Českobudějovický rodák hrál hokej ve svém rodném městě pod Černou věží od přípravky až do juniorské kategorie. „V mé poslední mládežnické sezoně se nám podařilo s Motorem získat mistrovský titul mezi juniory,“ vzpomíná Vachulka, jehož spoluhráči tehdy ve zlatém týmu byli třeba i Václav Prospal, Stanislav Neckář nebo Miroslav Dvořák.

Následovala vojna v Benešově a Táboře, další Vachulkova kariéra pak pokračovala v prvoligovém Písku. „Dva roky jsem strávil v zahraničí ve Francii a poté jsem zamířil do Jindřichova Hradce, kde jsem zažil asi nejlepší období své hokejové kariéry,“ listuje ve vzpomínkách.

O přechodu na trenérskou dráhu bývalý důrazný bek původně vůbec neuvažoval. „Začal jsem normálně pracovat a až po letech jsem si udělal trenérské céčko. A hned, jakmile jsem dokončil studium, tak mě oslovili kluci z Veselí nad Lužnicí. Kývl jsem a sezonu a půl jsem tam trénoval hokejový krajský přebor,“ popisuje svůj přerod z hráče v trenéra.

Po konci ve Veselí byl volný. „Ale nijak jsem neřešil, jestli budu nebo nebudu někde trénovat. V případě nějaké zajímavé nabídky bych o ní však určitě minimálně uvažoval,“ usměje se.

Nabídka skutečně přišla, ale nebyla hokejová, nýbrž hokejbalová. Českobudějovický Pedagog totiž kývl na možnost zkusit si první ligu a hledal trenéra. Kromě Milana Kupky oslovil právě Vachulku. „Zaujalo mě, jak si kluci z Pedagogu chtěli vybojovat vyšší soutěž. Původně totiž nechtěli přijmout možnost přihlásit se rovnou do první ligy, ale chtěli si postup sami uhrát. To se mi moc líbilo,“ ocenil přístup týmu.

Plánovaným rozšířením první ligy ale byla druhá značně devalvována, proto se v klubu z Branišovské ulice rozhodli akceptovat nabízenou možnost hrát rovnou druhou nejvyšší soutěž.

Trenér sám hokejbal nikdy nehrával. „Už před lety jsem ale byl Pedagogem dvakrát osloven, jestli bych to nechtěl zkusit. V té době jsem však ještě hrál hokej, takže jsem nabídku neakceptoval. Už je to dlouho, ale povědomí o hokejbalu mám,“ připouští. „Na Pedagog jsem chodíval hrát tenis, takže ke klubu vztah mám,“ dodá.

Pro trenéra je ale mezi oběma sporty přece jen značný rozdíl. „Největší odlišnost je samozřejmě v pohybu. Běh je prostě něco jiného než jízda na bruslích. Tím se hokejbal musí pojmout jinak. Odlišný je také způsob zakončení i některá cvičení,“ dobře si uvědomuje.

Trénink s novým týmem absolvoval nový kouč zatím jen jeden a poté následovala letní přestávka. „V mužstvu hraje můj syn, jinak jsem kluky prakticky neznal. Měl jsem z toho ale dobrý dojem. Hlavně jsem z mančaftu cítil chuť. Některé návyky tam chybí, to je však způsobené tím, že hráli nižší soutěž, kde se organizovaně moc netrénovalo. Je tam velký potenciál na zlepšení. Z hlediska taktického i myšlení. V této kategorii už budeme těžko zlepšovat individuální činnosti, ale z hlediska taktiky se můžeme posunout hodně dopředu. Musíme zapracovat také na fyzičce. Ale pokud budou hráči chtít, tak to je to nejmenší, co se dá dohonit,“ těší se na práci s mužstvem.

První ligu si Pedagog před lety vyzkoušel ve společenství s Českým Krumlovem. Teď to bude poprvé samostatně. „První sezona by měla být seznamovací. Samozřejmě budeme chtít dosahovat co nejlepších výsledků. Nejpodstatnější ale bude hokejbalový progres. Pokud se budeme neustále zlepšovat, tak výsledky nebudou zase až tolik důležité. Když se posun nedostaví, tak je to důvod k zamyšlení, co a jak dál,“ spřádá plány pro premiérovou prvoligovou sezonu.

Přípravu na nadcházející sezonu začne tým v neděli kondičními tréninky ve Stromovce, prvoligová soutěž odstartuje v září.