Aktivně hrával basketbal v Koh-i-nooru České Budějovice, teď už se k němu ale přece jen tolik nedostane. Ve formě se aktuálně udržuje na kole nebo na kolečkových bruslích. V rámci profese se na infekčním oddělení tu a tam setká i s vrcholovými sportovci. Nedobrovolně trávili čas v nemocnici docela nedávno třeba fotbalisté Dynama České Budějovcice…


Jakou cestou se vrcholový sportovec dostane na infekční oddělení?
Většinou se k nám sportovci dostanou tak, že ochoří infekční nemocí a potřebují rychle uzdravit, protože se blíží důležitý zápas nebo závod.


Jaká je vaše spolupráce s klubovými lékaři?
Řada klubových lékařů jsou kolegové z nemocnice, se kterými se podílíme na péči o společné pacienty běžně, takže spolupráce běží hladce, oni vědí, co mohou čekat od nás, a my víme, co můžeme čekat od nich. Víte, že například slavný starověký lékař Galén dělal klubového lékaře gladiátorům?


Vím, že Held a Scheichl, Vodička nebo Mahovský spolupracují s budějovickými fotbalisty, hokejisty nebo volejbalisty, ale přiznávám, Galéna neznám… Bývá při podobných „návštěvách“ sportovců za branami nemocnice vyšší tlak na lékaře ze strany médií?
Sportovci publicitu potřebují, ale na naší straně je povinná mlčenlivost, takže maximálně tlumočíme to, o co nás pacient požádá, a podáme vysvětlení z odborného hlediska. To je velmi citlivá oblast, protože zde je zájem sportovce někde jinde než zájem pacienta, takže je někdy lepší vysvětlit co nejlépe pacientovi, o co se jedná, a ať si to do kamery nebo na mikrofon řekne sám. Klid také léčí, i když si to nikdo nechce připustit.


Vaší specializací jsou infekční onemocnění. Je trénované tělo sportovce odolnější vůči infekcím?
Jednoznačně, ale má to své hranice. Třeba u ischemické choroby srdeční jsou na tom prokazatelně lépe lidé, kteří denně ujdou svižně více než dva až tři kilometry než ti, kteří tolik neujdou. Kdo ujde tři kilometry denně, na tom je ale prakticky stejně jako ten, kdo jich denně naběhá patnáct. V mém oboru je u těžkých infekcí vidět, že trénovaní lidé, a to i třeba osmdesátiletí, se dokáží postavit na nohy mnohem rychleji, i třeba proto, že po nemoci jim zůstane více svalové hmoty. Sportovci mají jednu velmi důležitou výhodu, mívají i trénovanou duši, dokáží zabrat a makat, i když to třeba hodně bolí a moc to nejde. Psychická odolnost a vytrvalost jsou hlavně u delších nemocí pro návrat do kvalitního života často rozhodující.


Jaké máte zkušenosti s vrcholovými sportovci jako pacienty?
Podobnou jako s jinými profesionály z kolektivních odvětví. Je celkem jedno, zda zítra hrajete Hamleta nebo pravého obránce, nebo přiletí ze zámoří hráčský skaut nebo ředitel firmy, které chcete prodávat své výrobky, váš tým na vás čeká a vy tam musíte být. Jinak krom této pochopitelné netrpělivosti bývají sportovci vstřícní a snaživí, chtějí být zdraví a je na nich vidět, že jsou zvyklí poslouchat ty, kteří jim ke zdraví a dobré formě pomohou.


Někteří vaši kolegové se speciálně zabývají sportovním lékařstvím, je to specifická disciplína. V čem konkrétně?
Sportovní medicína je vlastně kombinace několika specializací, od kardiologie až po ortopedii, která se snaží napomoci ve zlepšování a udržování kondice. V současné době se zaměřuje hlavně na prevenci různých typů zranění a širokou oblast výživy a regenerace. Díky výzkumu ve sportovní medicíně dnes máme v klinické praxi řadu rehabilitačních technik pro „běžné pacienty“, doplňkovou výživu, ortézy, bandáže, a je celkem jedno, zda chcete zase skákat přes 220 centimetrů do výšky, nebo jenom se zvednout po těžké nemoci z lůžka a dojít si sám na záchod.


Z titulu funkce lékaře sportování svým pacientům doporučujete? I ve vrcholové podobě?
Za A jednoznačně ano, a nemusí to být přímo sportování, ale jakýkoli aktivní pohyb, vždyť jsme pořád stavěni spíše pro lov mamuta než pro sezení u počítače osm hodin denně. Stačí třeba jet do práce na kole nebo vystoupit o dvě, tři zastávky dříve a dojít pěšky. Sportování pro radost z pohybu uzdravuje a posiluje tělesně, ale i duševně. S tím vrcholovým sportem to tak jednoznačně nevidím. Pokud se pohybujeme na hranici svých možností, stává se, že ji někdy přešlápneme, a to má zdravotní důsledky. Samozřejmě, jak jsme mluvili o sportovní medicíně, leccos se dá vyladit, spravit, ale pořád jsme na té hranici. Je to stejné jako u vrcholových manažerů, umělců, ale i lékařů s x hodinami přesčasů služeb navíc.


Nabádáte tedy pacienty k pohybu. Pracujete v krajské metropoli, právě České Budějovice jsou městem, které v rovině na soutoku Malše s Vltavou mohou být ideálním místem pro cyklistiku, souhlasíte?
Pro lepší zdraví stačí jet na kole do práce. Pro České Budějovice to platí bez výjimek. Tady se dá na kole dojet všude. Lávky přes Vltavu u stadionu Dynama a u plovárny, lávka u Kauflandu, okruh kolem Pražské, tam už se dostáváme na dohled k západní Evropě. Ke spaní na vavřínech to ale není - Dlouhý most měl mít původně pruh pro cyklisty, byl tam několik týdnů, teď otevření Modrého mostu pro auta, opět, cyklisto, sesedni nebo riskuj. Přitom poloha Budějovic má v sobě takový potenciál jako snad žádné jiné město v Česku. Víc zastupitelů a radních jezdí do práce autem než na kole.