Na plavání ve Vltavě nebo Malši je sice i přes nedávné teplotní rekordy stále ještě chladno, zato na plaveckém stadionu v Českých Budějovicích to vře. O víkendu se tu konaly plavecké závody nazvané České Budějovice 2011 – Arny cup.
Jde o plavecké klání handicapovaných i zdravých závodník do patnácti let. Mezi těmi, kteří si nenechali závody ujít, je i mistr světa a český paralympijský reprezentant Arnošt Petráček z Jankova u Českých Budějovic. Rozhovor se uskutečnil ještě před závody.

Mokrých sportovních zápolení pro mládež není nikdy dost. Kdo přišel na nápad uspořádat v Českých Budějovicích plavecký Arny cup? A co říkáte názvu závodu, který nese vaše jméno?
Na nápad přišel můj skvělý trenér Jiří Filip, který je do plavání handicapovaných hrozně zapálený. Stále srovnává různé plavecké styly handicapovaných a zdravých plavců. Závody pojmenovali podle mé přezdívky.
Byl to asi takový kolektivní nápad všech, kteří se v našem klubu Plavání České Budějovice věnují organizaci chodu klubu a plavání. Řekli, že se závody budou každoročně opakovat, a ať prý chci, nebo nechci, že jsem v klubu jediný, který má mezinárodní úspěch. A tak se stalo, že vznikl Arny cup.

V mottu plaveckých závodů je myšlenka: Bourejme bariéry nejen na chodnících, ale i ve svých hlavách. S jakými bariérami jste se musel nebo stále ještě musíte vypořádat?
V posledních letech se potýkám hlavně s lidskou netolerancí a zlobou. Bohužel stále se setkávám s hlavním problémem, že se lidé nesnaží udělat věci, jak by měli, a nechovají se tak, aby něco vyšlo. Spíš mají strašně vhodných argumentů, aby věci naopak nešly. Určitě je to pro ně snazší. V mém bezprostředním sportovním okolí jsou bohužel ještě i lidé, co házejí klacky pod nohy těm, kteří se o něco dobrého snaží. Asi jim vadí, že na nějaký dobrý nápad nepřišli sami.

Vraťme se k Arny cupu. Čím pro vás tyhle závody jsoupředevším?

Od závodů si toho zas tak moc výkonnostně neslibuji. Ale hlavně půjde o první závod, kdy se spojí zdraví plavci s námi handicapovanými. Bude jim sice možná trochu, nebo i víc, vadit náš handicap, ale myslím, že to půjde.
Příští ročník už to pak bude určitě snazší. Mám totiž pocit, že i někteří handicapovaní plavci z jiných oddílů mají trochu obavy zase z těch nehandicapovaných. Ale určitě se to poddá a v příští ročnících jich přijede daleko víc.
Víkendové klání se nám totiž termínově trochu kryje s jinými závody, ale příští rok to ohlídáme, takže to i po stránce obsazení bude lepší.
Nápad uspořádat tyhle závody byl zcela okamžitý, a je proto velký úspěch, že se nám v tak krátké době je daří zařídit a uskutečnit.

Myslíte si, že se i díky závodům najdou další mladí handicapovaní závodníci, kteří budou ochotni věnovat sportu tolik úsilí a dřiny jako vy, aby dosáhli na nejvyšší mety?
Upřímně řečeno, nevím, jestli se další takoví nejdou. Víte, nejdřív musí plavání člověka strašně bavit. Jenže se také musí najít trenér , který bude mít odvahu a do trénování mladého sportovce s handicapem se pustí.
Trenér Jirka Filip se musel strašně snažit, aby můj trénink k něčemu vedl, abych jen tak nečudloval. Zkoumal skupiny svalů, které zapojuji, a někdy se nestačil divit , jaký je v tom rozdíl oproti ostatním plavcům. To samé musel vyzkoumat i můj trenér ve fitness centru Jiří Dvořák. Tam je trénink handicapovaných sportovců také úplně jiný než u lidí zdravých.

Před pár týdny byli vyhlášeni nejlepší handicapovaní sportovci roku. Jak jste přijal skutečnost, že jste mezi desítkou nejlepších v zemi?
Přiznám se, že anketa o nejlepšího handicapovaného sportovce ve mně zanechala trochu rozpačité pocity. Myslím si, a to nejenom já, že letošní výsledky ankety byly vůbec nejvíc poznamenány sporem mezi Českým paralympijským výborem, Českou asociací tělesně handicapovaných sportovců a Českým svazem tělesně potižených sportovců. Proto výsledky a umístění sportovců nechci nijak komentovat. Vcelku dobře je to vidět, když si najdete stránky ČSTPS http://www.cstps.cz, kde je záznam z jednání petičního výboru parlamentu. Tam je, myslím si, všechno podle skutečnosti.