A oslaví je skromně, v kruhu nejbližších přátel, v plné přípravě na závody Jana Holuba III., vnuka, kterému dělá zázemí v MČR juniorů, české i polské lize.


Kariéra Jana Holuba začala před čtyřiceti sedmi lety, kdy po krátkém úvodu mezi soutěžáky začínal pod vedením ve své době vynikajícího jezdce Františka Irmiše ve slavné éře českobudějovické ploché dráhy na stadionu na Dlouhé louce v Č. Budějovicích.


Během své bohaté patnáctileté kariéry dosáhl mnoha významných a pro československou plochou dráhu i historických úspěchů. V letech 1968-9 získal domácí trofej nejcennější, titul mistra republiky na krátké dráze jednotlivců. Pětkrát byl účastníkem světového finále. V roce 1968 patřil mezi šestnáct nejlepších jezdců světa mezi jednotlivci. Ve finálovém závodě ve švédském Göteborgu bohužel těžce havaroval a zlomil si obě ruce.

Stal se legendou

Dvakrát (1968 a 1970) byl členem čs. družstva, které ve světovém finále získalo shodně čtvrtá místa. A dvakrát (v r. 1972 a 1974) byl ve světovém finále dvojic, kde obsadil společně se Štanclem šesté (1972) a s Hádkem sedmé (1974) místo.


Mnohokrát vyhrál domácí významné závody, přičemž pamětníci jistě vzpomenou na mezinárodní Pohár Jihočeské pravdy v Č. Budějovicích. V letech 1969-70 okusil, jak chutná chlebíček profesionála v anglické profilize. Měl v klubu Exeter Falcons výsadní postavení jezdce tzv. taktické rezervy. Jakéhosi žolíka, jenž byl nasazován dle pokynů manažera kdykoliv, kdy šlo klubu do úzkých. Dodnes je zván na společenské akce Exeteru.


Všechno má svůj konec a měla ho i závodní dráha Honzy Holuba. V roce 1975 v Žarnovici na Slovensku zaklapl plyn naposledy. To už se zavřela nenávratně voda i nad plochou dráhou v Č. Budějovicích a ovál na Dlouhé louce upadl v zapomnění. Ale Honza z plochodrážních oválů nezmizel.
V roce 1986 tu byl opět Jan Holub, v pořadí druhý, a zvítězil v MR juniorů. A v depu seděl nad bedýnkou nářadí Jan Holub první. Teď se rozjíždí kariéra patnáctiletého Jana Holuba třetího, vnuka. A v depu opět sedí nad bedýnkou nářadí Jan Holub první a jako správný děda má strach.
K určitě velice dlouhé řadě gratulantů se připojuje i naše redakce.