V českobudějovickém bazénu tráví odmala hodně času. Dřív ve vodě, teď spíš v kanceláři. "Je to krásná stavba," prohlíží si se zalíbením jednu z dominant Českých Budějovic. "Máme krásný bazén, možná je v České republice úplně nejhezčí ze všech."

Dokonce si dobře pamatuje na svoji úplně první plaveckou hodinu. Odehrávala se v malém bazénu. "Plakal jsem, nechtělo se mi do vody, nechtěl jsem na trénink, naštěstí mě instruktor nalákal na žvýkačky a míček." Během rozhovoru přicupitala za tatínkem dcera Ema. "Už také plave," přikyvoval pyšný otec Filip Pytel. "Zkouší to, začíná ve stejném bazénu, kde jsem začínal i já. Je je teď už zrekonstruovaný."

Filip Pytel je předsedou klubu Plavání České Budějovice. Organizuje závody, stará se o chod klubu. Láká k plavání nové zájemce o sportování. "U nás začínají děti okol čtyř nebo pěti let," říká Filip Pytel a ukazuje prstem na malý plavecký potěr, který se pohybuje okolo vody. "Začátek je seznámení s prostředím, hra ve vodě, děti se do velkého bazénu dostávají až okolo osmi nebo devíti let. Tam jsou přípravky, kde děti zkoušejí první závody." Prvním úkolem pro trenéry je zbavit malé "špunty" strachu. "Pokud v nich zůstane třeba jen malý kousek strachu, je jasné, že z nich nikdy plavci nebudou. Nikdy nebudou ve vodě jako doma."

Jeho osobní příběh je dost podobný stovkám, tisícovkám dalších. "Jako malý kluk jsem nic neplánoval. Možná maminka, když mě do bazénu vedla, to nevím, ale o závodním plavání vůbec nepřemýšlel."

Znáte to. Pokud tatínek boxuje, je velká naděje, že syn půjde v jeho stopách. Podobné je to u hokeje, fotbalu, u volejbalu. A v bazénu? "Maminka plavala závodně," přikyvuje Filip Pytel s úsměvem na tváři. "Pak byla trenérkou, vodila mě do bazénu odmalička. Já si svoje odplaval a teď sem vodím dceru," dokumentuje, že i plavecké řemeslo si sportovci předávají z generace na generaci.

Nedávno jsme na stránkách Deníku přinesli příběh Běly Třebínové.

Tohle jiné vyprávění. Filip Pytel ani nedostal moc šanci, aby z něj byl třeba hokejista Motoru, fotbalista Dynama nebo volejbalista Jihostroje. "Nic jiného neumím. Umím jen plavat. Všechny ostatní sporty mě minuly. Atletika, běh? To pro mě bylo za trest."

Filip Pytel v dorosteneckém věku patřil k nadějným českým plavcům. Svět vteřin, deseti, setin a tisícin ale opustil a přesedlal na dálkové plavání. "Vrcholem v mojí kariéře je přeplavání kanálu La Manche," přikyvuje. "To má každý jinak. Tím, že jsem zběhl k dálkovému plavání, které tehdy ještě vůbec nebylo na olympiádě, tak jsem přeplaváním kanálu La Manche udělal plaveckou maturitu. Byla to pro mě meta, které jsem chtěl dosáhnout. Teď už je dílkové plavání i v programu olympijských her, tam já ale nemířil. Já si vymyslel a vysnil La Manche, přeplaval jsem ho a jsem za to rád."

Adediran vystřelil Dynamu senzační tři body
Trenér Nikl výhru senzačně předpověděl. Na videu máme důkaz. Zaskočil Slavii

Od jeho úspěšného pokusu, který trval 11 hodin a tři minuty (směrem z Anglie do Francie) uteklo už 16 let. V 18 letech byl nejmladším Čechem, který to dokázal. Je až s podivem, že dodnes dostává otázky na toto téma. Proč? V čem je kouzlo Lamanšského průlivu (francouzsky La Manche, anglicky English Channel), často neformálně označovaného právě jako kanál La Manche? "Zamýšlel jsem se nad tím mnohokrát," souhlasně přikyvuje muž, který věhlasný kanál přeplaval. Průliv mezi Francií a Velkou Británií spojuje Keltské moře a Severní moře. Průliv je 32 až 180 kilometrů široký, 520 kilometrů dlouhý a má maximální hloubku 172 metrů. Nejužší místo se nachází v Doverské úžině mezi městy Dover a Calais. "I po té dlouhé době si na to lidi pamatují, vždy mě překvapí, když to někdo vytáhne." Malí plavci už nevědí, že šéfem klubu je slavný plavec. "Dětí, kdy já ještě aktivně byl v bazénu, trénoval jsem, byl jsem s nimi v denním kontaktu, to věděli. Ale teď už u bazénu z pracovnách důvodů tolik času netrávím, jsem spíš bafuňář v kanceláři. Děti to vůbec netuší. Vědí to někteří rodiče. Někteří ne. Když jim ro trenéři řeknou, že mají za předsedu přemožitele kanálu La Manche, tak se diví. Při pohledu na mě tomu nevěří."

Filip Pytel sleduje svět plavání velmi detailně. "V klubu máme dobrou členskou základnu, nabrali jsme hodně nových plavců, jsou to malé děti, které v žákovských kategoriích ještě nemají úspěchy v závodním plavání. Ale v kategorii sedm až osm let máme naplněné přípravky. To by se mělo za dva nebo za tři roky projevit a měli bychom tady sbírat v závodech kvalitní pozice."

Jako pořadatel významných celorepublikových závodů dokáže porovnat i kvalitu současných plavců v žákovských kategoriích. "Obecně teď ve sportu většina dětí chce chodit na sport jako do kroužku. Vrcholový sport je tolik netáhne. Účastnit se závodně turnajů, závodů a zápasů, to už teď tolik populární není."

Podle Pytla vrchol ledovce v českém plavání zatím působí velmi dobře. "Výkony jsou krásné, posouvají se české rekordy, ale něco tomu chybí. Nahoru jde evropská i světová špička. Myslím, že by to chtělo v některých věcech přidat. Mohli bychom se posunout mnohem výš. Je to ale dáno podmínkami, které v Česku nejsou zase tak ideální jako v jiných zemích."

Malá Ema během rozhovoru neposedně poskakovala kolem nás. "Můžu si dát tu kyselou žížalu?" Diktafon ji evidentně moc nezajímal. "Předáme medaile, rozdáme samolepky Plavání České Budějovice a pak můžeme jít na svačinu," rozhodl o nejbližší programu tatínek Filip Pytel, který v roce 2077 překonal kanál La Manche.