Ve své kategorii nejlepší český pár je od začátku roku v jednom ohni: má za sebou premiéru na ME (7.) a sotva skončil šampionát juniorů (8.), čeká jej „velký“ svět v Japonsku! Zatím Bidař s Kadlecovou dodržují milou tradici – na dvou vrcholných akcích dopadli lépe, než se čekalo. Překvapí i do třetice?

V Jižní Koreji jste skončili osmí. Co říkáte na tenhle výsledek?

S umístěním jsme stoprocentně spokojeni, to jsme vůbec nečekali. Když jsme na mistrovství jeli, přáli jsme si, abychom byli kolem desátého jedenáctého místa. Bylo super, že jsme dopadli lépe, osmé místo nás příjemně překvapilo. Dokonce jsme mohli skončit ještě o trochu lépe. Náš výkon ale nebyl úplně ideální, nepředvedli jsme všechno, co umíme. V krátkém programu u házeného toeloopa partnerka spadla, čímž jsme pár bodů ztratili, jinak jsme mohli být sedmí. Ve volné jízdě jsme trochu zaváhali u sólového ritbergera, kde jsme také dostali méně bodů; máme dva skoky za sebou a jeden nám neuznali. Ztratili jsme i při zvedačce, kde jsme místo level 4 dostali jen level 1, a to nás připravilo o další dva body. Udělat správně zvedačku, tak jsme mohli být sedmí…

I tak jste si polepšili proti loňsku o šest příček. Odpovídá to pokroku, který jste za rok udělali?

Určitě, ale jak jsem řekl, s osmým místem jsme vůbec nepočítali a bylo to pro nás příjemné překvapení.

Doprovázeli vás oba trenéři?

Ne, jen paní Horklová. Kvůli problémům s letenkou. Do Bernu se dalo dojet autem, do Koreje ne… Cestování bylo utrpení. Já moc létání nemusím – a tady jsme strávili v letadle dvanáct hodin v kuse! Dvě hodiny do Istanbulu, kde byl přestup, a pak dvanáct do Koreje. Přiletěli jsme do Soulu a čekaly nás ještě čtyři hodiny jízdy autobusem do Gangneung City. S čekáním na letadlo cesta trvala dvacet sedm hodin.

Myslíte, že jste si v Koreji udělali zase o něco lepší jméno?

Nějaké bodíky jsme zas získali, dali jsme o sobě vědět. Rozhodně jsme si neuškodili.

Před sebou máte největší závod sezony, mistrovství světa v Japonsku.

Proto zase předěláváme program zpátky na seniorský. V Praze skoro nikdo nebruslí, tak se připravujeme v Brně. Skoro celá reprezentace je v zahraničí: Michal Březina a taneční pár trénuje v Oberstdorfu, Tomáš Verner v Kanadě. My jsme v Brně s trenérkou a s Otto Dlabolou.

Kolik vám zbývá času na přípravu?

Odlétáme osmnáctého března.

Předvedete stejný program jako na mistrovství Evropy v Bernu, anebo si přichystáte nějakou novinku?

Maximálně do volné jízdy zařadíme ještě těžší zvedačku, ale jinak program asi zůstane stejný, jako byl na Evropě. Hlavně musíme najezdit krátký program, protože z dvaceti dvou párů jich na MS postoupí do volných nejlepších šestnáct.

To je váš hlavní cíl pro Japonsko?

Určitě. Když postoupíme do volných jízd, bude to asi naše maximum.

Po vrcholu celé sezony vás konečně čeká zasloužený odpočinek?

Je pravda, že sezona už je dlouhá, únava se sčítá. Od září trénujeme, je březen a pořád ještě máme závody. Až skončí svět, budeme mít v dubnu pauzu, jeden měsíc bez ledu.