„Já přitom běhal jen do jara, pak jsem měl své závazky při trénování kluků z NHL, Přijeli ze zámoří v květnu a od té doby spolu děláme kondiční přípravu,“ vysvětluje jedenatřicetiletý atlet, jenž vedle běhání dlouhá léta patřil i k české duatlonové špičce. „Na běhání jsem přes léto tolik času neměl,“ konstatuje uznávaný kondiční trenér, jenž má v osmičlenné skupině hokejistů i hodně známá jména v čele s Alešem Kotalíkem, Jiřím Novotným či oběma Michálky. „Jim se věnuji do září, a teprve když pak odletí, mohu se začít připravovat na své závodění,“ usmívá se.

A jak se zdá, připravil se dokonale: hned ve svém prvním velkém podzimním běhu, kterým o víkendu byla právě slavná Kunratická, proběhl cílem z téměř dvou tisíc běžců jako první, navíc v osobním rekordu 11:38,7. „Já tady běžel naposled před pěti lety, a to jsem skončil pátý. Vítězství si tudíž cením,“ neskrývá svou spokojenost. „Hlavně mě ale těší, že jsem si o pětadvacet vteřin vylepšil svůj osobák.“

Ač zaběhnout 3100 metrů za necelých dvanáct minut pro nezasvěceného zřejmě není až tak nic výjimečného, Kunratická má svá specifika. Trasa totiž vede i přes několik potoků a co hlavně, jsou na ní i extrémně strmá stoupání, že na Kleť pod lanovkou je proti tomu rekreační výklus… „Na Hrádek je tak prudký kopec, že tam jsou mezi stromy provazy, díky nimž se ti méně zdatní nahoru spíše vyručkují a vytáhnou. My se nějak po čtyřech vydrápeme,“ usmívá se Daniel Fekl, dle něhož jen o něco méně strmých svahů je na Kunratické víc. „Míst, kde by si člověk nějak moc odpočinul, tam moc není. Pořád se běží nahoru a dolů, což na nerovném a kluzkém terénu, zasypaném v listopadu mokrým listím a plném kamenů, není zrovna nic příjemného.“

Navíc pro velký počet běžců není hromadný start, vždy trojice běžců jde v desetivteřinových intervalech. „Člověk od začátku až do konce musí běžet zcela naplno, neboť vůbec neví, jak na tom je.“

A nejbližší cíl? „Co nejlíp se připravit na mistrovství republiky v krosu. To bude tady v Budějovicích,“ uzavírá.