Na start se postavil i jihočeský ultramaratonec Jan Kocourek. Sto kilometrů zvládl v čase 10 hodin, 35 minut a 41 vteřin. To mu stačilo v absolutním pořadí na šesté místo. Za další necelou hodinu a půl přidal ještě deset a půl kilometru a z českých běžců byl součtem 110 kilometrů a 565 metrů za dvanáct hodin třetí nejlepší. Do českobudějovické redakce dorazil v dobré náladě.

Jaké byly vaše atletické začátky?
Běhal jsem od žákovských let. Mojí disciplínou byly osmistovka nebo čtyři sta metrů překážek. Pak jsem byl na vojně v Čáslavi. Postupem času jsem se dostával na delší a delší tratě. Před čtyřmi lety jsem se přes závody, jako jsou třeba patnáctka v Kamenném Újezdě a další, dostal až k maratonu a k ultramartonu.

Kdy jste zvládl poprvé 42,195 km?
V roce 2003 jsem se začal připravovat, první jsem zaběhl kolem strahovských kolejí, kolem stadionů, docela se mi povedl. Usoudil jsem, že bych v tom mohl pokračovat.

Dnes máte na kontě 12 maratonů a dva ultramaratony. Věnujete se i dalším disciplínám?
Jsem v kontaktu třeba s dálkovým běžcem Škorpilem. On obíhal nonstop republiku, já s ním z Modravy odběhl jednu jihočeskou etapu.

V Praze jste zkusil stovku, nakonec z toho byla dvanáctihodinovka. Jak jste na jeden z vrcholů letošní sezony ladil formu.
…připravoval jsem se prakticky celý rok. Obnáší to tak pět až sedm set kilometrů měsíčně. Je to asi šest tisíc kilometrů za rok. Před závodem jsem ještě testoval výkonnost, běžel jsem mistrovství republiky v půlmaratonu v Pardubicích, kde jsem skončil čtrnáctý a běžel jsem podzemní maraton v garážích v Mercury Centru. Tři týdny před startem jsem ještě zaběhl pražský maraton, kde jsem byl mezi prvními čtyřmi sty.

Byl jste před startem nervózní?
Byl. Nastydl jsem v autě z klimatizace, bolelo mě v krku, všechno nahrávalo tomu, že to bude špatně. V Praze navíc padl po sto padesáti letech teplotní rekord. Šel jsem do toho! Rozběhl jsem závod deset kilometrů za hodinu. Běželo se mi celkem dobře.

Co jste si říkal po polovině?
Prvních čtyřicet kilometrů krásně uteklo. Po padesátce jsem zvolnil půl minuty na kilometr. V cíli byly tabule, viděl jsem se na sedmém místě. Fandila mi manželka, podávala mi občerstvení, radila mi, kdo je přede mnou, vydržel jsem až do stovky.

Kde jste našel další motivaci?
Zvažoval jsem, že skončím, dal jsem si jedno dvoukilometrové kolečko na rozběhání a uvolnění. Pokračoval jsem, podařilo se mi i předběhnout soupeře, skončil jsem třetí.

Už jste si po extrémní zátěži odpočinul? Předpokládám, že už zase spřádáte plány pro další závody?
Byl to můj vrchol v sezoně. Ještě bych si chtěl dát na podzim nějaký maraton. Asi vyrazím na Pražský do Stromovky nebo na Kladno, kde se běží mistrovství republiky veteránů v maratonu.