Letos na podzim jste se stal juniorským mistrem světa. Jak hodnotíte průběh a výsledek celého šampionátu?
Myslím si, že skupinová část byla velice lehká. Žádný z týmů nám nijak nevzdoroval. V play off to nebylo o tolik jiné. Já jsem hrál turnaj trojic a myslím si, že semifinále i finále pro nás bylo rozhodně mnohem lehčí než pro kluky, kteří hráli turnaj dvojic.

Vnímáte to jako zatím váš největší úspěch v již už tak úspěšné dosavadní kariéře?
Rozhodně je to největší úspěch, jakého jsem zatím dosáhl. Myslím si ale, že mám ještě na víc. Mnohem větším úspěchem by pro mě bylo vyhrát mistrovství republiky nebo světový šampionát v mužské kategorii, kam pomalu přesouvám své ambice. Doufám, že se mi to jednou podaří.

Česká republika je kolébkou nohejbalu a naši hráči v tomto sportu dlouhodobě vévodí světovému trůnu. Byla pro vás povinnost přivést domů medaili?
Přesně tak. Byla to pro nás povinnost. Jeli jsme tam obhájit tři zlata, což se nám povedlo, takže máme splněno a na naší straně panuje spokojenost.

Za dva roky by vás ještě měla čekat obhajoba juniorského titulu. Předpokládám, že k tomu přistupujete rovněž jako k povinnosti…
Rozhodně. Vidím to úplně stejně. Pokud znovu dostanu důvěru a vyberou mě do týmu, tak budu moc rád, pokud budu moct titul obhájit. Udělám pro to maximum. Bylo by to krásné rozloučení s mládežnickou reprezentací.

Martin Beránek
Facebook už je přežitý, teď letí TikTok, směje se útočník Motoru Martin Beránek

Působíte také na jihu Čech, kde nastupujete za Radomyšl v nejvyšší dorostenecké soutěži. Daří se vám a momentálně útočíte na mistrovský titul. Jak jste tam spokojený?
Spokojenost je velká. Máme tam nejlepší partu, jakou jsem zatím zažil. Rozumíme si, makáme a odráží se to na výsledcích. Teď bylo mistrovství republiky ve dvojicích a trojicích, na které jsem bohužel nejel, protože jsem byl zraněný. Tam se nám nepodařilo získat žádnou medaili, ale dva roky zpátky jsme přivezli bronzovou medaili z trojic. Letos jsme tento úspěch ještě překonali, když jsme postoupili do finále, což je vůbec největším úspěchem v historii. Doufáme, že se nám to podaří dotáhnout do konce a ve finále zvítězíme.

Pro vás je to poslední ročník v dorostenecké kategorii. Lepší rozloučení by si ani nešlo přát. Je to tak?
Určitě. Bylo by to krásné zakončení této kapitoly mojí dosavadní kariéry. Snad se nám to podaří.

Dva roky zpátky jste se přesunul do dospělého nohejbalu. Nastupoval jste nejprve za Horažďovice ve třetí nejvyšší soutěži a letos jste oblékl barvy Šacungu Benešov, se kterým hrajete extraligu. Jak jste zvládal ten přesun? Je cítit rozdíl?
Mezi druhou ligou a extraligou je obrovský skok. Ten rozdíl se nedá ani popsat. Stejné je to i mezi extraligou a první ligou. Pro člověka, který ty soutěže nikdy nehrál, je to těžko představitelné, ale hraje se mnohem rychlejší nohejbal a celkový herní projev je v každé soutěži diametrálně jiný.

Šacung je historicky velice úspěšným týmem s celou řadou titulů. Momentálně prochází výraznou generační obměnou a kádr se staví na mladých hráčích. Vnímáte to jako obrovskou příležitost dostat šanci v takovém klubu?
Máme tam spoustu mladých hráčů, ale jsou mezi námi i nějací zkušení. Například František Kalas, který odehrál nespočet utkání za reprezentaci. Myslím si, že je to dobrý krok. Na starších hráčích se to nedá stavět pořád. Obměna týmu je určitě důležitá. Čím dřív k ní dojde, tím lépe. Za možnost hrát v takovém mužstvu jsem velice rád.

Nakonec jste došli do čtvrtfinále, takže jste splnili předsezónní očekávání. Jak hodnotíte váš první extraligový ročník?
Ze začátku jsem nevěděl, co od toho čekat, ale kluci mě vzali mezi sebe. Je tam skvělá parta, takže jsem spokojený. Sezonu hodnotím kladně, ačkoliv jsem toho moc neodehrál, protože jsem měl zraněný kotník. Ale je to skvělá zkušenost, užil jsem si to a těším se na další zápasy.

Budvar aréna byla letos poprvé vyprodaná a slavila vysněnou výhru nad Hradcem Králové.
Osm let čekali fanoušci Motoru, než jejich tým před plnou halou porazí Hradec

Patříte k největším talentům a vycházejícím hvězdám. Máte na svém kontě několik titulů mistra republiky již ze žákovských kategorií. Co vás k nohejbalu přivedlo v takto útlém věku a jak se vyvíjela vaše kariéra?
Začínal jsem tak, že jsem odmala hrál fotbal. Otec s bratrem poté chodili hrát nohejbal, což se mi líbilo a chtěl jsem ho hrát taky. Chodil jsem si s nimi párkrát zakopat a pár let na to už jsem jezdil na mistrovství republiky, kde se nám dařilo něco málo vyhrávat. Měli jsme pár umístění mezi nejlepšími třemi. Hrál jsem nadále v Horažďovicích, kde jsme s bratrem hráli ve dvojicích i trojicích. Postupně jsme se přesunuli k mužům, kde jsme nastupovali ve druhé lize (třetí nejvyšší soutěž – pozn. red.), ale tým se pak rozpadl a já přestoupil do Šacungu. Byl to nějaký přirozený vývoj a díky tomu jsem tam, kde jsem. Uzavřela se jedna kapitola a začala nová.

Říkal jste, že vás s Radomyšlí čeká ligové finále. Kdy se bude konat?
Bude to velká událost. Finále se odehraje dohromady s finálovými zápasy ženské a mužské extraligy. My nastoupíme proti Modřicím. Je to naplánováno na státní svátek čtvrtek osmadvacátého října, kdy se všechny tři zápasy odehrají v pražské Unyp Aréně v Podvinném Mlýně. Lístky už se dají zakoupit přes internet a utkání bude vysílat také Česká televize. Už se na to všichni těšíme.

Autor: Martin Boška