Handicapovanému jachtaři z Českých Budějovic Danielu Bínovi se splnil velký sen. Ve svých pětačtyřiceti letech si poprvé 
v kariéře vybojoval účast na paralympijských hrách v Rio de Janeiro.
Tím však zdaleka nemá vystaráno. Naopak, všechno teprve začíná. Jachting je totiž velice nákladný sport a účast na vrcholné akci včetně kvalitní přípravy něco stojí.
Daniel Bína věnuje veškeré volné prostředky svému milovanému koníčku, avšak ani to nestačí. Proto otiskl svůj příběh na portál startovac.cz 
s prosbou o pomoc a dnes je 
z úspěchu projektu ohromený.
Peníze získané od přátel, známých a dalších dárců využije na financování kvalitního tréninku.
Bína je v těchto dnech velice zaneprázdněným člověkem a setkat se na půl hodiny a popovídat u šálku kávy nebylo vůbec jednoduché. Nakonec jsme ale vhodný termín našli a jihočeský jachtař se se svým příběhem svěřil i našemu Deníku.

Dane, volný čas si v těchto dnech hledáte velmi obtížně. Co vlastně celé dny děláte?
Denně se věnuji suché přípravě, a tou je jízda na vozíku asi hodinu a čtvrt po okruhu. Dále doháním resty v práci. Pracuji v Praze jako designér nebo také analytik se dá říci. Také jsem se stal tváří výstavy Lodě na vodě a s tím souvisí další moje aktivity. K tomu se přidala organizace výpravy do Ria. V neděli odjíždím trénovat do Holandska, takže se dá říct, že se toho nakupilo opravdu hodně 
v tomto týdnu.

Co vás v Holandsku čeká?
V Holandsku budu trénovat dva týdny v kuse na vodě a pak přijedu na pět dnů odpočinout domů. Pak zase odjedu na týden do Holandska a následovat bude mistrovství světa.

Mluvil jste o suché přípravě. Jezdíte na normálním mechanickém vozíku, jak vy vozíčkáři říkáte „civiláku", nebo na speciálně upraveném?
Vyrážím na cyklostezky na klasickém mechanickém vozíku. Na lodi je potřeba využít to, co člověk má. Musím tedy posilovat ramena a ruce.

Trénink na suchu se tedy odbývá v domácích podmínkách a na vodu odjíždíte do Holandska. Kde budete letos do paralympiády závodit?
Můj rozpočet je velice napjatý, takže jsem rezignoval na veškeré závody a vlastně jenom trénuji. Mistrovství světa bude výjimkou. Nemohl jsem si dovolit trénovat ani v teple během zimních měsíců, takže s tréninkem jsem začal až v březnu. Trénoval jsem v Holandsku a 
s ohledem na teploty to bylo velice výživné. Čtrnáct dní jsem strávil tam a potom čtrnáct dní zase doma v Čechách. A tak se to opakovalo.

Máte možnost trénovat na vodě i v českých podmínkách? Představuji si, že oproti nepostiženým jachtařům musíte mít některé speciální požadavky na vybavení přístaviště.
S tréninkem tady v Čechách je to složitější, protože veškerou výbavu včetně lodi mám v Holandsku. Mám poměrně křehkou loď, a proto potřebuji marinu s jeřábem. U nás je takto vybaveno pouze Lipno a Máchovo jezero.

Vyžaduje také vaše závodní loď nějaké speciální úpravy, tak abyste ji mohl řídit?
Loď byla původně zkonstruována pro zdravé jachtaře. To znamená, že se řídí nohama. Já mám ale vše přizpůsobené pomocí špagátů na ruce. Takže celou loď, všechno včetně kormidla ovládám rukama.

O účast na paralympijských hrách jste usiloval dlouhou dobu. Toužil jste se prosadit už do Londýna, ale tehdy to nevyšlo. Splnil se vám nyní velký sen?
Účast na paralympiádě byl můj dlouhodobý cíl a je to hezké vyvrcholení mé kariéry. Neznamená to ovšem, že bych jachting pověsil na hřebík úplně, to ne. Na druhou stranu poslední tři roky jsem strávil ročně sto dní na vodě a už je toho skutečně až dost. Nechci předjímat budoucnost, ale pravděpodobně bude Rio mojí první a zároveň poslední paralympiádou.

Co bylo rozhodující pro to, abyste se do Ria kvalifikoval?
Rozhodla poslední kvalifikační regata na mistrovství světa v Melbourne. To se konalo vloni na přelomu listopadu a prosince. Výkonnost na paralympijské hry jsem měl už delší dobu. Je to ale 
o tom oprostit se od veškerých chyb, které pak bolí, a to se povedlo právě v Austrálii.

Pokud vím, svoji výkonnost běžně poměřujete na jachtařských závodech s nepostiženými sportovci?
Devadesát procent všech závodů jsou závody nepostižených jachtařů. Jsou ale otevřené, takže se jich mohou účastnit i handicapovaní. Pouze mistrovství světa a světové poháry byly čistě pro kategorii handicapovaných.

Příležitostí k tomu, abyste splnil limity potřebné k nominaci do Ria, jste tedy měl poměrně hodně?
To zase ne. Na paralympijské hry je možné se kvalifikovat pouze na závodech pro handicapované. To znamená na mistrovství světa, případně na světových pohárech.

Jak se vlastně přihodilo, že jste se dostal na invalidní vozík?
V roce 1989 se mi stal úraz. Havaroval jsem na motorce. Autobus mi nedal přednost a nacpal mě pod další autobus.

Co následovalo potom? Věřil jste vůbec, že budete ještě někdy sportovat?
Následující dva roky jsem cestoval po špitálech a nemyslel jsem vůbec na nic. Pak jsem potkal kamaráda Vláďu Peška, který mě vytáhl mezi stolní tenisty. Později jsem začal dělat jachting.

Proč jste si zvolil právě jachting?
Já jsem vlastně k němu přičichl již před úrazem, ale neměl jsem takové možnosti jako dnes. Kromě toho jsem jezdil na divoké vodě, šplhal jsem po skalách a dělal i karate. Závodně jsem ale dělal jen ten jachting.

Změnil vás nějak úraz?
Jsem mnohem klidnější. Možná to ale přišlo i s věkem.

Samotnou paralympiádu vám zaplatí paralympijský výbor. Velké peníze ovšem jistě stojí 
i účast na světových kvalifikačních závodech a také časté trénování na moři. Jak se vám daří získávat finanční prostředky?
Poslední dvě mistrovství světa v Halifaxu a Melbourne mě finančně zcela vysály, a proto jsem musel přípravu 
v letošním roce hodně zeštíhlit. Kamarádka mi řekla o možnosti, které se říká crowd funding. V podstatě jde o to, že lidé se skládají a dávají peníze na projekty, které jim přijdou smysluplné. Věnují na tyto účely prostředky v řádu stokorun. Jsou servery, které se na to specializují. U nás je to třeba startovač.cz.

Jak to celé funguje?
Člověk, kterému má projekt pomoci, dá dohromady svůj příběh a obrátí se na lidi s prosbou o podporu. Stanoví částku, která by mu pomohla a server garantuje, že pokud se požadovaná částka nevybere, peníze se dárcům zase vrátí.

Je možné tímto způsobem potřebné finance získat?
Vůbec jsem tomu nevěřil, nicméně kamarádka celou tu kampaň nastartovala, dosud ji vede, a je to až neuvěřitelně úspěšné. Jsem velmi překvapený, jak to funguje. Skoro to vrací víru v lidi.

Kdo je Daniel Bína:

Narodil se v roce 1970 v Českých Budějovicích. K jachtingu poprvé přičichl v roce 1982, tedy ještě před úrazem. Kromě jachtingu se věnoval i dalším sportům. Sjížděl divokou vodu, lezl po skalách a dělal karate. Jeho sportovní kariéru přerušila v roce 1989 vážná nehoda, po které zůstal upoután na invalidní vozík. Bína se však nevzdal a po dvou letech strávených po nemocnicích a rehabilitačních ústavech se vrátil ke sportování. Začal hrát stolní tenis a později se dokonce vrátil ke svému milovanému jachtingu. Vloni na začátku prosince se mu splnil velký sen. Na mistrovství světa v Melbourne si vyjel nominaci na paralympijské hry do Ria de Janeiro. Daniel Bína je několikanásobným mistrem České republiky. Kromě 14. místa na MS v Melbourne vyhrál vloni také Středoevropský pohár a stal se mezi muži vítězem v anketě Jachtař roku 2015.