Ještě nedávno byl František Faber stálým členem české boxerské reprezentace, před čtyřmi roky bojoval o nominaci na olympijské hry a v Ústí nad Labem, kam před lety přešel z Č. Budějovic, patřil k oporám mnohonásobného mistra ČR.

Ale to všechno bylo.

Teď je z něj vlastně boxer bez rukavic, dlouhých devět měsíců by se totiž neměl objevit v amatérském ringu jak v Česku, tak ani v zahraničí.

Důvod?

František Faber a Antonín Lazok byli vedením SKP Ústí nad Labem potrestáni zastavením činnosti na devět měsíců za to, že nenastoupili k finálové odvetě proti Prostějovu. V ní totiž dlouholetý suverén českého boxu neuspěl, a protože prohrál předtím už v Prostějově, po mnoha letech o titul mistra přišel.

Podle Františka Fabera vedení klubu hledalo obětní beránky a našlo je v něm a Lazokovi. „Tonda skončil před tím zápasem s Prostějovem ve středu, Vrba ho vyhodil z tréninku,“ líčí Faber. „Mně řekli, že budu boxovat ve váze do čtyřiapadesáti kilogramů, což znamenalo shodit osm kilo za tři dny. Těsně před zápasem jsem měl ještě o nějaké deko víc, ale už jsem nemohl, brněly mě nohy a byl jsem hrozně unavený. Trenér na mě řval, že když to nedokážu shodit, ať se na to vykašlu, že budou boxovat mladí kluci. Já se ho ještě zeptal, zda mám opravdu odejít, a když řekl, že jo, tak jsem se sbalil,“ vrací se exbudějovický boxer ke klíčovým okamžikům, předcházejícím jeho zastavení činnosti.

Úplně jinak to vidí ústecký manažer Svatopluk Žáček, dle něhož měl Faber 54 kg v prvním finále v Prostějově. „Jak tedy mohl za týden přibrat osm kilo? Navíc to, že půjde ve čtyřiapadesátce věděl celý týden,“ uvedl Žáček v rozhovoru pro Ústecký deník.

Chce jít domů

Faber je ale přesvědčen, že trest vyfasoval kvůli tomu, že chtěl z Ústí nad Labem odejít pryč. „Po sezoně jsem chtěl odejít, buď do Prostějova, anebo domů do Českých Budějovic,“ potvrdil pro náš list při zápase Samsonu s Mostem v posledním kole letošní extraligy, jemuž přihlížel.

„Já do Ústí šel zadarmo, a tak jsme byli domluveni, že mohu zadarmo i odejít,“ vysvětluje. „Jenže Ústí teď za mě chce sto padesát tisíc!“

I k tomuto tvrzení má Žáček výhrady. „S Faberovým otcem, jenž je v Budějovicích trenérem, jsem byl opravdu domluven, že bude–li se Franta vracet do Budějovic, může jít zadarmo. O třetím klubu ale nebyla řeč a těch sto padesát tisíc jsme chtěli od Prostějova, kam měl Franta odejít.“

František Faber je ze všeho, co se kolem něj děje, roztrpčen. „Byl jsem v Ústí pět let a do té doby, než jsem se dal slyšet, že chci odejít, vůči mně výhrady žádné nebyly. Jakmile se v Ústí dozvěděli, že chci pryč, byl jsem pro ně „vořezávátko“ a trenér mě nasazoval, jak se mu to hodilo,“ kroutí hlavou šestadvacetiletý boxer, jenž z Ústí odchází zklamán a s hořkostí.

„Podal jsem sice odvolání, moc nadějí si ale nedávám,“ tuší, že renomovaný klub asi najde spíše zastání.

Jeho mateřský klub by návrat špičkového boxera samozřejmě přivítal. „Určitě by byl pro nás posilou,“ souhlasí boxerův otec Zdeněk Faber, jenž v extraligovém Samsonu je hlavním trenérem.

Proti návratu domů by nic nenamítal ani František Faber. „S boxem jsem začínal v Budějovicích, klukům jsem tu pomáhal do extraligy a šestnáctiletou kariéru bych chtěl doma i zakončit,“ tvrdí a na dotaz, zda by nabídku z Č. Budějovic bral, bez rozmýšlení vyhrkne: „Všemi deseti!“