Jedenadvacetiletý Michal Vodárek byl před odjezdem českobudějovických boxerů do západočeských Dešenic na mistrovství republiky největším želízkem Samsonu Č. Budějovice. Roli jednoho z favoritů šampionátu zvládl na výbornou, do jihočeské metropole se vrátil s titulem mistra ČR ve váhové kategorii do 75 kg!
„Jeho prvenství bylo naprosto zcela zasloužené. Zaboxoval výborně,“ vyzdvihl výkon svého svěřence trenér Samsonu Zdeněk Faber.
První rozhovor po zisku titulu Michal Vodárek poskytl Jihočeskému Deníku.
Jaký to je pocit, být ve své kategorii nejlepším boxerem celé republiky?
Moc hezký. Já už sice dvakrát vyhrál juniory, mezi muži je to ale můj první titul. V mužích jsem na mistrovství republiky byl prvně loni, kdy jsem skončil druhý. Letos už jsem šampionát vyhrál a měl jsem z toho velikou radost.
Jak vysoko titul mistra republiky ve své kariéře řadíte?
Hodně vysoko. Letos jsem sice byl i mistrovství Evropy, tam jsem ale spíš získával zkušenosti. Být u nás nejlepší, to je zatím vrchol mé kariéry. Jsem za to moc rád.
V prvním zápase jste měl nepříliš známého Jordána z Prahy a vyhrál s ním vysoko na body. Už jste s ním někdy předtím boxoval?
Ne, nikdy. Stál jsem v ringu proti němu poprvé a nevěděl, co od něj mohu čekat. Vyhrál jsem ale 20:7. Celkem bez problémů.
Zato v semifinále jste narazil na Besaljana z Prostějova, s nímž jste týden předtím v extralize doma na body prohrál…
A taky teď jsem s ním po prvním kole prohrával, bylo to 4:2 pro něj. Ve druhém kole jsem to chtěl rychle dotáhnout, jenže on dost fauloval a pořád jen zdrhal. Druhé a třetí kolo skončilo shodně 4:4, takže před posledním kolem jsem pořád o ty dva body prohrával.
Stále jste věřil, že to ještě otočíte?
Já si řekl, že se v tom čtvrtém kole do toho prostě musím opřít, že na něj hned od začátku vlítnu. Tak jsem se do toho opřel, dobře mi sedl úder a sestřelil jsem ho, takže ho ringový počítal. Skóre jsem tím srovnal a nakonec vyhrál na body 16:13.
Myslíte si, že vám pomohla i ta zmíněná prohra s ním v extralze? Vzal jste si z ní najěké ponaučení?
Určitě. Z každé porážky si člověk něco vezme. Učí se z ní, zamyslí se nad ní, projde si to. V boxu klidně můžete prohrát dvakrát za sebou, záleží na různých maličkostech. Navíc Besaljan je dobrý boxer, rychlý, a proto jsem rád, že to pro mne dopadlo tak dobře a šel jsem do finále.
A tam jste narazil na Lakomého, který je považován za velkou naději českého boxu…
Je to borec, na mistrovství světa juniorů byl pátý. Hodně mladý kluk, ale hodně šikovný, technický. Odboxovali jsme spolu suprový zápas a já v něm nakonec vyhrál 16:12.
Taky s Lakomým jste tuto sezonu už boxoval, ne?
Boxoval. Hned v prvním kole extraligy, kdy jsme měli doma Ústí. I tenkrát jsem ho na body porazil. Bylo to dost vyrovnané, dali to ale mně.
A Ústí se tehdy dost zlobilo…
Tím víc mě těší, že jsem teď i na neutrální půdě potvrdil, že jsem vyhrál oprávněně. Ale Oskar je suprový kluk, žádný náfuka. Na rozdíl od jiných kluků, kteří jsou hrozně namyšlení, se spolu normálně bavíme. O všem si můžeme pokecat. Hodně si toho vítězství s ním cením.
A co oslavy titulu? Byly veliké?
Zatím nic. Na vejšce píšu zápočet, budu se muset ještě na něco do školy mrknout. Až teď možná něco podniknu.
Dostal jste hodně gratulací?
Nějaké esemesky přišly. Rodina, kamarádi z boxu a ze školy, taky odněkud z Ameriky od prezidenta klubu pana Leštiny . A mí spolužáci z Jihočeské univerzity se přijeli podívat i na finále. Fandili mi moc, za což jim děkuji.
Jste mistr republiky, ale život jde dál. Co chystáte na nejbližší dny?
Já teď hrozně moc trénoval. Téměř půl roku bez přestávky a dvakrát denně, takže tělo už je dost unaveno… Takže jsem docela rád, že si teď pár týdnů odpočinu. Do konce týdne nebudu dělat vůbec nic, pak spíše budu plavat a všelijak relaxovat. Pojedu domů na Moravu, tam budu i na Vánoce. Ale od pátého ledna už mě čeká soustředění, tak to zase začne.
