„Jak se cítím v pětasedmdesáti? Normálně,“ krčí rameny. „Život se s námi nemazlil, ale s nikým bych neměnil,“ zdůrazňuje. „Bylo nás osm sourozenců, takže se máma s tátou měli co ohánět. Ale byli to milionoví rodiče,“ dodává. „Táta byl přísný, ale to jinak nešlo. Bylo nás osm Tarzanů a dokázali jsme udělat pěknou paseku,“ usmívá se.
Malý Pepík od malička sportoval. Vedle boxu, který ho nejvíc proslavil, hrál hokej, fotbal, nohejbal. „Já nejdřív ani boxovat nechtěl, protože jsem spíš koukal, kde co sníst, sednout si a moc se nehejbat. Byl jsem trošku při těle a táta mi říkal, Pepíčku, ty jdi radši domů a nepleť se nám tady. Ale mí kamarádi, co jsem s nimi hrál hokej, Tonda Pruher, Franta Zeman či Honza Vodička, do mě pořád rejpali, že brácha boxuje, ať to taky zkusím. Tak jsem šel.“
A udělal dobře, protože díky tomu se v budějovickém ringu zrodila možná nejslavnější těžká váha, jakou český a vlastně spíš československý box kdy měl. Josef Němec byl na třech olympiádách: v Melbourne a Tokiu se dostal do čtvrtfinále, zato z Říma v roce 1960 přivezl bronz. K tomu přidal dvanáct titulů mistra Československa. A pochopitelně i triumf nejslavnější: v roce 1963 se vrátil z Moskvy s titulem mistra Evropy!
Moskevského triumfu si považuje nejvíc. Zřejmě hlavně proto, že tam ve finále porazil tehdy favorita favoritů, ruského medvěda Abramova. „A to byl nějaký bourák,“ říká s obdivem. „Ale co já tam s ním tenkrát provedl, to tedy bylo něco,“ kroutí hlavou a líčí, jak šokovaní diváci málem ani nedýchali. „Při boxu bývá pořádný rachot, ale tam tehdy lidi jen zírali, šoupali nohama a jen hekali uff, uff. A já tam blbnul v ringu a tancoval kolem Abramova. A když zápas skončil a já šel z ringu, tak ti lidi, co přišli fandit domácímu borci, byli jako v divadle, jako v Bolšom teátre. Všichni stáli na nohou a tleskali mi…“
A to ještě netušil, co ho bude čekat při návratu do jeho milovaných „Budějc“…Už v Táboře si ho průvodčí nechal vyvolat, protože na nádraží v Budějovicích se davy jeho fanoušků chtěly ujistit, že jejich hrdina v tom rychlíku, co jede z Prahy, opravdu je. Když přijel do Budějovic, tak prý koukal jako blázen, co tam je národa a že to snad ani na prvního máje jich tolik nebylo. „A k tomu kapela a už mě nesli na ramenou,“ usmívá se.
Když si spolu povídáme, Pepík přeskakuje z jedné vzpomínky na druhou. Třeba na kdysi slavné fotbalové derby „černých a zelených kůží“, jak se přezdívalo černobílému SK ČB a zelenobílému Meteoru. „Když se hrálo derby, Budějovice byly auf,“ volí předválečný žargon, chtěje vyjádřit, že celé město bylo na nohou. A líčí, jak věhlasní šoumeni bratři Kobernové jeli přes celé město na Meteor na povoze s dřevěnou klecí, taženém krávami. „Půlka té klece byla omotána černobílými fábory, druhá půlka zase zelenobílými. Anebo dámy, ty při derby chodily v barvách obou rivalů,“ směje se.
Nesplněný sen
Jako zapálený nohejbalista si vybavuje i legendární klání Mosťáků a Špačků. „My chodili hrát nohejbal přes řeku do loděnice, ale jak se hrálo derby Most – Špaček, nemohli jsme chybět,“ ujišťuje. „To byla velká událost, plakáty zvaly na mistrovství světa a okolí a vždycky tam bylo pět šest stovek diváků. A Špačkové po proudu třeba připlavali na lodičkách, všelijak vystrojení. A té srandy a toho hecování, co při tom bylo,“ říká s trochou nostalgie v hlase.
Ač je mu od včerejška pětasedmdesát, stále ještě boxerské rukavice na hřebíček nepověsil. Samozřejmě, že sám ve svých letech už neboxuje, stará se ale o mladé adepty boxu v sokolovně. „Trénuji ve Slavoji, vlastně teď už v Box Clubu táty Němce,“ vysvětluje. „Ale ten název jsem já nevymyslel, s tím přišlo vedení klubu,“ vysvětluje.
Jak říká, v pětasedmdesáti letech už má jen jeden sen. „A nejen můj, ale i mého táty,“ dodává. Tím jeho snem je boxerská hala. „Budějovice by si ji zasloužily,“ uzavírá své povídání muž, který své rodné město proslavil jako málokdo.
Josef Němec: 75
Narodil se 25. září 1933 v Č. Budějovicích, kde dodnes žije.
Startoval na třech olympijských hrách, z té římské v roce 1960 má bronzovou medaili.
Ze čtyř startů na mistrovství Evropy (MS v boxu v jeho době nebylo) má zlato a dva bronzy.
