Dálkař Pour se po zranění vrací do formy

Olympiáda v Deníku

Oslavy jsou boží, líčil Beran. Bronzový šermíř si málem nestihl dojít na záchod

Prožívá hektické dny. Po nedělním příletu z olympijských her v Paříži…

Vstupujete do olympijské sezony, co vám říká Peking 2008?
Když jsme začínali přípravu, mysleli jsme na něj. Určitě mám šanci. Je ještě čas půl roku na splnění limitu. Za tu dobu se dá změnit spousta věcí. Bylo by to krásné, ale skočit 805 centimetrů, které jsou pro účast na olympiádě limitem, je také strašně těžké. Budou o to bojovat i další kluci, snažit se budu do posledního termínu.

Z vašich slov vyplývá, že aktuálně jste svému maximu (788 cm, hala 783) dost vzdálen…
V hale určitě víc neskočím. Teď ne. Vracím se po zranění. Je to horší, než jsme s trenérem čekali. Nemohl jsem prakticky celou zimu skákat, neměli jsme technické tréninky. Čeká nás do konce února srovnávání, vyladění, aby to vypadalo s formou jako dřív. O splnění olympijského limitu se pokusím až v létě.

Jak vypadá váš zhmožděný nárt?
Měl jsem problém s nártní kostí. Už je všechno úplně v pořádku. Hodně mi pomohl doktor Scheichl. Říkal, že doba léčení je individuální, je smůla, že já začal až na podzim, když se jelo na závody do Prahy, tak jsem byl nemocný, i proto mi chybí technika. Na závody se ale moc těším.

Máte vypracovaný plán, podle kterého budete vyrážet na závody?
Jak jsem říkal, na atmosféru závodů se těším. V prvních dvou se mi moc nevedlo. Čekal jsem výkon okolo sedmi a půl metru. Rychlostně to bylo dobré, technicky jsme ale moc nevěděli, na čem jsme. Dívali jsme se na video, už víme, v čem je zakopaný pes, kde jsem dělal chybu. Do mistrovství republiky chci něco změnit. Když se to povede, bude dobře.

Zmiňoval jste mistrovství České republiky, mediálně zajímavější je šampionát pod širým nebem, který se letos uskuteční v Táboře. Je to pro vás velká výzva?
Určitě. Budu mít obrovskou motivaci. Sektor mi v Táboře perfektně sedí. Skáče se mi tam výborně. Těším se na to moc. Navíc letní mistrovství republiky bude poslední možností na splnění olympijského limitu. Budu mít oproti ostatním malinkou výhodu v tom, že je to skoro doma, přijedou známí, budou mi fandit. Očekávám strašný souboj. Kluci mi to nenechají zadarmo, ani já jim nic nedaruju.

Říkává se, že v návratu po zranění může sportovce brzdit psychika?
Ten pocit nemám. Malinko to tak ale možná vypadalo. Technika při odrazu se zdála, jako bych měl trochu strach, ale neuvědomuji si to. Při prvních závodech jsem se sice bál, pak už ne. Závod od závodu je to lepší. Kdybych se bál, nemohl bych jezdit na závody. Se strachem to nejde. Nic bych nemohl skočit. Kdo má strach, nemůže dělat žádný sport.

Jaký výsledek by vás uspokojil v závodě mistrovství ČR?
Když na republice skočím sedm set sedmdesát, myslím, že budu spokojený.