František Vavroch je na funkcionářském poli mimořádnou osobností. Předsedou Okresního sdružení ČUS byl zvolen v roce 2001, předtím deset let vykonával roli místopředsedy. Z čela sdružení tak odchází po dvaceti letech a pěti volebních obdobích. „Blíží se mi sedmdesátka a myslím si, že nastal pravý čas předat vedení okresního sdružení mladším nástupcům,“ říká.

O budoucnost sportu na Českobudějovicku se prý neobává. „Už v minulém volebním období byli ve výkonném výboru Přema Horák, Petr Beníšek, Jarda Hlásek. To jsou všechno lidé, kteří jsou u poměrně velkých tělovýchovných jednot. Hlásek v Lokomotivě, Beníšek ve Fight klubu a Horák v Pedagogu. Podařilo se práci výboru rozložit na více lidí. Na nedávné valné hromadě navíc byli dovoleni David Štojdl z Trhových Svinů a nový předseda okresního fotbalového svazu Libor Šolc z Roudného. To je důležité, protože fotbal je fenomén vesnického sportu,“ zdůrazní. „Za čtyři roky si to osahali a je čas, aby mladí dostali šanci. Technologie života se mění a i ve sportu to chce nové a modernější přístupy,“ uvědomuje si.

Úplně však Vavroch sportovní funkcionářskou scénu neopouští. „Pokud se něco mimořádného nestane, tak bych měl pokračovat jako předseda Jihočeské krajské organizace České unie sportu. Mně se trošku uleví, a pokud jsou schopní nástupci, což Přema Horák je a dokazuje to i tím, jak vede Pedagog, tak není důvod mu funkci nepředat,“ vysvětluje, proč se rozhodl opustit post okresního předsedy.

Třicet let ve vedení okresního sportu, to je samozřejmě nespočet vzpomínek. „Začínali jsme v době po listopadové revoluci, kdy stál v čele sdružení Pepa Potužník. Tehdy se spousta organizací rušila a pro nás bylo důležité dokázat, že okresní výbory ČSTV mají stále svůj význam. Povedlo se nám založit Českobudějovickou sportovní a tělovýchovnou organizaci, takže jsme od začátku měli tady v okrese svůj subjekt. Podařilo se nám získat do vlastnictví budovu na náměstí Přemysla Otakara druhého a budovu sportu ve Skuherského ulici. Navíc jsme získali i školící středisko v Plavě, které se později prodalo obci Plav,“ vzpomíná Vavroch.

Obě zbývající budovy ale sdružení zůstaly dodnes. „Je to výborný základ, protože nemusíme řešit drahé nájmy, kde bychom měli kanceláře. Navíc sami máme nějaké peníze z pronájmů. Měli jsme i prodejnu upomínkových předmětů. To byl první krok, ale hlavně se ukázalo, že potřeba okresního výboru a později okresního sdružení, je důležitá,“ vypráví Vavroch o své dlouholeté práci pro sportovce na Českobudějovicku.

Sekretariát se časem přetvořil až na servisní centrum. „Tak je to i v současnosti. Myslím, že už nikdo nezpochybňuje význam okresních sdružení pro tělovýchovné jednoty a sportovní kluby formou administrativní pomoci, protože hodně peněz proudí přes dotace či granty. Další pomoc je při nutném přetváření jednot v zapsané spolky. Evidence členů i majetku, administrativa, správa majetku, to všechno se posunulo na vyšší úroveň. S tím vším jsme našim sportovcům nápomocni,“ ujišťuje dlouholetý předseda.

Problémem podle něj je, že ČSTV a později ČUS ztratily masivní zdroj vlastního financování, když přišly o Sazku. „To byl problém. Záchranou byla vstřícnost samosprávy měst, obcí i Jihočeského kraje, takže se základní organizaci sportu podařilo udržet,“ ocenil.

Počty sportovců v českobudějovickém okrese prý neustále rostou. „To je důležitá zpráva. V okrese máme třicet čtyři tisíce členů a sto jedna devadesát sportovních jednot a klubů. I když kvůli koronaviru není lehká doba, tak jdou tato číslo neustále nahoru. Trend je v posledních letech stále mírně navyšující,“ pochvaluje si Vavroch. „Budějovický okres byl na jihu Čech vždycky největším sdružením a těší nás, že počty sportovců jdou neustále mírně nahoru,“ znovu zopakuje.

Zkušený funkcionář nemá velkou obavu, že by současná pandemie koronaviru měla nějaký dalekosáhlý negativní vliv na amatérský a mládežnický sport. „Pětačtyřicet let jsem předsedou Sportovního klubu Včelná a díky vnoučatům se chodím dívat na včelenské sportování, které se od jara zase rozběhlo. Bohužel se nehrají soutěže, čímž trpí dospělý sport. Ale fotbalisty vidím trénovat a věřím, že zájem o sport bude pořád stejný. Hlavně už se jenom čeká na definitivní rozvolnění, ale se to mohlo rozjet na plné obrátky,“ přeje si.

„Může se stát, že někteří rodiče už takovou podporu sportu nedají, protože si zvykli na nějaký jiný režim. Toto nebezpečí existuje. Čím dřív se umožní zase naplno sportovat, tím to bude lepší. Ale opravdu si nemyslím, že by mladá generace na sport nějak výslovně zanevřela,“ je přesvědčen. „Důležité však také je, aby zázemí pro sport bylo na moderní úrovni. Do sportovišť by bylo třeba více investovat, ale to je dlouhodobá záležitost, která se snad bude řešit,“ doufá. „Určitě se však nebojím, že by masový a mládežnický sport nějak zahynul,“ věří.