František Linduška z klubu B&H Triatlon ČB prožívá ve sportovní kariéře velice vydařené období. Na MČR v triatlonu v polovině prázdnin skončil druhý, na konci prázdnin se blýskl vynikajícím výkonem ve Zlivi, kde se konal závěrečný díl Českého poháru. V kategorii dorostu ČP vyhrál, v celkovém hodnocení skončil třetí. Z jihočeských triatlonistů si vybojoval nejlepší pozici. „Celkově jsem hodně spokojený,“ přikyvuje. „Posun v celkovém hodnocení znamenalo první místo ve Zlivi,“ zrekapituloval. Triatlon v okolí rybníku Mydlák přitom nebyl vůbec jednoduchý. „Jelo se bezhákovým způsobem, to byl v tomto stylu vlastně můj první triatlon,“ připomíná. K vítězství se propracoval stylem start – cíl. „To už jsem si vyzkoušel na Hlincové Hoře, proto jsem věděl, do čeho půjdu.“ Nejvyšší stupínek Linduška trochu očekával už před startem. „První místo velkým překvapením nebylo,“ přitakává. „Největší soupeř byl ve Francii, další měl problémy s nataženými lýtkovými šlachami. I proto jsem ve Zlivi vyhrál s přehledem. Rozdíl v cíli byl dost veliký.“ Český pohár v kategorii dorostenců (16-17) let vyhrál Kukrle (Tri klub Loštice), stříbro patří Jakubovi Josefovi (Tri Ski Horní Počernice). František Linduška byl třetí. Bronzový stupínek je dalším motivačním faktorem. „Začnu přípravu na další sezonu.“ Talentovaný mladík se věnuje také plavání. „Plavu za Koh-i-noor, vyrazím ještě na nějaké plavecké závody. Budu se snažit jezdit na kole, dokud to půjde, začal jsem spolupracovat s Janem Vaňkem, trenérem Jindřichova Hradce, píše mi tréninky, už tolik netápu, nejsem v tom jen sám.“

Zmínil jste plavání, to je pro tiratlon důležitá disciplína, že?
Určitě. Já začínal před dvanácti lety v Koh-i-nooru, před dvěma roky jsem ale skončil v domnění, že už se nevrátím. Situace se ale měla tak, že se mi stále více a více stýskalo, a tak jsem se s vedením klubu dohodl po zhruba třičtvrtě roce na kondičním tréninku dvakrát týdně.

I proto jste se s vervou vrhl do závodní činnosti?
No, řekl jsem si, že když už tam zase chodím, nebylo by od věci to nějak využít. Tak jsem to zkusil v triatlonu. Výsledek vidíte.

Plavecký trénink , je–li pečlivý a poctivý, bývá dost náročný…
Příprava v Koh-i-nooru je určitě velmi kvalitní. Ale záleží hodně na osobním přístupu závodníka.

Mluví z vás osobní zkušenost?
Znám lidi, a sám jsem mezi ně také patřil, kteří, ač jim byla ze strany trenérů věnována velká péče, nedokázali přejít přes své krize a v podstatě to vzdali, výkonnostně upadli a následně odešli.

S postupem let se vaše vnímání tréninkového procesu proměnilo?
Dnes už jsem se naučil, že každý trénink není nic jiného, než překonávání krizí a bolestí, které ovšem přináší ty pocity na stupních vítězů, pocity, které daleko převáží tu bolest a nechuť, která za tím stojí. Navíc, v Koh–i–nooru se hodně jede na volný způsob a dálkařské distance, takže pro mě jako pro triatlonistu je to naprosto ideální.

Proč jste si v pestré nabídce sportů vybral „za svůj“ právě triatlon?
Po ukončení své plavecké dráhy jsem si dal asi půlroční pauzu, nabral kila a celkově ztratil kondici. Řekl jsem si, že s tím budu něco dělat, a tak jsem začal pravidelně běhat.

Plavání, běh, zbývá ještě kolo…
…nejdřív jsem běhal okolo vesnice, pak jsem si řekl, že poběžím dál do lesa. Uběhl jsem pět kilometrů, nechtělo se mi vracet a běžel jsem dalších pět. Zní to asi jako klišé, ale opravdu to tak bylo. No a byl z toho desetikilometrový okruh. Nejdříve jsem ho běhal jednou týdně, po měsíci dvakrát, za další měsíc třikrát, no a stalo se, že jsem k tomu přidal plavecký trénink dvakrát týdně a už jsem v tom zase lítal.

A kolo?
Kila šla dolů, chuť rostla. Protože někteří kluci, kteří se mnou kdysi plavali, už dříve o triatlonu mluvili, a zkoušeli ho, tak jsem si řekl, že to taky zkusím. Táta, kterému vděčím za neutuchající podporu, mi koupil u Josefa Jiřičky, se kterým jsem se znal z dřívějších dob, první silniční závodku, se kterou jsem v roce 2010 v Putimi vyhrál svůj první triatlon.

A s vítězstvím a dostavujícími se úspěchy narůstala chuť?
V té době jsem závodil už v barvách cyklistické stáje Cyklo Jiřička. Tehdy jsem nacházel hodně inspirace v motivačních videozáznamech o ironmanu. I dnes doufám a sním o tom, že bych se jednou mohl kvalifikovat na Havaj na mistrovství světa v ironmanské distanci. Ale v současnosti je pro mě prioritou zařadit se do výběru juniorské reprezentace, příští rok bych chtěl objet nějaké zahraniční větší závody.

Jaké máte plány v delším časovém horizontu?
Povede-li se, a budu–li mít k dispozici dost finačních prostředků, tak bych chtěl absolvovovat celý Evropský pohár juniorů. Za pět let je pak mým velikým snem olympiáda v brazilském Rio de Janeiru.

Nemáte před sebou právě malé cíle…
…je to zatím ještě hodně vzdálená budoucnost, ovšem v triatlonu je třeba plánovat dopředu. Připraveným přeci štěstí přeje.

Odborníci počítají právě triatlon mezi nejnáročnější sporty, rozhodují především vůle, trénovanost a fyzická kondice…
Triatlon je sport, kde musíte skloubit tři náročné disciplíny a udělat z nich v podstatě jednu. Je to velmi fyzicky náročné, v každé části zapojujete jinou skupinu svalů, musíte být hodně adaptabilní. Také časté výkyvy počasí to někdy hodně ztěžují.

Je pravda, že ve Zlivi v závěrečném závodě ČP bylo v sobotu u Mydláku zima, že by psa nevyhnal, v neděli krásně svítilo sluníčko…
…například svůj první Český pohár jsem startoval bez neoprenu a voda měla pouhých šestnáct stupňů Celsia. A právě pro tuto velkou náročnost je triatlon z mého pohledu královnou mezi sporty. Zkrátka antický ideál všestrannosti. Navíc, všechny tři disciplíny se řadí k mým nejoblíbenějším, zejména plavání a cyklistika.

Zvládáte stejně jako sportovní i studijní povinnosti?
Do školy chodím na Biskupské gymnázium v Českých Budějovicích. Dojíždím z podhůří Novohradských hor asi pětadvacet kilometrů. Letos máme parádní rozvrh, pouze jedno odpolední vyučování a jedno ranní, takže hned po škole chodím na plovárnu, ráno před školou běhám a o víkendech se věnuji cyklistice. Zbytek zkrátka zabere učení. Letos jsem vlastně dostal od svého klubu BaH Triatlon i osobního trenéra Jana Vaňka z Jindřichova Hradce, tak uvidím, jak se nám podaří skloubit vrcholový sport s prestižním gymnáziem. Čeká mne ještě opravdu mnoho práce, ale tu dřinu pro ten pocit z vítězství určitě velice rád podstoupím.