Generální manažer VK Jihostroj České Budějovice Robert Mifka odpovídal na dotazy Deníku.

Brazilec, Argentinec, Bulhar, Kubánec, Slovák, Nizozemec. A trenér Polák. Není cizinců v tradičním jihočeském klubu moc?Jihostroj je klub, od kterého se vždy očekává úspěch. Očekává ho vedení klubu, očekávají ho samotní hráči, očekávají ho především fanoušci a všichni další tak zvaní stakeholdeři.

Fanoušci asi nebudou vědět, kdo je stakeholder, podle wikipedie jde o zaintresovanou osobu, která pracuje pro klub. Tedy zjednodušeně zaměstnanci…
Před každou novou sezonou tedy stojíme před nelehkým úkolem složit takový tým, který bude mít potenciál bojovat o extraligový titul a být konkurenceschopný ve volejbalové Evropě. Vždy samozřejmě začínáme u českých hráčů už jen z toho důvodu, že u nich odpadají některé organizační, ekonomické a někdy i sociální komplikace. A já se ptám, proč tedy máme tolik cizinců, když všichni zainteresovaní, včetně vedení klubu, chtějí české hráče?

Přesně na to se přece ptáme my vás. Odpověď, že čeští hráči nejsou, je podle mě trochu obžalobou českých klubů. Včetně Jihostroje. Včetně manažerů. Včetně vás osobně. Pokud čeští hráči nejsou, tak je přece práce trenérů špatná…
Důvodů je několik a budu zcela otevřený. Úroveň nejlepších extraligových týmů u nás už je i v evropském měřítku velmi slušná a nemáme zkrátka dostatek českých hráčů s potřebnou kvalitou. Zde by se mohli zamyslet jak kluby a trenéři, tak především sami mladí, perspektivní hráči. Dalším důvodem je fakt, že většina českých hráčů, kteří potřebnou úroveň mají, se rozhodnou odejít sbírat zkušenosti do zahraničí. Některým je už český rybníček malý, ale někteří neodcházejí ani z důvodu lepší kvality zahraniční soutěže, ani s vidinou lepších finančních podmínek. Každého volba, jde o otevřený pracovní trh. O těch několik zbylých, kteří mají kvalitu, chtějí zůstat v české extralize a jsou racionální ohledně požadovaných podmínek, tu pak kluby „bojují“. Já osobně jsem si dal před začátkem sestavování týmu pro novou sezonu pár zásadních kritérií pro výběr hráčů. Prvním byla samozřejmě herní kvalita, dále pak vůle přijít hrát a vyhrávat za Jihostroj, profesionalita a v neposlední řadě lidský i hráčský charakter. A samozřejmě pro nás bylo důležité i zachování jisté kontinuity.

Legendy hokejového Motoru se sešly ve Františkově u Miroslava Bláhy
Kam poslal legendární Polda Bláha manželku? Odpověď máme na videu

Vaše odpověď je srozumitelná, co jí ale řeknou rodiče, kteří uvažují o tom, že syna pošlou do Jihostroje, ale klub si do A-týmu koupí šest, sedm nebo dokonce osm cizinců?
Co řeknou rodiče, nevím. Já bych se jim nejdříve pokusil vysvětlit obrovský rozdíl mezi hobby a profesionálním sportem, mezi mládežnickým a chlapským volejbalem. Jistě by pak i pochopili, že poslat syna do Jihostroje mu sice volejbalovou kariéru může nastartovat, ale rozhodně mu místo na extraligové palubovce, natož pak úspěch, nezaručí. K tomu je potřeba tvrdá práce a odhodlání jít si za svým i přes mnohdy velmi bolavé dílčí prohry nejen na hřišti, které dříve nebo později vždy přijdou. Úspěch se totiž dostaví až když jsme schopni vidět a uchopit problém jako příležitost.

Nemůže se stát, že klub přijde o podporu Jihočeského kraje? Zkuste vysvětlit, proč by Jihočeský kraj a město České Budějovice měly podporovat mezinárodní výběr?
Především si velmi vážím podpory našeho klubu ze strany Jihočeského kraje i města České Budějovice. Náš klub je o extraligových medailích, evropských pohárech, plných tribunách, televizních obrazovkách a novinových headlinech, nicméně stejně tak je naším upřímným posláním budovat už u těch nejmenších lásku k aktivnímu sportování a vychovávat fyzicky i charakterově a hodnotově zdravé lidi, tedy zdravou společnost. Věřím, že podpora, které se nám dostává, je důkazem toho, že naše politická reprezentace si uvědomuje, že úspěchy profesionálního sportu jednak pomáhají k dobré propagaci a zviditelnění našeho města a kraje, ale zároveň mají přímou souvislost a do jisté míry jsou i zásadním stavebním kamenem zmíněného společenského přesahu.

V kádru budou tedy odchovanci. Podespal jste se třemi mladíky smlovu, podpisy byly v mediálním světě hodně vidět. Ale! Dostanou se na hřiště? Nebudou jen víkend co víkend objíždět haly a postávat za střídačkou jako loni Šulista, Piskáček a další?
Věřím, že se na hřiště dostanou, což bude také záviset z velké části na nich samých. Zároveň ale budou víkend co víkend objíždět haly a zřejmě hodně času postávat za střídačkou a je to tak správně, protože budou hlavně poctivě trénovat a učit se od zkušenějších. Samozřejmě budou sbírat v maximální možné míře herní praxi i v EGE, našem prvoligovém týmu mužů. Na druhou stranu, v kariéře každého mladého ambiciózního hráče přijde okamžik, kdy pro něj musí být herní vytížení prioritou. I z toho důvodu jsme rádi uvolnili na hostování do Benátek nad Jizerou například Dana Šulistu nebo Matěje Korandu. Ze stejného důvodu odchází i Ondra Piskáček.

Trenér z Polska. To je revoluční krok. Nepodcenil Jihostroj situaci? Přece není argumentem, že trenéři nejsou. Klub si je může vychovat…
Tady vůbec nerozumím, o jakém podcenění se bavíme. Měli bychom mít všichni radost z toho, že do českého volejbalového prostředí přijde trenér se zkušenostmi z jedné z nejlepších lig světa. Záruka úspěchu to samozřejmě není, ale obohatí nás to, přinejmenším o tu zkušenost. Co se trenérských námluv u nás v klubu týče, s velkým předstihem jsme zahájili jednání s výborným českým trenérem Zdeňkem Šmejkalem, který nakonec musel z vážných rodinných důvodů nabídku odmítnout. Hledali jsme tak dál. Někde jsem četl hezký citát, že pták, který se narodí v kleci, je přesvědčený, že létání je nemoc. Stejně tak, jako se za zkušenostmi a prací rozlétají po volejbalovém světě hráči, rozlétají se i trenéři. Je to zcela přirozené. My máme často tendenci se do té klece sami zavírat. Byl bych moc rád, kdybychom už konečně začali vnímat profesionální sport jako konkurenční prostředí jednoho velkého světového trhu a jednou provždy dokázali opustit myšlenku, že český hráč nebo český trenér má snad z nějaké své podstaty něco specifického, českého navíc. Není to tak. Pokud mohu mluvit za náš klub, snažíme se samozřejmě vychovávat trenéry a troufnu si říct, že v tom nejsme špatní. Dosáhnout ale profesně na mety nejvyšší, to je však zase jen o lidech samých, o jejich vášni pro věc, o tom, kolik jsou ochotni sami ze sebe svému rozvoji dát, jak moc jsou na té cestě připraveni opouštět vlastní zónu komfortu. S veškerou úctou se ptám, kolik z českých a třeba už i etablovaných trenérů má například ambici jít za novými zkušenostmi do zahraničí? Ať si na to odpoví každý sám, ale asi se shodneme, že zahraničních trenérů s takovou ambicí je podstatně více.

Z pohledu fanouška přijde buď velký sportovní úspěch, nebo se blíží průšvih party, která se v Č. Budějovicích sejde, ale pak se zase rozutrčr a už o sobě bhráči nikdy neuslyší. Nebojíte se, že zahraniční soubor nebude fanoušky bavit tak jako v minulých letech Jihostroj složený z českých hráčů?
Nebojím. Pokud bude tým hladový po vítězství pro Jihostroj a hráči odevzdaní společné věci a ochotní nechat na hřišti všechno, pak si velmi rychle získají srdce našich fanoušků, o tom vůbec nepochybuji. A prosím, nerozlišujme už – alespoň v tomto kontextu – mezi hráčem českým a zahraničním!