V českobudějovické Sportovní hale byla jedním z hlavních želízek Fight clubu v medailovém ohni – a očekávání naplnila, jedno zlato jí neuniklo. „Bylo to zakončení roku, sezony ještě ne," podotýká Vladimíra Račáková, jež poslední rok bojuje v juniorkách. A před sebou má další důležité závody. „V únoru je Evropa a to bude taková tečka," plánuje s úsměvem.

Krátké ohlédnutí a potěšení nad letošními úspěchy není v adventním čase na překážku, spíše naopak. Příznivcům bojových sportů určitě nejvíce uvízl v paměti zisk titulu mezinárodní mistryně USA, který Račáková vybojovala v Miami.  „Republika, to je takový doplněk a Evropa, to je další očekávání. Jsem spokojena, ale vím, že je ještě něco přede mnou,"  připravuje se juniorka na další vrchol na tatami, už v novém roce 2013.

Že by doma neměla konkurenci, to důrazně odmítá. Jako neohrožená favoritka se prý necítí a soupeřky si netroufla podcenit ani doma v českobudějovické hale. „Ale moc ty holky neznám. Závodila jsem s nimi poprvé. Některé přestoupily do jiné kategorie, neznala jsem je a nevěděla přesně, co čekat," líčí.

Po mistrovství se jí houpaly na krku tři medaile: v kumite juniorek do 59 kg byla první, v kata třetí a bronz brala i v kata mezi týmy s oddílovými kolegyněmi Růžičkovou a Eiblovou.

V příštím roce se definitivně rozloučí s juniorskou kategorií. Další MČR mládeže už tudíž bude bez Račákové. „Republika pro mne byla poslední v juniorkách. A že se konala v Českých Budějovicích, to byla taková třešnička," přiznává, na nostalgii je ale podle šampionky ještě čas. „Kdyby se mi povedlo mistrovství Evropy, to by teprve bylo pěkné rozloučení," zasní se.

Poprvé v historii mistrovství mládeže běžel ze Stromovky on – line přenos z bojů na tatami. A tak příznivci bojových umění, hlavně rodinní příslušníci a kamarádi karatistů, mohli sledovat dění v pohodlí z domova na internetu. „Akce byla opravdu velice pěkně zvládnutá," chválí organizátory Vladimíra Račáková. „A neříkám to proto, že mistrovství pořádal zrovna můj klub!" ujišťuje.

Čerstvá mistryně republiky ocenila nadšení malých spolubojovníků z Fight clubu. Ten doma kraloval, celkem čtyřiceti medailemi z mistrovství stanovil nový rekord. „Je hrozně pěkné, když člověk vidí, jak i ty menší děti dokážou ze sebe dostat to nejlepší, co se z karate zatím naučily. Dokázaly vyhrát, a co jsem viděla, předváděly opravdu pěkné výkony. Co jsme dokázali jako klub, to je nádhera!" rozplývá se juniorská mistryně. Že možná řadě malých nadějí slouží právě ona za vzor, to si – se skromností sobě vlastní – vůbec nepřipouští: „To nevím. Myslím, že ne…," kroutí hlavou.

Aktuálním sportovním přáním Vladimíry Račákové do začátku nového roku je zvládnout mistrovství Evropy. „Snad se něco povede," uzavírá s nadějí slečna z Větřní.