Trénovat bude Jahoda, jak se Bromovi ve volejbalových kruzích přezdívá, Příbram. Jak říká, České Budějovice mu přirostly k srdci.

Stav zápasů 4:1 ve finále vypadá jako jednoduchá záležitost…

Vypadá to jednoduše. Na rovinu říkám, že jsem před play off Ostravu tipoval vysoko. Pasoval jsem ji na jednoho z favoritů. Že to dopadlo takhle, jsme jenom rádi. Sérii ovlivnil první zápas, který jsme málem prohráli. Oni byli lepší a my jsme zápas vybojovali. I díky fanouškům.

Měl jste nejlepší tým co se týče kvality hráčů?
To je asi pravda. Na každý post vyjma nahrávače se dala najít náhrada. Měli jsme více možností na střídání.

Čím to, že jste byli tak suverénní?
Nevím. Myslím, že kluci věděli, že chceme vyhrát všechno. Tlak na nás byl ale obrovský. Vyšlo nám to, za čtvrtý titul jsem vděčný. Čekal jsem ve finále delší sérii. Měl jsem zprávy z Liberce, který Ostrava vyřadila, i ze Zlína a tušil jsem tuhý boj. Ostrava hrála velmi dobře, byla silná, připravovali jsme se na ni poctivě. Na mě byla taktika. Vyjma čtvrtého zápasu, kdy Ostravě vycházelo všechno, jsme ustáli jejich tvrdé podání. Byli jsme úspěšnější v útoku a to rozhodovalo.

O atmosféře v hale asi nemá ani cenu hovořit. Chvála na českobudějovické fanoušky už několikrát proběhla. Ale kulisa na posledním zápase byla parádní, co říkáte?
O tom už jsem mluvil několikrát. Klobouk dolů. To, co se tu dělo, nemá cenu rozebírat. Je to něco fantastického.

S jakými pocity odcházíte z Českých Budějovic?
Když jsem šel na poslední zápas, říkal jsem si, že může být poslední v tomto ročníku. Nerad říkám úplně poslední. Přemýšlel jsem, co se ve mě děje, chtěl jsem moc vyhrát. Byla by to satisfakce. To, co se dělo kolem mého odchodu…myslel jsem, že to dopadne jinak. Proto jsem strašně rád, že lidé mi vyjádřili podporu. Jsem na to trochu pyšný.

Co vám říkali? Fanoušci vám vestoje děkovali…
Je to ocenění práce. V té chvíli to bylo něco krásného. Když třeba přišel majitel zlatnictví a dal mi hodinky, že děkuje, nevěděl jsem, co říci.

Odcházíte v dobrém?
Vadí mi, že vedení ví, že tu bude končit více lidí. Mohli se s nimi rozloučit. Nevím, kdy to udělají. Ani pořádně nechápu, proč odcházím. Mám výsledky, ale jestli budeme třetí nebo první, to je jedno. Rozhodli se, že tu končím, tak končím. Než k tomuto došlo, spoléhal jsem, že díky výsledkům tu třeba zůstanu ještě rok. Chtěl jsem to ještě zkusit.

Myslíte si, že důvodem k odchodu bylo i vedením kritizované malé zapojování mladých hráčů do zápasů? V nejlepším českém klubu je ale těžké zapracovat juniory do kádru, když se hraje vždy o titul, že?
To se zeptejte pana prezidenta. Jsem trenér, který chce výsledek a pro něj udělá vše. To tu letos už asi nebylo, ale vše má souvislosti. Když si někdo něco vymyslí, hráči zjistí, že to tak být nemá, tak na to reagují. Ten gulášek, který si tu vaříme, řeším pak já. Jsem s klukama každý den, musím s nimi vycházet a držet rovinu. Vždy jsem si vše dělal podle svého, možná to byl ten problém.

Myslíte si, že s trenérem Svobodou bude Jihostroj lepším týmem?
To nemohu hodnotit. Ctím trenérskou kolegialitu.

Už jednou jste tvrdil, že Budějovice vám přirostly k srdci, jak budete na roky tady vzpomínat?
Jen v dobrém. Přirostlo mi to tu hodně k srdci. To samé byl Liberec, tam ale zase atmosféra byla jiná. Vedení, hráči, vše bylo bližší. Tady jsem strávil krásných pět let. Vybíral jsem si do týmu lidi, kteří mají k volejbalu vztah. I k tomu, kde hrají. Nechtěl jsem tu pět zlatokopů, kteří odejdou za osm měsíců a bude jim jedno, jak se hrálo. Za těch pět let jsem strašně rád.

Jaká sezona tady byla nejlepší?
Všechny. Každý titul, každá medaile je dobrá. Jsem vděčný i za třetí místo. První rok to od nás nikdo nečekal a dokázali jsme to. Pak přišly další tituly. A teď další titul. Klukům jsem říkal, že bych byl rád, kdybychom to letos dokopali a oni jeli naplno. Bylo vidět, že hlavně ti starší za to hodně tahali.

V české extralize nikdo nebyl tak úspěšný jako vy? Nebo ano?
Nezjišťoval jsem to, ale asi ne.

Dá se čekat, že Příbram bude hrát po vašem příchodu příští rok s Jihostrojem o titul?
Tohle bude záležet na spoustě věcí. Poté, co tu proběhlo, byla Příbram prvním mančaftem, který se mi ozval. Toho si cením. S vedením klubu jsme se dohodli, že spolupráce bude, ale že se vše vyřeší až na konci sezony. Vše je o financích, Budějce jsou v tomto směru nejlepší, v Příbrami to bude těžší. Spoléhám na to, že lidé, které oslovíme, přijdou. Budou vědět, že po Budějovicích a Ostravě patří Příbram ke špičce.

Jaký zápas s vám za těch pět let utkvěl nejvíce v paměti?
Krásný zápas je každý vítězný. Když si vzpomenu na poslední letošní zápas nebo co jsme odehráli v Lize mistrů, to všechno byly parádní zápasy. Ale jak říkám, vážím si každého vítězství. Mančaft neustále připravuji na výhru, neberu žádné experimenty se sestavou. Myslím, že jak hráči, tak já jako trenér jsme motivováni výsledky a ne tím, abychom si něco zkoušeli.

Kterého hráče z vašeho týmu byste vyzdvihl?
Pochválím všechny. Několikrát jsem říkal, že si vážím, když Sládeček hraje play off se zlomeným prstem. V tu chvíli mu prominu nějaké chybičky. Ale strašně moc, možná je to moje chyba, dám na lidi, aby fungovali spolu. Aby to bylo dobré i v šatně. Když řeknu: Motys hrál výborně, to je hezké. Ale on k tomu přece potřeboval dalších pět lidí na hřišti. A na tohle já dám. Vnímám kluky jak na sebe reagují. Můj první pohled třeba u cizinců je, aby zapadli do týmu. Vím, že třeba od Torcella se čekalo více, ale vybíral jsem si lidi hlavně podle toho, aby zapadli. Doplnění týmu bylo bráno tak, že jsem znal charaktery hráčů a věděl jsem, že zapadnou. K čemu je mi jedna hvězda, když si nesedne s ostatními?

K čemu byste přirovnal působení tady? K takové vysoké škole volejbalové?
Asi mám tu kliku, že od osmnácti let se živím volejbalem. Ať už jako hráč nebo trenér. Od každého trenéra, pod kterým jsem byl, jsem si trochu vzal. Ale mé trenérské krédo bylo, že si budu dělat trenéřinu podle sebe. Neberu hráčskou kariéru, v Rudé hvězdě Praha jsem se sešli, byl jsem jako jediný nereprezentant, tam nějaké zkušenosti přišly. Pak jsem hrál v zahraničí, po návratu jsem zkusil trenéřinu. Začal jsem sbírat věci, které by se mi mohly hodit. V Ústí nad Labem jsme byli ve čtyřech letech třikrát mistři, bylo to krásné. Pak jsem koučoval v Perštejně, následoval Liberec. Tam jsme byli první, druzí dvakrát a jednou třetí. Klobouk dolů. A pak už přišly Budějovice, mezitím nějaké juniorské nároďáky. A co mi daly Budějovice? Mnohem větší zájem co se týče médií. To jsem nezažil, aby byl o nás každý den článek v novinách. O atmosféře v hale už ani mluvit nemusím.

Co byste dělal, kdyby neexistoval volejbal?
Porybný. Hlásil jsem se na rybářskou školu, byl jsem mistrem republiky v rybolovné technice. V mládí jsem navštěvoval nějaké kroužky, tomuhle bych se ale asi věnoval.