Stále jsou v nemocnici, Jakub Vlček posílá domů vzkaz: "Díky všem, cítili jsme podporu i tady v "Podhimalájí".

"My na ně mysleli, drželi jsme jim palce," říká za sebe i kamarády Petr Šíp, který s Vlčkem spolupracoval v Budějovickém Budvaru.

Pákistánci použili k záchraně Čechů helikoptéry. Dokonce tři.

A to ještě další nejprve několikrát kroužily kolem hory, shodily lezcům jídlo, až poslední pokus byl úspěšný.

V sestavě, která zdolala vrchol, ale uvízla po cestě zpátky, byli celkem tři horolezci. Dva z Č. Budějovic. Petr Macek a Jakub Vlček. Nejhůř na tom fyzicky i psychicky byl jejich pákistánský kolega Vadžídulláh Nagrí. Oba čeští horolezci jsou teď v bezpečí. Ale stále zůstávají v nemocnici. Prošli vyšetřením. "Mám omrzlý prst na ruce, jinak jsme v pořádku," říká Jakub Vlček. Hora Rakapoši v pohoří Karákóram patří k nebezpečným vrcholům.

Dobrodruh Jakub Vlček na extrémních cestách
Kamarádi sledovali Vlčkův příběh z hory Rakapoši se zatajeným dechem

"Vrcholu jsme dosáhli ve čtvrtek devátého," popisuje Vlček. Po boji úspěšně zdolali 7 788 metrů vysokou horu. "A začali jsme sestupovat do tábora." Ten leží ve výšce 6 900 metrů nad mořem. "Náš pakistánský kolega se zdržel telefonováním a focením, tak jsme se dohodli, že na něj počkáme až ve stanu postaveném právě v této výšce." Nakonec se Češi rozhodli, že na svého kolegu vyčkají ve výšce 7 200. V místě se svah prudce svažuje. Podle Vlčka už byla tma a chladno. "On nás došel asi za tři čtvrtě hodiny." Ztratil čelovku, vysílačku, termosku. "Přišel bez rukavice a bez cepínu, nevěděl, čí je. Očividně nebyl schopen dalšího sestupu." Trojice se vrátila do bivaku do výšky 7 300 m. "Tam jsme se o něj postarali."

Ráno sestoupili do stanu. "To byla otázka dvou hodin, kde jsme počkali na Wajida," zmiňuje pákistánského kolegu. Pak se zkazilo počasí. "Museli jsme se kus vrátit a zůstali jsme viset v 6900 metrech." Elektrická a sněhová bouře horolezce uvěznila na 3 noci. "Většina věcí nám provlhla."

Dobrodruh Jakub Vlček na extrémních cestáchDobrodruh Jakub Vlček na extrémních cestáchZdroj: Deník/ archiv Jakuba Vlčka

Vzhledem k vážnosti situace se rozhodli kontaktovat záchrannou službu. "Nemysleli jsme si, že pro nás přiletí do 6 900 metrů ve špatném počasí, ale abychom situaci zbytečně neznesnadnili a nevyhrotili příliš pozdní komunikací, kdyby se poničila komunikační zařízení. Což se nakonec také stalo…"

Tři dny zůstali ve stanu, sestup nebyl možný. "Komunikovali jsme se záchrannou službou a s našimi blízkými. Mezitím nás několikrát přeletěl vrtulník, bohužel bez možnosti přistát." Po zlepšení podmínek, klimatických a hlavně lavinových, se Češi nachystali na sestup do 6 300 metrů. "Další vrtulníky. Letí nás vyzvednout? Říkali jsme si. Bohužel. Shodili nám "jen" balíčky. Toho si vážíme a děkujeme."

Na cestu dolů ale tato pomoc moc platná nebyla. "Čokolády, sušenky, voda, léky. Asi třicet kilogramů, které jsme nemohli unést." Stometrové lano použili na odjištění nebezpečných úseků a na slanění Pákistánce Wajida do bezpečí. "Čekala nás další chladná noc v mokru. Zásoby jsme měli ještě na dva dny, druhý den ráno jsme měli sestoupit do 5 800, kde jsme ponechali další zásoby, potom další den do C1 a hurá do základního tábora. Už jsme ani nedoufali, že by někdo přiletěl."

Dobrodruh Jakub Vlček na extrémních cestáchDobrodruh Jakub Vlček na extrémních cestáchZdroj: Deník/ archiv Jakuba Vlčka

Ráno, když se Vlček obouval, uslyšel helikoptéru. "Ani jsem nezvedal hlavu," popisuje situaci. "Vrtulníky proletěly kolem a pak se vrátily. První přistál, naskočil Wajid. Po odletu přistál druhý vrtulník, do kterého jsem naskočil já. Máca sbalil stan a počkal na třetí helikoptéru."

Postupně trio přistálo v Gilgitu na vojenském letišti. "Poděkovali jsme organizační záchranné skupině. Byl to krásný pocit zase dole."

Po formalitách byli horolezci převezeni do nemocnice. "Podstoupili jsme základní vyšetření. Wajid má omrzlé palce u nohou, já mám omrzlý malíček na ruce, Máca má drobné omrzliny na rukou. Stále jsme v nemocnici, Máca se chystá na výpravu do základního tábora pro zbytek našeho vybavení . Zařídíme pár věcí a poletíme domů," říká Jakub Vlček.

"Děkujeme všem, kteří na nás mysleli, pomohli a podpořili nás," vzkazuje.