Muži jsou ve druhé národní lize osmí, a tedy na hraně postupu do play off. Kapitán a vedoucí mužstva Tomáš Pavlík v rozhovoru přiznává, že k ideálu měl podzim daleko.


Jak jste spokojeni s tím, jak se vyvíjí sezona ve druhé národní lize?
Spokojeni být rozhodně nemůžeme! Na play off to asi bude, ale to je asi tak všechno. Pokud bychom pokračovali v těchto výsledcích, můžeme být nakonec rádi, když se zachráníme. Musíme si nalít čistého vína, postihla nás spousta odchodů a situace není růžová.


Mužstvo opustila řada bývalých dorostenců. Proč kolektiv nedržel více pohromadě?
Když jsme začali mít špatné výsledky, všechno se sesypalo. Místo, abychom všichni hledali chybu u sebe, ukazovali jsme jeden na druhého. Spousta hráčů, kteří hrají zápasy, nechodí na tréninky kvůli práci nebo studiu na vysoké škole. Přijdou na zápas a kluci, kteří poctivě chodí na tréninky, ale nejsou herně tak dobří, to nesou špatně. Všechno se nasčítá a manšaft to rozklíží.


Kdy to v týmu přestalo klapat?
Zdravé jádro pěti šesti lidí, kteří na tréninky chodí, tu je pořád. Mezi námi problém není. Ale chodí nás málo, a když chybí fyzička, hledíte víc na to, jak hrají všichni okolo a jak píská rozhodčí.


Pedagog měli táhnout mladí, kteří udatně válčili v dorostenecké extralize. Proč většina z nich odešla?
Nedokážu si to vysvětlit. Možná je to dobou, mají úplně jiné zájmy a jejich starost zřejmě není dát v oddílu patnáct set na příspěvky, ale raději si za ty peníze koupí v Lucerně kýbl ferrari a napijí se.


A odchody nekončí, přání odejít projevil Bláha, jenže se nemůže dohodnout na odstupném.
Nepohodl se s námi, je to škoda, ale osobně si myslím, že když trenér něco řekne, mělo by to platit. A hráč, i když si myslí, že je to křivda, by měl sklopit hlavu. A ne si hned říct, že se na to vykašlu.


Takže tušíte, co vězí za tolika odchody?
Je to individuálním přístupem hráčů a povahou. Trenér Koblas dokázal s dorostem vybojovat extraligu, hrát o medaile a mladí hráči si asi mysleli, že když jdou z extraligy k nám do „pralesní“ soutěže mužů, tak to půjde samo. Ale nešlo to a nároky, které na ně byly, neunesli.


Jak vás tak poslouchám, první liga, kterou jste taky jednu sezonu hráli, je v tuto chvíli hodně daleko . . .
Samozřejmě. Tam to s námi dopadlo obdobně. Přišly posily z Krumlova a nakonec jsme jezdili ven v osmi lidech. Těžko pak můžete pomýšlet na úspěch. Dneska už v hokejbalu neplatí,jak to hraju já, že běhat musí míček a ne hráč.


Tušíte, jak to s mužským hokejbalem na Pedagogu bude dál?
Hráli jsme proti Starsu, baště hokejbalu, a přijeli k nám v deseti lidech, jako my. Vltava hrála extraligu a kde je dnes? Táhnou to v deseti lidech a někteří prý po sezoně chtějí končit. Je to problém. Někdy se mi zdá, že v Praze z hokejbalu zbytečně dělají profesionální sport amatérských sportovců.


Jak jste k takovému názoru došel?
Natáhne se za brankou zelená síť, ale ta se jim nelíbí, kvůli televizi chtějí bílou. V životě sem televize nepřijede! Časomíry přijdou na sto dvacet tisíc. A i když Pedagog má základnu jako hrom, ani tady už mladých kluků není tolik, protože všechno dnes stojí dost peněz. A v republikových soutěžích jezdíte dálky – Vsetín, Letohrad. Ti mladí jsou odkázáni na rodiče a každá rodina si to nemůže dovolit.


Do play off se, i když možná s odřenými zády, zřejmě dostanete. Ale co potom? Narazíte na favorita.
Jestli se nám povede play off urvat, rozhodně nepojedeme někoho přehrávat. Pokusíme se překvapit.