Na přísun bodů z váhové kategorie do 75 kilogramů jsou fanoušci v Gerbeře zvyklí. V dresu Samsonu v ní totiž nastupuje Michal Vodárek (21 let), který na domácí scéně jen těžko nachází konkurenci. Tento fakt potvrdil i v prosinci svým premiérovým titulem seniorského mistra republiky.

V nedělní extralize se společenstvím Děčín a Most zvítězil, ale s hostujícím Čížkem se hodně natrápil a nakonec byl rád za vítězství na body. On sám se svým výkonem rozhodně spokojen nebyl. „Už jsem tady odboxoval podstatně lepší zápasy,“ připouští.

Je třeba připomenout, že do utkání nevstupoval v ideálním rozpoložení. „Asi před měsícem jsem si nalomil palec. Trénoval jsem s tím, ale pak se to znovu ozvalo,“ vysvětluje. „Nechci se na to ale rozhodně vymlouvat,“ tvrdí.

Jeho duel s Čížkem se tentokrát divákům moc nelíbil. „Nechal jsem se unést a neboxoval jsem stylem, který je mi vlastní. Přitom ve druhém kole jsem měl soupeře nahuleného, a kdybych si povolil a zasáhl ho, tak bych ho možná i sundal. Jsem rád, že jsem vyhrál, ale štve mne, že to mohl být lepší zápas,“ krčí rameny. „Dneska jsem neměl den.“

Nečistý zápas

Větší podíl na nedobré kvalitě zápasu ale nese Čížek, jenž se na svého soka neustále věšel a ringový rozhodčí mu to toleroval. „Je pravda, že kdyby ho veřejně napomenul, tak by pak musel boxovat jinak. Od konce druhého kola už to bylo špatné. On se na mě pořád věšel a já jsem se mu bohužel přizpůsobil,“ zlobí se sám na sebe. „Hlavně, že jsme vyhráli celý zápas. Teď máme velkou šanci na medaili.“

Čížkovy kvality ale jinak respektuje. „Je to vynikající borec. Před lety byl pátý na světě a má spoustu zkušeností. Boxersky je vyspělý a hlavně je to dobrý kluk,“ uznává svého severočeského soupeře.

Právě v neděli dosáhl student Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity svého jubilejního stého vítězství v kariéře. „Každá výhra samozřejmě těší, ale záleží mi hlavně na tom, jaký podám výkon. Vždycky jsem radši, když odboxuji hezký a technický zápas, než když se tam se soupeřem spíše rveme,“ tvrdí.

V extraligovém ringu se od ledna letošního roku boxuje na třikrát tři minuty (předtím byla čtyři kola po dvou minutách). Vodárek tuto změnu uvítal. „Mně to celkem vyhovuje. S fyzičkou problémy nemám, takže to je v pohodě,“ ujišťuje.

Vodárkovy výkony nemohly uniknout pozornosti stavitelů české reprezentace. Nedávno se vrátil z týdenního soustředění národního týmu, kde byl spolu se svým oddílovým kolegou Pavlem Šourem. „Bylo to zase něco jiného. Příjemná změna,“ říká boxer, jenž i v domácích podmínkách trénuje dvoufázově.