Starší Ruda, jemuž je nyní osmadvacet, byl v dorosteneckých letech nadšeným hokejistou. Hrál za HC České Budějovice a v hokejové třídě byl jeho spolužákem Lukáš Sedlák, který si vyzkoušel NHL a v současnosti válí za ruský Čeljabinsk.

Rudolf má o čtrnáct let mladšího brášku Filipa a také on má duši sportovce. Stejně jako děda, jenž kdysi hrával hokej za Milevsko.

„Filip se poprvé postavil na brusle už někdy ve čtyřech letech. Starší bratr Ruda byl jeho vzorem a Filip začal s hokejem u pana Pouzara. K tomu chodil na tréninky ještě na Hlubokou,“ popisuje Iveta Plemlová první sportovní krůčky svého mladšího syna.

Filipa do sportování nikdo moc nutit nemusel. Není dítětem, které tráví dlouhé hodiny u televize nebo počítače. Filip se dostal do přípravky českobudějovického Motoru a kromě toho hrál za Dynamo také fotbal. „Radili nám, aby Filip dělal ještě nějaký jiný doplňkový sport. Říkali, že jednostranná zátěž není pro děti vhodná a prý je dobré dělat ještě něco jiného,“ vysvětluje maminka, proč se dal mladší ze synů rovněž na fotbal.

Kromě hokeje a fotbalu Filip dokonce jeden rok také boxoval. Oba kolektivní sporty kombinoval až do svých deseti let, pak s hokejem skončil a začal se plně věnovat fotbalu. „Docela ho to ale mrzelo, protože hokej ho přece jenom bavil víc. Trenéři mu však řekli, že pokud chce hrát hokej, musí přestoupit do hokejové třídy. Ta má totiž jiné vyučování. Filipovi se ale do hokejové třídy nechtělo, protože kluci jsou tam spíš takoví rebelové a moc by si s nimi nerozuměl,“ objasňuje paní Iveta, proč její mladší syn přesedlal v deseti z hokeje na fotbal.

Desetiletý Filip tedy zůstal ve své třídě a v Dynamu se věnoval fotbalu. Po nějakém čase však klučinovi trenéři na rovinu řekli, že s ním v Dynamu nepočítají a že hledají jiné typy hráčů. Filip naštěstí nerezignoval a u fotbalu zůstal. Jenom se přesunul o kousek dál do Suchého Vrbného a za místní Lokomotivu hraje až dosud.

Svým způsobem se Ivetě Plemlové i ulevilo. Doprovázet syna na hokejové i fotbalové tréninky zabralo totiž hodně času, utáhnout oba sporty však bylo náročné zejména po finanční stránce. Zvlášť, když je maminka Iveta na výchovu svého syna sama. „Zejména ten hokej stál hodně peněz. To fotbal v tomto ohledu tak drahý není,“ říká Iveta Plemlová.

Volného času ovšem víc nemá. S kluky totiž pravidelně jezdí na zápasy. „Mně to ale baví, my prostě žijeme sportem. Já sama sportuji a kluky jsem na Lokomotivě pomáhala i trénovat. Zjistila jsem, že děti pořádně neznají své tělo,“ vypráví paní Iveta.

Filipova maminka o tom něco ví, protože regenerace a péče o rekonvalescenty je její profesí. Na masáže, lymfodrenáže, nebo čištění krevního a lymfatického systému k Plemlové chodí i extraligoví hokejisté Motoru.

„Nedávno, asi tak před měsícem, mě Filip překvapil, že chce zase hrát hokej. On ho má prostě v srdci. Všechno si sám zařídil, sehnal výstroj a bude opět bruslit na ledě,“ krčí rameny maminka.

Její mladší synek už ovšem nebude hrát za Motor, nýbrž za Dům dětí a mládeže. Hokej hodlá i nadále kombinovat s fotbalem na Lokomotivě.

„Filipovi je jedno, kde hraje. Chce být hlavně aktivní a sportovat. Úplně na něm vidím, že by chtěl být jednou profesionálem, po odchodu z Motoru a z Dynama ale nevím, jestli je ještě nějaká šance. Uvidíme, jestli mu nadšení vydrží, až mu bude šestnáct, sedmnáct let, kdy se to může lámat. Jestli bude Filip profesionálem, to neřeším. Hlavně, aby udělal školu, to je v současné době nejdůležitější. Vím, že je to velice chytrý kluk,“ je přesvědčena Iveta Plemlová.