O postup mezi nejlepší osmičku vyřadil Válku v pěti setech nažhavený Jiří Šulc. „Se hrou jsem byl spokojen. Škoda, měl jsem to ve svých rukou,“ litoval. „Vedl jsem v pátém setu 5:2, ale série nepřesností mě o vedení přípravila, musel jsem pak dotahovat a nezvládl jsem to,“ sypal si popel na hlavu zkušený třetiligový hráč, jenž upozornil, že se nejednalo o překvapení v pravém smyslu slova. „On byl favorit, hraje o soutěž výš, druhou ligu, kde jsou Strakonice druhé. On svým způsobem musel, já mohl, neměl jsem co ztratit, a to mi vyhovovalo, podle toho jsem hrál. Bohužel to nedopadlo, jak bych si přál,“ okomentoval Jan Válka osmifinálový souboj se Šulcem.

Myslel si, že by soupeře mohl přetlačit rasancí, důrazem svých úderů, kterými je pověstný. „Není tak ostrý, myslel jsem si, že v tom by mohla být má šance, ale nesmím kazit – a já bohužel pár zbytečných balónů vyházel, což rozhodlo zápas,“ přemítal na Orlu českobudějovický hráč.

Za svůj výkon se nemusel stydět. Se Šulcem nabídli řadu atraktivních dlouhých ofenzivních výměn daleko od stolu. „Tak jsme na to z ligy zvyklí, tam se tak hraje. O tom přece ten ping – pong je, abychom si trochu zahráli,“ pravil skromně Jan Válka.

Za ligovými stoly se prý potkali jen jednou, to když ještě Šulc hájil barvy Plzně. „Tehdy jsem ho porazil. Alespoň dnes vyrovnal vzájemnou bilanci na remízu,“ poznamenal Jan Válka, jenž označil Šulce za přijatelného soupeře. V dalším kole bynarazil na pozdějšího vítěze přeboru, prachatickéhoMilana Zaunmüllera. „Tam už se nedá vybírat,“ poznamenal Válka k druholigové převaze hráčů Strakonic a Prachatic. „Cítil jsem se v pohodě, ale prostě to nevyšlo,“ konstatoval po turnaji na Orlu.

Turnaji prý předcházela běžná příprava na Pedagogu. „Trénujeme fest. No fest – dvakrát týdně je naše maximum,“ rozesměje se Válka. Přesto nikoho dalšího z ligového družstva Pedagogu na krajské přebory nezlákal. Úřadující okresní přeborník Michal Houška vydržel v turnaji až do konce, ale pouze jako divák. A Jan Janda, jenž by jinak patřil ke spolufavoritům, se zastavil na Orlu jen na chvíli. „Už jsme přece jen starší a celodenní čekání na ty tři čtyři zápasy, které rozhodnou o výsledku, je docela náročné, když má člověk doma rodinu,“ chápe Jan Válka, jenž má doma syna a v tomto roce by měl přijít na svět druhý potomek.

Titul okresního přeborníka už ve sbírce svých největších úspěchů má. Pokud se ho zeptáte, zda by někdy nemohl „ukrást“ soupeřům i ten krajský, upřímně se rozesměje. „Ne, to nehrozí! Leda že bych přišel sám,“ vrtí hlavou. Až po námitce Petra Leštiny, že hrál výborně, zvážněl. „Je to o štěstí, kdo na koho vyjde, tak jako tehdy na okrese. Podívejte se tady na Petra Leštinu. Je jedním z mála, který v posledních letech dokázal porážet Michala Vávru, a pak tu prohraje s někým jiným… Je to hra na hru. Ale krajský přeborník, to se mne už asi netýká,“ připouští smířeně českobudějovický Jan Válka.