Přesun do dějiště olympijských her budil a v některých výpravách stále ještě budí respekt. Zprávy, které přicházely, úplně povzbudivě nezněly. Martin Doktor, sportovní ředitel Českého olympijského výboru, po přesunu části výpravy popisoval, jak dlouho sportovci čekali na vyřízení formalit po příletu do Tokia.
Ti, kteří letěli první, se ocitli v rolích pokusných králíků. Svědomití Japonci kontrolovali, co se dalo. Pro jistotu překontrolovali i to, co se nedalo. Každý dokument. Každou řádku. Každé potvrzení. A několikrát. Pořád dokola. Speciální aplikaci v telefonu, která generuje několik QR kódů, si prohlédli snad desetkrát. A doba čekání? Pět až sedm hodin. Jenom na letišti. K tomu si připočtěte dlouhý a únavný mezikontinentální let. Někteří sportovci mluvili i o šílených jedenácti hodinách, které prožili jen čekáním po příletu na tokijském letišti. Zážitek z kategorie „nic moc“. Ale i přísní japonští úředníci brzy poznali, na co přišel už dávno český vynáleze Jára Cimrman v dolech, kam posílal vždy o jednoho horníka víc, než kolik jich ze směny vyfáralo. Sportovci se totiž začínali na letišti Narita ( a nějen na něm) tak nějak hromadit. Víc jich ke kontrole přicházelo, než od kontrolujících úředníků odcházelo. A proto i japonští puntíčkáři trochu změnili strategii. Kontrolují dál svědomitě, ale čas prohlídky dokumentů dokázali lehounce smrsknout. Alespoň o hodinu. Polská výprava sportovců, která letěla z Varšavy, "dokázala" přesun do dějiště OH celkem za 16 hodin. Novináři, kteří byli také na plaubě, byli celkem na cestě víc než třicet hodin. Hry začínají už v pátek 23. července. Jaké budou?