Šéf profesionálního cyklistického týmu Čestmír Kalaš prožil nezapomenutelné chvíle. Z Tábora, kde nejlepší jihočeský klub sídlí, se vydal do Francie, která každý rok v červnu hostí nejzářivější závod na světě…
Cyklistický odborník se vypravil na slavnou Tour de France. Organizátory letošního ročníku byl požádán, aby po dojezdu deváté etapy předával ceny nejlepším závodníkům. Velkolepé Tour se zúčastnil už popáté.
„Na stupních vítězů jsem byl v roli předávajícího podruhé,“ upřesňuje nepřehlédnutelná osobnost české cyklistiky. Před časem předával bílý dres nejlepšímu mladíkovi do pětadvaceti let. „To bylo v roce dva tisíce pět, dával jsem ho Jaroslavu Popovičovi,“ vylovil Jihočech okamžitě z paměti.
Letos mu byla svěřena neméně důležitá role. Po zakončení deváté etapy se do bílého trikotu oblékl Nizozemec Gesink. „Na stupních vítězů jsem mu blahopřál, předal jsem mu dres a ocenění,“ okomentoval chvíle slávy rodák z Českých Budějovic.
Na Tour absolvoval doslova krvavou neděli. „Pro některé závodníky byla osudná,“ přikyvuje. „Hlavně pro Vinokurova.“ I s odstupem dvou týdnů mu běhá mráz po zádech, když si vzpomene na pád a zlomenou stehenní kost kazašského lídra týmu Astana…
Devátá etapa z Issoire do Saint-Flour byla na programu desátého července. Závodníci, v doprovodném vozidle s nimi i Kalaš, měli před sebou 208 náročných kilometrů. „Došlo k několika pádům. Vinokurov doslova zahučel do lesa. Křižák měl štěstí, protože v té době jel na konci pelotonu,“ zmiňuje i českého cyklistu Romana Kreuzigera, jemuž se v pelotonu přezdívá právě Křižák.
„V těch místech začíná Francouzské středohoří, cyklisté jeli z prudkého sjezdu, kopce jsou tam do tři a půl kilometru. To není extrémní stoupání, ani nebývá prudké, je tak do šesti procent, ale následují krátké a prudké sjezdy.“ V nich cyklisty číhalo obrovské nebezpečí. „Do poloviny etapy drobně poprchávalo, silnice klouzala. Vinokurov jel hned ve špici.“ Kalaš měl o průběhu závodu naprosto dokonalý přehled. Cestoval v prvním voze přímo před pelotonem. „Romana Kreuzigera před katastrofou možná paradoxně zachránilo zranění. Až později se ukázalo, že měl štíplou člunkovou kost na levé ruce! Mohl používat jenom pravou, tou ovládal zadní brzdu. Proto jel až na ocase velkého balíku. Počínal si hrozně opatrně, to ho asi zachránilo od daleko většího karambolu.“
Putování v automobilu červené barvy, který cestuje s VIP hosty, Kalaš ještě v průběhu etapy vyměnil za neméně atraktivní cestovní prostředek. „V autě jsem sledoval závod zepředu. Asi po sto kilometrech se ale přesedalo do vrtulníku, abychom všechno viděli také z nadhledu.“ Šéf táborských cyklistů si vychutnal slavný závod z ptačí perspektivy. „Letěli jsme zhruba necelou půlhodinu, prohlédli jsme si kolonu alegorických vozů, celý peloton, pak jsme se zase vrátili do automobilu a pokračovali jsme až do cíle.“
Francouzi svojí Tour tři týdny žijí. „Jsou kolem trati už tři dny před tím, než kolem projede peloton. Z vrtulníku jsou nádherně vidět výtvory, které si na polích připravili.“ Lidová tvořivost tradičně nebere konce. Příznivci Tour vytvářejí z balíků slámy speciální obrazce, které se za přispění živých osob mnohdy roztomile pohybují. „Vysekávají z trávy symboly závodu, je to úžasný zážitek, nádherný pohled. Když se jede Tour, celý francouzský parlament odchází na dovolenou, to už jsem četl jako malý kluk,“ usmívá se Kalaš. „Nikoho nic jiného tři týdny nezajímá, všichni pozorně sledují Tour de France.“
Kolem silnic byly i české vlajky. „Hlavně ze začátku. Mladý Křižák se cítil ve velké formě,“ připomíná Kalaš Kreuzigerovy ambice. „S typem jeho zranění se ale nedá nic dělat. Špatně se přitahuje do kopců, dolů do serpentin, kam cyklisté létali šedesátkou, jel jen na jednu brzdu! To prostě nejde. Roman pak ztratil i bojovnou náladu. Možná v září ještě pojede závod v Kanadě, ale prakticky skončil sezonu,“ míní Kalaš.