Největší naděje našeho současného motokrosu vyrůstala nedaleko za hranicemi kraje v Klatovech. „Jsem takový skoro Jihočech,“ usměje se. „Na jihu Čech je spousta krásných tratí a rád jsem na ně jezdil trénovat,“ dodá. „Hlavně do Kaplice jsem se najezdil opravdu hodně a jezdím sem rád dodnes,“ vzpomíná.

Pod Froňkovým trenérským dohledem absolvoval pět sezon. „Bylo to od mých dvanácti do sedmnácti let. Od pětašedesátky až po stopětadvacítku. Strávili jsme spolu celou juniorskou kategorii. Jenom padesátky jsme jezdili sami s taťkou a motokros jsme dělali spíš jen tak pro zábavu. Honza do toho vnesl určitou profesionalitu a cíl, kterého bychom chtěli jednou dosáhnout,“ připomíná kaplického rodáka. „Myslím, že jsme udělali kus práce. Možná jsme spolu už trochu přesluhovali a měli jsme se rozejít o chvilku dřív. Třeba bychom teď byli oba o kousek dál. Ale nelituji toho a neřekl bych, že jsme se rozešli ve zlém. Ve sportu to tak bývá, že se trenéři mění. Bavíme se spolu i nadále a nemáme žádný problém,“ ujistí.

Největším Polákovým úspěchem byl v roce 2018 bronz z juniorského mistrovství světa. „Všechno se mi ten rok dařilo, i když jsem to ani neočekával. Jel jsem mistrovství Evropy stopětadvacítek a už jsem to střídal také s dvěstěpadesátkou. Vrcholem pro mě bylo třetí místo na juniorském mistrovství světa v Austrálii. Byla to fakt povedená sezona,“ připomíná svůj nejúspěšnější ročník.

O rok později už přestoupil do seniorského motokrosu. „Loni to pro mě byl spíše takový seznamovací rok se třídou MX2. Chvilkami to bylo docela složité, ale nějak jsme se tím prokousali,“ usměje se. „S majitelem týmu Jirkou Jankovským jsme měli určité rozepře, i když ne úplně závažné, ale rozešli jsme se. Naše názory se rozcházely a navíc jsem měl pocit, že trochu stagnuji,“ připomíná změnu týmu.

Od letoška totiž obléká barvy švýcarské stáje IXS MXGP a sedlá motocykl Yamaha. „Tým funguje neskutečně. Mám z toho hroznou radost. Všichni táhnou za jeden provaz a mají neskutečný tah na branku. Je to fakt super,“ chválí si svůj přestup.

Letošní sezonu ale uťala hned zkraje pandemie koronaviru, přesto se stihly odjet dva závody mistrovství světa, ve kterých český reprezentant ve třídě MX2 zobl dva bodíky a v průběžné klasifikaci mu patří třicátá příčka. „Dva body mám z nizozemského Valkenswaardu, ale myslím, že tam jsem měl ještě mnohem na víc. Udělal jsem řadu chyb a špatně jsem startoval, s čímž se potýkám prakticky pořád. Ale rychlostně jsem na tom byl velmi dobře. To se od loňska výrazně zlepšilo. Závodil jsem se soupeři, kterých jsem se loni nebyl schopen vůbec udržet. Zdálo se, že mám trošku převahu i nad Slovákem Ríšou Šikyňou, který mi loni také ujížděl. Ale uvidíme, jestli se sezona vůbec ještě nějak rozběhne,“ doufá.

Polák je druhým rokem stabilním jezdcem světového šampionátu, čímž si také plní svůj dětský sen. „Je to paráda. Konkurence je ale v mistrovství světa obrovská. I s pomocí Autoklubu České republiky, které se mi dostává,“ připomíná, že je zároveň také členem projektu podpory rozvoje nadějí našeho motorsportu ACCR Czech Talent Teamu. „Hrozně mi to pomáhá a věřím, že se budu posouvat dál dopředu. Jednou bych se rád osamostatnil, abych už pomoc od Autoklubu nepotřeboval,“ přeje si.

Jediný český účastník prestižního seriálu mistrovství světa ale teď nežije jenom motokrosem. „Čeká mě maturita, což je pro mě také hodně důležité. Po maturitě bych chtěl zkusit dělat motokros úplně naplno a uvidíme, co z toho vyjde. Rád bych se v této sezoně alespoň jednou objevil v první desítce závodu mistrovství světa. K tomu směřujeme veškerou přípravu a věřím si, že by to mohlo klapnout. Do desítky bych chtěl být a budu rád za každé lepší umístění.“

Mladý Západočech by se rád představil i na nějakých závodech u nás. „Uvidíme, jak to vyjde s termíny. Než začala pandemie, tak jsem měl v plánu jeden nebo dva podniky mistrovství republiky. Teď to vypadá, že národní šampionáty začnou dříve než mistrovství světa, takže bych něco v našem mistráku odjel,“ přikyvuje.

Musel by ale počítat s tím, že by si na jeho skalp jako pilota z nejvyšší světové ligy brousila zuby řada domácích vlčáků. „Cítím, že je tam ze strany některých kluků velká rivalita až možná i závist. Snažím se moc si to nepřipouštět,“ tvrdí.