Přesto má pokračování, byť na jiné adrese: část hráček se přesunula do Rakouska a nastupuje v ligové soutěži za mistrovský HC Wels!

Průkopnicí, co se zahraničního angažmá týká, je Eva Staňková, která střídavě působila doma a v Rakousku ještě v době, kdy se Meteor měl celkem čile k světu. „Od nás je tam asi deset lidí, do Welsu jsem nalákala i holky z Prahy,“ vysvětluje Eva Staňková, jak se dala ve Welsu dohromady tak početná česká družina. Na hřišti má po svém boku dvojčata Krýdlova, Matějovskou, která v Českých Budějovicích svého času úspěšně hostovala, brankářku Lenku Morovou anebo Lucii Jiříkovou, za svobodna Geschwandtnerovou.

V sezoně pod širým nebem loni Wels rakouskou ligu dokonce vyhrál, a obhájit tak titul. Letos přezimoval na třetí příčce a co nevidět vstoupí do jarní části soutěže – nový ročník startuje v dubnu. „Čeká nás i pohár, který jsme loni vyhrály a postoupily o divizi výš,“ doplňuje Eva Staňková. Těší se, že v pohárových bojích by mohlo dojít i na atraktivní souboj se soupeřem z Čech. „Na určité úrovni Challengeru nás čeká pohár mistrů, a protože do druhé skupiny se dostala i Slavia a Pragovka, doufám, že se s nimi dostaneme do kříže.“

Češky nejsou v rakouské lize jedinými cizinkami. V módě jsou Polky i Slovenky. „Do Vídně to Slovenky mají blízko. Hráčky z ostatních zemí určitě zvyšují úroveň soutěže, takže já jsem tam spokojena,“ ujišťuje naše legionářka.

Během rozhovoru několikrát naznačí, že v Rakousku jí po sportovní stránce nic nechybí. „V Budějcích se družstvo rozpadlo a není, kam se vrátit. A Praha mě neláká, přestože občas, tak jednou za týden, chodíme trénovat se Slavií,“ říká Eva Staňková.

Ve Welsu už se může cítit skoro jako doma. A díky dobré výkonnosti si udržela i místo v české reprezentaci. V tomto roce si zahrála halové mistrovství světa v Poznani – jako jediná Jihočeška. „Šestým místem jsme se kvalifikovaly na Světové hry. A protože reprezentace postoupila mezi nejlepších osm týmů, zahraje si v roce 2012 ME divize A. To je super,“ cení si Staňková úspěchu ženského pozemního hokeje.

Naopak s obrozením družstva v Českých Budějovicích, bývalé baště ženského pozemáku, to nevidí růžově, i když určité pokusy tu byly. Podle Staňkové by to byl běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. „Muselo by se začít znovu od malinkých dětí,“ podotýká. „Základna tady prostě nefunguje, a tím pádem je to hrozně těžké. Udrželo by se osm stálých lidí, ale k tomu, abyste odehráli sezonu alespoň na úrovni první ligy, potřebujete mít hráček alespoň patnáct! A tím, že nebyli žáci ani dorost, není kam sáhnout. Bylo to neudržitelné. Ještě loni fungovaly děti, bylo jich deset, patnáct, ale teď jako kdyby pozemák zanikl úplně. Nejsou lidi, kteří by se o něj starali,“ krčí rameny.

Přesto někdy kolemjdoucí mohou při procházce podél Vltavy při troše štěstí vidět na rožnovském koberci skupinu pozemkářek. „Chodíme tam někdy trénovat. Alespoň my, co dojíždíme do Rakouska. Není vyloučeno, že se k nám třeba přidají bývalé hráčky a družstvo se zas nějakým způsobem oživí. Ale chce to asi dělat pomalu, po malých krůčcích, aby se to zase dalo dohromady. Uvidíme. Budoucnost je dost nejistá,“ není v tomto případě Eva Staňková velkou optimistkou.