Na gymnastickém koberci se druhým místem v Brně velkolepě vrátila po zranění zad mezi českou špičku, zdařilým absolvováním maturitní zkoušky na Gymnáziu olympijských nadějí v Č. Budějovicích úspěšně ukončila středoškolské studium.

Jaká byla maturita?
Nakonec báječná.

Vytáhla jste si ty otázky, po kterých jste tajně toužila?
Vůbec ne. Vytáhala jsem si dvě otázky, které jsem snad ani nečetla, ale bylo to zrovna docela dobré téma, takže jsem to nějak upovídala. Další jsem už chytla dobrá témata.

Cítila jste nervozitu? Třeba jako na gymnastickém koberci?
Nervozita byla obrovská. Hrozně velká. Pořád. Neustávala. S každým předmětem to bylo horší a horší. Přitom jsem nezačala špatně.

Úvod vyšel skvěle?
První byla biologie. Paní učitelka prý na následující hodině ve třídě říkala, že jsem se jí líbila, že jsem podala hezký výkon.

Prý?
Říkala mi to Kája Rodová (také gymnastka SK MG Máj ČB – pozn. red.), ta chodí do čtvrťáku na stejném gymplu.

A další průběh zkoušky života?
Šla jsem na TSP.

Prosím?
TSP. To je teorie sportovní přípravy. Zkoušeli mě pan Bahenský a pan Couf. Dostala jsem otázku – uzavřená poranění. Ani jsem si ji pořádně nepřečetla. Mluvila jsem o zlomeninách, o výronech, o tom, co znám ze zkušenosti. Nejvíc nervózní jsem byla před angličtinou.

Proč právě před zkouškou z cizího jazyka? Vždyť v zahraničí jste už s gymnastikou, a nejen s ní, byla určitě nejméně stokrát…
…říkala jsem si, že pokud si vytáhnu nějakou otázku, kterou neznám, tak to ani neokecám. V cizím jazyce je to strašně náročné.

Jaká byla realita?
Vytáhla jsem si cestování. To bylo dobré. Pak přišla čeština, tam jsem si vytáhla divadlo. Spíš jsem to shrnula z ostatních otázek, tuto přímo konkrétně jsem vlastně také moc nedělala.

Celkově vypadáte docela spokojeně. Prozradíte, jaký byl konečný výsledek vaší maturitní zkoušky?
Známky u maturity byly na moje předchozí výkony naprosto úžasné.

Jaké?
Jedna, jedna, dva a tři.

Které z témat vám vyloženě sedlo?
Angličtina. Určitě. Jak jsem říkala, vytáhla jsem si cestování, o tom se mi dobře mluvilo, dostala jsem od paní učitelky pochvalu. Z toho jsem měla radost.

Aby se vám téma o cestování nezamlovalo, když jste s gymnastikou procestovala půl světa…
…dá se to tak říct.

Studovala jste v Gymnáziu olympijských nadějí. Doporučíte tuto cestu i dalším nastupujícím generacím?
Pro sportovce je to určitě dobrá škola. Dokáže poskytnout podmínky, které ke sportování potřebujete. I když by určitě ještě šlo něco vylepšit, tak pro sportovce je tato škola ideální.

Zakončila jste studia maturitou, budete pokračovat na vysoké škole?
Chtěla bych. Ale až na jaře, kdy budou přijímací zkoušky. Teď budu chvíli odpočívat.

Do světa vrcholové gymnastiky jste se vrátila poněkud nečekaně, snad až utajeně….
To asi vzniklo trochu kvůli škole. Moc jsem toho nenatrénovala. Navíc jsem v srpnu byla nemocná, brala jsem antibiotika. Kdybych si prošla normálním tréninkovým cyklem, bylo by to z mojí strany ještě o sto procent lepší. Dělala jsem, co jsem mohla.

O tom vůbec nepochybujeme. Znamená to, že se plnohodnotně vracíte do vrcholového sportu?
Ráda bych. Nevím ale, jak to půjde. Kde bude hranice. Jak to dopadne za týden na mistrovství republiky v Nitře. Chtěla bych se určitě probojovat někam dál.

Uvažujete znovu i o reprezentaci? Přemýšlíte nad startem na MS? Nebo dokonce směle uvažujete o OH 2012 v Londýně?
Olympiáda mi leží v hlavě. Před čtyřmi roky jsem si po Aténách řekla, že Peking bych chtěla prožít gymnasticky, to se ale nepovedlo. Přemýšlím o Londýně. Horší je, jak to bude s těmi mými zády, jak to bude s doktory, s povoleními startovat. Na tom asi všechno bude záviset.

Teď vás čeká MČR v Nitře. Pojedete jako outsider nebo jak favorit?
Asi pojedu jako překvapení. Jako favoritka určitě ne.

Otestovala jste si v Brně své tělo a psychiku? Vyzkoušela jste si, co všechno při závodech vydržíte?
Strašně nervózní jsem byla na začátku při nástupu. Když hrála hymna, tak jsem myslela, že se tam asi složím. Když jsem ale cvičila, tak už mi na koberci bylo docela hezky. Takže jste si závod hezky užila? Druhé místo je přece úspěchem…
Určitě. Nebylo to špatné.

Máte za sebou bohatou část kariéry, na jaké místo při MČR pomýšlíte? Jedete do Nitry pro medaili?
Nad umístěním už vůbec nepřemýšlím. Spíš bych se ráda vracela po závodech domů s dobrým pocitem.

Nikomu už nepotřebujete dokazovat, že Dominika Červenková gymnastiku opravdu umí?
U nás v republice je hlavně strašně těžké někomu něco dokazovat. Oni vidí jen to, co chtějí. Teď mi jde spíš o to, abych cvičila sama pro sebe.

Přemýšlíte také nad tím, jaké to bude, až ukončíte kariéru definitivně? Chcete se věnovat třeba trénování?
Ráda bych. Hrozně mě baví choreografie, vymýšlení sestav. Dá se říct, že někdy i holky obdivují, co mě napadne. I když já si to tak úplně nemyslím. Prostě mě něco napadne, tak jim to řeknu. Ráda bych se trénování někdy věnovala. Pokud se holky budou snažit, a nebudou mě rozčilovat, nějaký rok bych to jako trenérka vydržet mohla.

Je vám jedenadvacet, maturitu máte za sebou, jste úspěšnou vrcholovou sportovkyní, účastnicí OH. Co muži? Motají se kolem vás?
Chlapi se kole mě motají, je to ale dneska složité.

Máte v hledáčku nějakou stálici?
To nemám. Žádná stálice není. Chlapi jsou podle mě čím dál horší, žádní gentlemani se tu neobjevují.