl vyhecovaný a dramatický, jak správné derby má být. Souhlasíte?
Ano! Je to rozhodně lepší, než vyhrát padesát, protože všichni se snaží až do poslední vteřiny a diváky takový zápas baví.

Písku coby lídrovi druhé ligy jste přichystali teprve druhou porážku v sezoně. To je asi příjemný pocit, že ano?
Určitě, nás to hodně potěšilo. Zvláště poté, co jsme na konci roku dost zvláštním způsobem prohráli v Karlových Varech, kde jsme měli výhru na dosah. Myslím, že nás výhra v derby zvedne a zase nám to půjde.

Navíc jste předvedl super výkon!
Měl jsem poslední dobou fazonu, docela dlouho se mi dařilo. Jsem rád, že se mi na to podařilo navázat. Zrovna v pátek jsem našel svého dědečka mrtvého a na jeho počest, protože se na basket také chodil dívat, jsem se chtěl vyhecovat. Tak tím to bude, a taky jsem začal víc trénovat. S kluky se více hecujeme a je to znát – jednou dá dvacet bodů Paleček, jindy třeba já, to je jedno. Ale samozřejmě jsem rád, že v koncovce jsem svůj tým podržel.

Na konci utkání jste zachoval klid a trestal fauly Písku šestkami . . .
Písek je známý tím, že když je v úzkých, fauluje. Dělá to tak spousta jiných týmů, jen si myslím, že do těch posledních faulů jeho hráči nemuseli chodit tak tvrdě. No nic, je to za námi . . .

Písek se vás snažil bránit, prostřídali se na vás tři hráči. Bylo těžké zvládnout utkání kondičně bez jediného střídání?
Bránil mě Ondra Pešek, jeho bratr Libor a ještě jeden hráč. Věděli, že jsem hlavní rozehrávač, a tak po mně šli. Nechci se přeceňovat, ale potkáváme se od žáků a myslím, že už vím, jak na ně.

Na pravé straně na vás často zapomínali a z toho místa jste se neomylně trefoval za tři body. Byl to záměr?
Protože se známe opravdu dobře, člověk se musí snažit hrát víc rafinovaně. Předstíral jsem, že chci nejdřív hrát dole, pak jsem naznačil jednu stranu a seběhl si na druhou. Myslím, že jsem je překvapil, i proto se mi dařilo.

Když bylo třeba, přidali koš Šašek, Schönbauer, Dvořák nebo Paleček. Uvítal jste střeleckou podporu od svých spoluhráčů?
Opravdu se mi líbilo, jak jsme hráli týmově, že jsme jeden druhého podrželi. Ve chvíli, kdy se jednomu hráči nedaří, vezme to na sebe někdo jiný, a když jeden dva útoky zakončíme, morálku družstva to obrovsky pozvedne!