Za zelenými stoly začal na dnešní dobu až poměrně dlouho ve třinácti letech. V českobudějovickém Startu ve skupině trenéra Jiřího Hronka. Jeho prvními spoluhráči byli nedávno zesnulý Josef Rezek, Zdeněk Troup, Michal Rozkoš a Ota Novák. „První rok jsem chodil jen tak pinkat bez registračky. Až teprve potom to byl z mé strany opravdu sport," usměje se při vzpomínce na své začátky.

Zásadní zlom v jeho kariéře přinesl přestup z mládského „lágru", kde má Start dodnes svou arénu, do českobudějovické Škody. Ta v té době vládla jihočeskému stolnímu tenisu. „Bylo mi sedmnáct let a byl jsem náhradník v ligovém týmu, kde tehdy hráli Franta Böhm, Míra Martenek, František Truhlář a Zdeněk Steinbauer," připomíná slavná jména historie stolního tenisu na jihu Čech. „Já jsem nastupoval pravidelně za béčko v krajském přeboru s Pavlem Böhmem, Jirkou Boškem a dalšími," pátrá v paměti.

Ve Škodě strávil drtivou část své kariéry. „Hráli jsme národní ligu, což byla druhá nejvyšší soutěž. Byly to parádní časy," zasní se. Spokojený ale byl i na zahraničním angažmá v Rakousku, kde si udělal výborné jméno. „Po revoluci, když se otevřely hranice, jsem odešel do Attnangu. Byl jsem tam dva roky a pokaždé jsme slavili postup. Nejprve z páté ligy do čtvrté a potom ze čtvrté do třetí," uvádí.

Po dvou letech přišel návrat domů na jih Čech, kde mezitím dorostla generace tehdejších mladíků. „S Michalem Vávrou, Honzou Jandou a Pavlem Jaškem jsme postoupili do první ligy," vzpomíná.

Ještě jednou se poté Hlaváček vrátil do Rakouska, ale tentokrát do Welsu. „Vyhráli jsme tam třetí ligu a také národní pohár. Toho jsem si hodně považoval," připustí.

Z Rakouska domů později zamířil i František Böhm, k dispozici už byl také talentovaný Miroslav Novák a vytvořil se v Budějovicích silný tým, který hrál dlouhé roky úspěšně druhou ligu. Také autor těchto řádků měl tu čest působit v něm. „Kromě Škodovky jsme hráli také pod Startem. Tam už o nás ale nestáli, tak jsme další rok odehráli ve Štěpánovicích," vzpomíná Hlaváček.

Dva prestižní tituly krajského přeborníka ve dvouhře a k tomu tři další finálové účasti považuje českobudějovický patriot na největší úspěchy své kariéry. „Dařilo se nám i v deblu s Michalem Vávrou. Tady v kraji jsme byli v té době prakticky neporazitelní," usměje se.

Aktivní kariéru ukončil populární hráč v nějakých šestatřiceti letech. „Možná to bylo brzy. Ještě jsem trochu zkoušel hrát, ale hlavně už tady nebyla taková parta, jako když jsem byl mladší. Z mých bývalých spoluhráčů už vydržel jen Honza Janda, který později přestoupil do Pedagogu. Rozprchlo se to a už jsem neměl velkou motivaci pokračovat," vysvětluje svůj poměrně časný konec.

Na svůj oblíbený sport však v žádném případě nezanevřel. Nevynechá žádný zápas Pedagogu ve druhé a dříve třetí lize, kde si jeho podporu a neocenitelné rady domácí mladíci nemohou vynachválit. „Chodím rád a klukům fandím. Je k vidění kvalitní sport a atmosféra bývá výborná," pochvaluje si.

K aktivnímu hraní už se vrátit nehodlá a statečně tak odolává i vábení Startu, který by ho ve svých řadách rád znovu uvítal. „Už to nepůjde. Jsem časově hodně zaneprázdněn a zdravotně už se také necítím zrovna na sto procent," vzkazuje svým někdejším spoluhráčem.

Oslava kulatin bude bezpochyby bouřlivá a k dlouhé řadě gratulantů se připojují i členové naší redakce.