Pro Jihočecha je to dosud největší úspěch, splněný sen, po němž vždy toužil, přestože ve sbírce má například zlato z paralympiády v Sydney.

Jak vypadaly dny a týdny po úspěsné sezoně? Prý jste pálku téměř nedal z ruky, je to pravda?

Sezonu v extralize jsme dohráli někdy koncem dubna, v květnu jsme ještě trénovali s havířovskou mládeží, která se připravovala na přebory mladších a starších žáků.

Byl jste k dispozici jako trenér nebo hráč?

Jako hráč, sparingpartner. Poté jsme měli tři týdny volna a od poloviny června začala série tří týdenních soustředění mládeže ČR. Juniorské reprezentace, kadetské, na týden přijely ženy a také junioři Slovenska, takže jsem s nimi trénoval jako sparingpartner. To je za námi, teď jsem přijel domů, na jih Čech, a týden si trochu odpočinu.

Odpočinek brzy ukončí turnaj v Číně, kam se vydáte. O jakou akci jde?

Ve středu 20. července odlétám do Pekingu na China open, velký turnaj handicapovaných. Prvním cílem, tím nejdůležitějším, je střetnout se se špičkovými hráči z Asie, s nimiž se v Evropě běžně nepotkám, protože na turnaje nevyjíždějí, a tak se s nimi setkávám jen na mistrovství světa nebo na olympiádě.

V extralize opět nastupoval za Bratislavu Bai He.

Bai He je zdravý hráč, ale se světovou špičkou hendikepovaných z Číny jinak nemám šanci hrát. Druhým důvodem, proč letím do Pekingu, je snaha získat body do světového žebříčku, abych byl co nejlépe nasazen do Londýna na paralympijské hry, které jsou za rok. Žebříček se uzavírá v listopadu, a proto chci ještě uhnat nějaké body, abych byl nasazen alespoň do třetího místa a v turnaji nešel na Číňana třeba už ve čtvrtfinále. Z Číny se vracím 27. července a od třicátého budu - jako každý rok - trénovat v kempu na Sadské. Tam budu do šestého a osmého už zase začíná extraligová příprava v Havířově. Všechno pojede nanovo.

Domů jste přivezl ukázat pohár za třetí místo v extralize družstev. Jak jste v klubu prožívali a oslavovali bronz?

Klub tím hodně žije, což je vidět i z našich extraligových stránek. Je to poprvé v historii, co Baník Havířov získal v české extralize medaili; Horní Suchá se nepočítá, to bylo kdysi úplně jiné družstvo. Takže obrovský úspěch, který jsme si, myslím, zasloužili, protože jsme v základní části skončili třetí před Královým Dvorem. Vidina bronzové medaile naše družstvo nakopla. Ve čtvrtfinále jsme dvakrát vyhráli nad NH Ostrava 3:0 a já dvakrát porazil Ondru Bajgera, letošního mistra republiky v dorostu. On hraje celkem slušně, takže si výsledku cením. Hladce jsme prošli do semifinále, kde nás čekala Lokomotiva Vršovice, sestava Jančařík, Bardoň, Hořejší. Nějaké šance byly, ale na rozdíl od čtvrfinále už se nehrálo na dva, ale tři vítězné zápasy, což pro nás byl handicap, protože tak silné družstvo můžeme porazit jednou, se štěstím dvakrát… Širuček měl obrovskou formu, za celé play off prohrál jediný zápas. Ale my ostatní ho nepodpořili, prohráli jsme dvakrát 2:3 a jednou 1:3. Co se týká mne, šlo už o semifinále extraligy a soupeři jsou všechno borci do desítky na žebříčku – Bardoň je druhý na Slovensku, Jančařík reprezentant, Hořejší bývalý reprezentant…

Jak se v play off často říká, tam už si soupeře nevyberete.

Bojoval jsem, bylo to těžké, myslím, že jsem sehrál vyrovnané partie, ale vždycky tomu něco málo chybělo. Bylo to postaveno tak, že měl bodovat hráč Crha, naše dvojka za Širučkem, ale psychicky to trošku neunesl.

Pamatuji si, že jste podobně hovořil už loni.

Stalo se totéž, jakoby nás nepodržel, takže Širuček vždy dělal dva body a prohrálo se, ale zklamání nebylo, protože Vršovice byly fakt lepší a ve finále trápily El Niňo, prohrály po boji 1:3. Neměli jsme se, zač stydět.

Oslavy bronzu v Havířově stály za to?

Bylo to dobré. Měli jsme oficiální zakončení sezony – grilování, fotbálek, občerstvení… Přišlo hodně lidí, s gratulací dorazili funkcionáři, současní i bývalí členové klubu. Před všemi nám poděkovali, takže spokojenost, a už se zase pomalu přemýšlí o další sezoně. Padala taková slova, jako že se máme pokusit alespoň o obhajobu třetího místa. Jenže budeme to mít těžší, protože v extralize se zavede novinka, budeme hrát do čtyř bodů místo do tří.

Navíc soupeři posilují. Vršovice už v play off představily – tehdy ještě nehrajicí – posilu pro novou sezonu.

Ano, přišel Jiří Vráblík, reprezentant. A hlavně Vršovice koupily Japonce Macudairu, což je světový hráč, dvaatřicátý na světě! Králův Dvůr zase posílil o Jančaříka, jenž se přesunul z Vršovic.

Družstva, s nimž jste soupeřili, budou vyrovnanější. Za Havířov nastoupí stejná sestava?

Zůstáváme ve staré sestavě.

Není to poslední rok? Neláká Širučka zahraničí?

Nabídky do zahraničí má, do lepší soutěže, ale vše je v jednání. I proto myslím, že to třetí místo, které jsem letos přivezl, bylo v kariéře asi poslední a těžko je obhájím.

Plaketu i pohár si hýčkáte.

Cením si jich maximálně. Splnil se mi sen, po kterém jsem vždy toužil – mít medaili z extraligy! Samozřejmě vyhrát paralympiádu v Sydney byl obrovský úspěch, cením si všech titulů mezi hendikepovanými, ale tohle je pro mne teď opravdu nejvíc.

Boxeři by řekli, že to je vítězství bez rozdílu vah.

Zápasy přenášela televize, už to má nějaký zvuk. Cením si toho tím víc, že jsem trochu handicapován. Každý to považuje za úspěch a myslím, že oprávněně opakuji, že se mi těžko podaří znovu jej dosáhnout, protože s takovým hráčem, jako je Širuček, se už asi v žádném klubu nesetkám. S takovým talentem a takovou konstelací, jakou jsme měli letos. Nevím. Povedlo se to, myslím, na poslední chvíli, protože v září mi bude už jedenatřicet a za stoly nastupuje nová generace. Stihl jsem to jen tak tak, jsem za to šťastný a budu celý život rád za to, že jsem byl třetí v extralize.

Když se podíváme do statistik, v základní části jste měl kladnou bilanci, takže úspěšnost přes padesát procent…

Měl jsem v základní části dvaapadesátprocent, v extraligovém play off pak bilanci 2:4, což taky není k zahození.

Hřeje vás pocit, že jste k bronzu takhle přispěl?

Těší mě, že jsem byl platným hráčem. O to větší mám z medaile radost a je to mnohem lepší, než kdybych seděl někde vzadu na lavičce a pak mi cenu předali, aniž bych se o ni zasloužil. Je to dobré, se sezonou jsem maximálně spokojen.

Jistě tím máte na mysli i své reprezentační vystoupení na MS handicapovanýchv Jižní Koreji.

V říjnu 2010 jsem na MS získal dvě medaile, bronz a stříbro, takže sezonu jsem zvládl dobře, a chtělo by to pokračovat takhle dál. Ale jak jsem řekl, bude to čím dál těžší, protože ostatní extraligová družstva u nás posilují, člověk trošku stárne… Ale smlouvu mám podepsanou.

Dohodl jste se s Havířovem na další rok?

Ano. Je to v pořádku, v klubu jsou se mnou spokojeni jak po stránce herní v soutěži, tak tréninkové. Hraju i s mládeží, v tom není problém.

Havířov je centrem stolnětenisového dění, ne zřídka trénujete s reprezentanty. Těžko hledat lepší příležitost , jak se udržet ve formě.
Přesně tak. Havířov, to je obrovská tréninková základna! Minule přijeli Slováci, reprezentace juniorů. Nebo naši kadeti – Reitšpies, ten je evropská špička. K tomu přijede Čihák, Klásek. Pořád se tam točí dobří hráči, člověk má jeden z nejlepších tréninků v České republice, a to je i důvod, proč mě stolní tenis pořád baví. Protože se mohu každý den potkávat a zahrát si s tak dobrými hráči.

Jste v jednom kole, o čemž svědčí i fakt, že doma v Českých Budějovicích si vás letos rodina moc neužila.

Letos to bylo asi nejslabší, doma jsem opravdu moc nepobyl. Bylo mistrovství světa, což byl pro mne vrchol sezony, hned po něm zase extraliga a na konci play off, takže pořád se trénovalo. Bylo to dost hektické a na rodiče a jižní Čechy mi moc času nezbylo. Jsem profesionál, jak to mám ve smlouvě, takže na trénincích prostě musím být.

Pojďme k Londýnu. Jsou pro vás další paralympijské hry velkou motivací?

Je to má další velká meta. Ono se to nezdá, ale bude to už má pátá olympiáda. Nominaci mám jistou, teď jde o to vylepšit postavení v žebříčku, aby byl los přijatelnější, protože i tam je třeba mít štěstí. Chci se dobře připravit a moc mi pomáhá, že hraju extraligu, kde jsou kvalitní hráči, a pak z Číňanů nejsem tolik vyjukaný.

V extralize máte smlouvu, před sebou Londýn. Nejméně na rok máte o živobytí a motivaci postaráno!

Jasně, a moc bych si přál mít v extralize příznivou bilanci, abych popřípadě zase ještě získal smlouvu na rok, i když nevím, co bude se Širučkem a coklub bude dál zamýšlet. Ale teď smlovu mám, další rok budu v Baníku, a to je pro mne základ.Budu trénovat pod vedením Kamila Koutného, jenž je jedním z nejlepších trenérů u nás. Všechno klape perfektně, příprava je sice tvrdá, trenér nám nic neodpustí, ale taky jsou za ním vidět výsledky.

Turnaj v Číně, domácí extraliga, paralympijské hry v Londýně 2012. Nezapomněl jste na něco?

Málem ano – v říjnu se koná ve Splitu ME tělesně handicapovaných. Ale neberu to jako jeden z mých hlavních vrcholů. Už jsem mistra Evropy dvakrát vyhrál, navíc ani nebudu hrát družstva, protože nemám s kým – můj spoluhráč Jarda Cieslar zemřel. Takže tam pojedu jen na čtyři dny na soutěž jednotlivců. Samozřejmě, že když vyhraju a stanu se mistrem Evropy, budu za to rád, ale není to akce, z níž bych byl vyklepaný a dělal si velké nervy.
(Stolního tenistu Ivana Karabce, reprezentanta České asociace tělesně handicapovaných sportovců, podporují Akuterm, David servis a Lázně Aurora Třeboň.)