Má za sebou půldruhého roku v čele komise silničních závodů motocyklů v rámci Autoklubu České republiky. Zároveň byl také zvolen členem stejné komise při mezinárodní motocyklové federaci FIM.
Českou silnici převzal loni v polovině sezony. „Nastupoval jsem v průběhu sezony. Všechno běželo a bylo těžké něco honem měnit. Spíše jsem se snažil rozkoukat a začlenit. Seznámit se s prací v komisi i s jejími členy. Úkolů je tam opravdu hodně. Řešíme sportovní řády, věkové limity, technické předpisy, delegace činovníků na závody, kalendáře, oceňování a vyhlašování, ale samozřejmě také stížnosti a postihy,“ vypočítává. „Je toho dost a v takové funkci se člověk rozhodně nenudí,“ usměje se.
Do komise krátce po svém kooptování přivedl také dalšího Jihočecha Aleše Edera, jenž má na starosti miniracing. A učinil i další kroky. „Domluvil jsem se s Michalem Salačem, jehož syn Filip jede mistrovství světa Moto3, aby si vzal pod patronát juniorskou silniční reprezentaci a výchovu nových talentů. Hodně na něj dám. Reprezentační tým seniorů pak vede z pozice manažera můj brácha Jakub. Obě jejich funkce se ale prolínají a hodně spolu všichni tři komunikujeme. Možná to zní trochu divně, protože je to můj bratr, ale pokud bychom si odmysleli tento fakt, tak vzhledem k jeho kariéře lepšího člověka pro tuto roli u nás těžko najdeme. Strávil přes dvanáct let v mistrovství světa, to hovoří za vše,“ pochvaluje si spolupráci s vedením reprezentace.
Současná česká silnice podle něj není ve špatném stavu. „Všechno začíná od těch nejmladších. Jakmile nemáte juniorskou základnu, neexistuje kvalita v seniorské kategorii. A to byl v předešlých letech trochu problém,“ připustí. „Mládežnických akademií u nás bylo málo. Spíše se jednalo o individuální snažení, které se povedlo pánům Hulešovi, Smržovi, Peškovi nebo Abrahámovi, jejichž synové se dostali až do mistrovství světa. Jsou i další, ale více jmenovat nebudu. Tahle čtyři jména stačí.“
Právě v Českých Budějovicích funguje už od roku 2012 silniční motoristická škola Smrz Academy, ve které v současné době působí 26 dětí. „Co se týká počtu dětí, tak jsme největší akademie v České republice a také jediná, která je přímo podporovaná Autoklubem České republiky,“ informuje Smrž. „Velice dobře funguje také akademie Lukáše Peška v Praze, i když ta je zaměřena trochu více komerčně. Její jezdci ale mají také výborné výsledky. Slušně pracuje i akademie v Brně, i když tam není tolik závodníků. V tomhle směru udělala celá republika velký kus práce,“ zdůrazní.
Šest let je Smrz Academy klub v AČR promotérem domácího šampionátu malých motocyklů miniracing. „Letos jsme zaznamenali velký nárůst jezdců. Snažíme se mistrovství pomáhat i mediálně. Na sociální sítě míří z každého závodu atraktivní videa i fotografie. Staráme se o co nejlepší zabezpečení okruhů i slavnostní vyhlášení výsledků. Řekl bych, že se to celé povedlo,“ chválí Matěj Smrž.
Finančně už ale seriál mladých závodníků až tak dobře nedopadl. „Skončili jsme v minusu. Nebýt Autoklubu České republiky, tak bychom to vůbec nebyli schopni dát dohromady,“ uzná. „Počet jezdců není tak masivní, aby se všechno zaplatilo ze startovného. Přibližně šedesát procent celého rozpočtu uhradí Autoklub a zbytek jde ze startovného jezdců. Jsem rád, že se mi povedlo z mé pozice prosadit v Autoklubu, aby byla malé silnici přikládána dostatečná váha. Jak už jsem řekl na začátku. Když nebudou přibývat děti a junioři, tak nebudou úspěchy ani v seniorské kategorii,“ je si vědom.
Do Smržovy gesce spadají také závody na přírodních okruzích. „To je tak trochu svět sám pro sebe. Jsou to závody mimořádně náročné na organizaci. Pro pořadatele a činovníky je to obrovská dřina, pro jezdce se jedná o riskantní záležitost. Ale tak to prostě je a i z těchto důvodů se právě na tyto závody chodí dívat hodně lidí,“ je si vědom. „Pro přírodní okruhy jsme udělali jednu velkou změnu, že zde mohou startovat pouze piloti starší osmnácti let,“ informuje. „Jsou to dva odlišné tábory lidí, které se minimálně prolínají. Kdo jezdí přírodní okruhy, v drtivé většině případů nejezdí ty klasické. A opačně.“
Mezinárodní mistrovství republiky na klasických závodních okruzích se jede ve spojení s okolními státy jako součást Alpe Adria a účastní se ho kromě našich jezdců Poláci, Slováci, Maďaři, Rakušané, Slovinci, Chorvati a Švýcaři. „Ani jeden z těchto států nemá dost okruhů a tolik jezdců, aby mohl pořádat vlastní samostatný šampionát. Pokud bychom měli tři sta závodníků, tak si vystačíme sami. Ale máme jich málo, tak musíme spolupracovat s okolními zeměmi. Každá z nich má za úkol poslat do seriálu co nejvíc svých jezdců a uspořádat alespoň jeden závod. Letos se jich uskutečnilo šest. Co do počtu pilotů se dělíme s Poláky o první místo. V rámci celkového pořadí Alpe Adria se vyhodnocuje samostatná klasifikace národních mistrovství,“ konkretizuje.
V Grand Prix startovali v minulé sezoně tři čeští zástupce Karel Abraham v MotoGP a Jakub Kornfeil s Filipem Salačem v Moto3. „Od letošního roku funguje národní tým, který je rozdělený na užší a širší reprezentaci. V té užší jsou pouze jezdci, kteří startují v mistrovství světa nebo Evropy. Širší tvoří i závodníci z jiných významných seriálů,“ uvádí Smrž. „Členové reprezentačního týmu mají nárok na pomoc ze strany Autoklubu.“
Užší reprezentaci tvoří již zmínění Kornfeil se Salačem, Vostatek s Řeháčkem, kteří jeli juniorské mistrovství světa Moto3, König, Schwarz a Pelikánová z mistrovství světa supersport 300, Halbich, Hanika a Ježek z MS endurance. V reprezentačním týmu nefiguruje jméno Karla Abrahama. Vysvětlení je prosté. „Karel Abraham jezdil MotoGP s českou vlaječkou u svého jména, ale nemá českou licenci, takže v reprezentaci být nemůže,“ uvádí Matěj Smrž na pravou míru.
Jihočech má za sebou také první rok v šestadvacetičlenné komisi silničních motocyklových závodů mezinárodní motocyklové federace FIM. „Scházíme se dvakrát za rok v únoru a v listopadu. Vždy před sezonou a po ní. V jejím průběhu jsme v nepřetržitém elektronickém kontaktu a s většinou členů komise se vídáme na závodech, kde působíme jako sportovní komisaři a rozhodčí,“ vysvětluje.
Členem FIM se pochopitelně nemůže stát každý. Kromě nezbytné jezdecké historie je nutná také licence sportovního komisaře. „Mám specifikaci World Superbike a World Endurance. Třikrát jsem byl letos jako sporťák na mistrovství světa superbiků a jednou jsem byl členem jury na světovém šampionátu vytrvalostních závodů World Endurance,“ vypočítává svou letošní účast na světových závodech.
Členové Jury dohlížejí, aby se závodilo podle pravidel. „Firmy Dorna a Eurosport Events jsou zodpovědné za chod závodů a sportovní komisaři FIM dohlížejí, aby se závodilo podle pravidel. Tříčlenný panel stewardů FIM se skládá z jednoho permanentního, který objede všechny závody. Druhý to má podobně, ale dohlíží jenom na bezpečnost. Třetí se mění, aby nedocházelo ke střetu zájmů. To jsem byl letos dvakrát. Tato trojice sedí u televizních obrazovek na ředitelství závodu. Pak je ještě odvolací panel stewardů, což jsou dva lidé, kteří řeší veškerá odvolání účastníků závodu,“ dává nahlédnout do zákulisí velkých závodů.
Smrž v roli komisaře FIM ještě nikoho nevyloučil ze závodu. „Ale nějaké penalizace a horší postavení na startu už tam bylo,“ usměje se. „Rychlost v boxové uličce ani neřešíme, to si hlídá ředitelství závodu samo. Proti tomu není odvolání a tím nás ani nikdo nezatěžuje. Zabýváme se hlavně sportovní stránkou věci. Zajímá nás nebezpečná jízda, podvody s motorkami, nehody, ulité starty, track limity (vyjetí mimo dráhu – pozn. red.). Máme i databázi a sledujeme historii jezdců. Základ je ctít řády a být ke všem fér,“ deklaruje své krédo. „Mám velkou výhodu, že na všech tratích, na které teď jezdím jako rozhodčí, jsem také sám závodil,“ dodá.
Zúčastnit se v roli činovníka závodů mistrovství světa považuje za zadostiučinění a prestiž. „Je to tak trochu za odměnu. Práce v Autoklubu není jednoduchá, máme v komisi silničních závodních motocyklů fakt hodně úkolů. Ale dal jsem se na to dobrovolně, i když jsem se dlouho rozhodoval. Nějaké znalosti po pětadvaceti letech závodění mám. Pokud se mi je podaří využít a zlepší to fungování silnice u nás, tak za to budu rád. Ale když přijde někdo, že to bude dělat lépe než já, tak mu zajisté funkci předsedy rád předám a budu mu fandit,“ s úsměvem uzavře.
