Boxovat se učil v Thajsku. Je to pestrý a férový sport, říká

Navíc říká, že tohle všechno jde velmi dobře dohromady s jeho druhým velkým zájmem – duchovním sebepoznáním a meditací.

Čtyřicetiletý písecký rodák sportuje od malička, ale k bojovým disciplínám se dostal až po základní škole. „Tady v Písku bylo tenkrát jen judo, a to mě nelákalo. Až když jsem šel na střední školu do Tábora, dostal jsem se ke karate," vzpomíná. Společně s tím se začal věnovat kulturistice, ve které nasbíral i několik úspěchů, například ve dvaceti letech získal bronzovou medaili na mistrovství České republiky.

Poté Petra Zevla zlákalo allkamp jitsu, což sám označuje jako sebeobranný systém. V této disciplíně dosáhl černého pásu. Odtud se pak již rýsovala cesta k bojovým sportům. „Dal jsem si tenkrát chvilku pauzu a už mě to trochu táhlo k boxerským rukavicím, kick boxu a thajskému boxu. A právě ten je teď u mě v popředí, věnuji se mu skoro deset let," vypráví.

Thajský box považuje za velice zajímavý sport. „Používají se v něm jak údery 
z boxu, tak kopy z karate, plus kolena, lokty a ještě klinče. Je to pestré, dynamické, prostě mě to nejvíc baví," komentuje Petr Zevl.

V začátcích pro něj byly výhodou dřívější zkušenosti z bojových sportů. Rozuměl tak už základním principům a pravidlům. Tři roky ale jezdil trénovat a učit se přímo do Thajska. „Trénuje se tam dobře. Tedy až na to horko, to je dost náročné. Jsou tam ale skvělí trenéři, moc milí pohodoví lidé, se kterými je trénink příjemný. Navíc hraje určitě roli i to, že thajský box je tam národním sportem. Větší kluby mají velice kvalitní vybavení, spousta věcí se vyrábí přímo tam," říká.

Naostro si také vyzkoušel zápas v ringu. Zdůrazňuje, že bez toho by to nešlo. Před lety se také pořádalo mnohem méně zápasů, a tak sportovci neměli tolik příležitostí 
k přímým soubojům jako dnes. První vstoupení do ringu je podle Petra Zevla spojené hlavně s pocitem nervozity. „Vidím to i dnes u svých svěřenců. Jsou vždycky hodně nervózní, protože jdou poprvé do boje a nechtějí zklamat fanoušky nebo se zbytečně zranit," dodává.

Zhruba před sedmi lety Petra Zevla napadlo založit vlastní sportovní klub. Začalo to, když ještě chodil pouze 
s kamarády do tělocvičny a jeho přítelkyně se jednou vydala na hodinu fitboxu. „Tehdy to byl hit a ona o tom hodně mluvila, tak mě to zajímalo. Šel jsem tedy také na hodinu, ale viděl jsem, že je to jen hopsání, rychlý pohyb a technika chybí. Napadlo mě tedy udělat něco podobného ve stylu fitness, ale aby tam byla správná technika těch sportů," popisuje.

Nejprve se domluvil se známým, který byl v Sokole a nabídl mu volné hodiny. Po čase se osamostatnili a našli si volné prostory v areálu písecké firmy Jitex. Mystic klub tu funguje od roku 2008. „Nabízíme karate, thajský box a ještě MMA, což jsou smíšená bojová umění, jakési spojení thajského boxu, brazilského jiu jitsu a podobných stylů. Naše hodiny jsou volně přístupné. Většinou máme systém jako ve škole, to znamená, že v září je nábor nových lidí, které pak rozdělíme do skupin podle pokročilosti," vysvětluje Petr Zevl.

S karate je podle jeho slov možné začít už v dětství, zhruba v sedmi nebo osmi letech, ostatní bojové sporty by doporučil spíše starším. „Na thajský box a MMA je třeba  alespoň dvanácti let. Ten pohyb je zde přece jenom jiný,
a to malým dětem ještě nejde," připomíná.

Naopak horní věkovou hranici nijak neurčuje. Říká, že s bojovými sporty mohou začít i starší zájemci a trenéři se samozřejmě vždy přizpůsobí možnostem každého. „Je ale třeba počítat s tím, že se jedná o fyzicky náročnou aktivitu. Ne každý to zvládne, hodně lidí během roku odpadne, protože zjistí, že to není tak jednoduché, jak to vypadá v televizi," zdůrazňuje.

Každopádně jsou ale bojové sporty spolehlivou cestou ke zlepšení fyzické kondice 
a zformování postavy. Pomáhají totiž rozvoji celého těla a trénink obsahuje zahřátí, strečink, cvičení techniky i posilování břicha.

O lekce v Mystic klubu mají zájem hlavně muži, ale přibývá žen. „Pomohla tomu určitě právě obliba fitboxu, protože spousta holek poznala tenhle druh sportu, ale teď se ho chtějí naučit tak, aby byl funkční, aby se to dalo použít třeba v sebeobraně. K tomu může thajský box sloužit celkem dobře, protože se od samého začátku cvičí na kontakt," myslí si Petr Zevl.

Občas se setkává s tím, že někomu připadá thajský box či MMA brutální a nepovažuje je za regulérní sporty. „Odpovídám, že lidé na to trénují, do ringu jdou dobrovolně a bojují čelem k sobě. Není tam žádné podrážení, zákeřné faulování. Má to svá jasná pravidla a oba soupeři se jich drží. Mám zkušenost, že 95 procent zápasníků jsou féroví fajn kluci. Samozřejmě všude se najdou lumpové, ale tihle lidé většinou nevydrží disciplínu, takže odpadnou. Navíc máme s kolegou pravidlo, že kdyby se někdo pral venku, měl potíže se zákonem, zneužíval bojové sporty, tak se s ním rozloučíme," reaguje Petr Zevl.

Také podle něj bojové sporty nejsou tak nebezpečné, jak si možná mnozí myslí. „Když to srovnám s jinými sporty, kde jsou třeba už v mládí běžné operace kolenou, řekl bych, že u nás se zranění tak často neobjevují. Je to určitě dáno i tím, že zápasníci cvičí proti sobě, musí být hodně pozorní a soustředění," říká. Sám měl potíže pouze s vyvrtnutým kotníkem.

Stejně jako jiná odvětví se bojové sporty během let vyvíjejí. „Za posledních několik let jsem zaznamenal obrovský pokrok ve vybavení. To se nedá srovnat s tím, s čím jsem začínal. My trénovali 
v prázdné tělocvičně na parketách, dnes mají kluby špičkové vybavení. Zlepšilo se i pořádání soutěží, jsou častější a lépe organizované," popisuje.

Rozhodně to ale neznamená, že ten, kdo se přihlásí na lekce, bude moci brzy do ringu. Petr Zevl tam pouští jen skutečně dobře připravené zápasníky. Ideální je podle něj alespoň tříletá příprava. Ti nejlepší se ale pak mohou každý měsíc účastnit pravidelné ligy a pokud se jim daří, postoupí na mistrovství republiky. Existuje zároveň reprezentační tým, který vyráží na zápasy do zahraničí.

Sám Petr Zevl i v roli trenéra minimálně cvičí třikrát týdně. O prázdninách si ale chce trochu odpočinout, než klubu začne nová sezona. 
A proč se vlastně klub jmenuje Mystic? Vychází z přezdívky Petra Zevla. „Pár lidí mi říká Mysticu, protože mě zajímají duchovní věci, cesta sebepoznání a meditace, mystiky. Odmala jsem řešil otázky Boha, jestli existuje, jak to bude se smrtí a po smrti, smysl života. Za komunismu k tomu ale nebyla žádná dostupná literatura, takže jsem se tím zabýval spíš intuitivně, seděl u okna, koukal na hvězdy a aniž bych věděl, co je meditace, vlastně jsem meditoval," popisuje.

Později začal studovat knihy o nejrůznějších učeních 
a nadále se o duchovno zajímá. Říká, že smyslem života je pro něj hledání, poznání sebe sama a osvícení po vzoru starých mistrů. S bojovými sporty to přitom podle něj jde dohromady velmi dobře. „V boji není možné někam utíkat myslí, je třeba zůstat 
v přítomnosti a soustředit se, a to je vlastně taková meditace v pohybu. Jsem přesvědčený, že tenhle můj zájem 
o duchovní věci mi ve sportu pomáhá," uzavírá Petr Zevl.