V tradiční anketě Deníku windsurfer figuruje mezi elitou poprvé. „Je to skvělé," užíval si vyhlášení v DK Metropol, kde se na sklonku roku sešla jihočeská sportovní smetánka. „Potkají se tu sportovci různých odvětví, a v tom je to podobné jako na olympiádě, kde narazíte na basketbalisty, vzpěrače, zápasníky… Spoustu zajímavých lidí, s nimiž se jinde nesetkáte," rozhlížel se po sále Lavický.

Odznak olympionika na klopě saka odkazoval na jeho účast v Londýně, kam se nikdo jiný z top desítky Jihočechů nepodíval. Olympijské hry jsou vždy událostí číslo jedna, několikanásobný mistr republiky Karel Lavický byl v létě u toho a v anketě se dočkal uznání po sečtení hlasů skončil osmý.

Olympijský závod hostil anglický Weymouth. Nejlepší Čech na prkně dlouho neměl jisté, zda se tam opravdu ukáže. „Vrchol sezony byl u mne jakoby dvojí. Kvalifikační závody jsme měli až v březnu, takže se nevědělo, jestli to tím skončí, anebo se budu připravovat dál na olympiádu," vrací se Karel Lavický k sezoně, kterou pro čtenáře Deníku pravidelně mapoval extérní spolupracovník redakce Petr Vitoň. „Po kvalifikaci už jsme se zaměřili vyloženě na olympiádu, protože jiný vrchol v sezoně není," doplňuje závodník YC DIM Bezdrev.

Ohlédnutí za OH v Londýně se Lavický nebrání, byť se neprosadil do nejlepší třicítky, jak si přál. „Bohužel, moc se mi tam nedařilo, ale ono vůbec se na olympiádu kvalifikovat není jednoduché, protože kvóty jsou poměrně striktní. V této disciplíně může každá země vyslat jednoho svého zástupce, a aby vůbec dostala tu možnost, tak se musí umístit třeba na mistrovství světa. Nominace byla úspěch, tam se to sice moc nevydařilo, ale to se nedá nic dělat," nedělá tragédii z 36. místa ve třídě RS:X.

„Kluk" z kraje rybníků, jenž s windsurfingem začínal na Lipně, se utkal na olympiádě s mořskými vlky a už to samo o sobě se dá považovat za malý zázrak. „Dá se to tak říct," přikývne s úsměvem Karel Lavický. Krok se světem drží díky tomu, že hodně cestuje. „Závodím za Bezdrev, to je můj domácí oddíl, ale bez přípravy v zahraničí by to nešlo. Konkurence je velká a podmínky u nás bohužel nejsou úplně ideální. Hlavně je tady od listopadu do dubna led! Na Bezdrevu je teď konečná," konstatuje.

Zabořit prst do mapy a vyjet jen tak naslepo si Karel Lavický už kvůli financím nemůže dovolit. Své cesty pečlivě plánuje. „Když vyjedete za tréninkem někam, kde jsou vhodné podmínky, je důležité, aby tam také bylo s kým jezdit, s kým se na vodě porovnat," podotýká absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. „Mám různé sparringpartnery, s nimiž trénuji. Hodně jezdím například k moři do Polska. Polský tým je hodně dobrý," říká Jihočech a doplňuje, že reprezentant Miarczinski získal loni na olympiádě pro svou zemi bronz. „S Poláky se dá rozumně domluvit, jezdím i za jedním Chorvatem, takže nacestuji se opravdu hodně."

K vidění bývá i na hladině jihočeských rybníků a nádrží. „Závody taky nejsou jen na moři, bývají i na jezerech, takže je důležité trénovat ve všech podmínkách," vysvětluje Karel Lavický.

Před dvěma lety úspěšně završil vysokoškolská studia v Praze, stal se magistrem a naplno se vrhl do závodění. Za sebou má první start na Hrách. A kdo ví, v sedmadvaceti má možná svá nejlepší léta na prkně teprve před sebou…

V každém případě věk dobrodruhy na windsurfingu netrápí zdaleka tolik jako atlety, plavce či tenisty. „Mezi těmi, kteří se dokáží na olympiádu kvalifikovat, je i několik čtyřicátníků. Záleží na tom, jak dlouho se člověk udrží ve fyzické kondici," přemítá Karel Lavický, jenž se neodvažuje hádat, jak daleko se může výkonnostně posunout. „Ono nezáleží jen na fyzičce a zdraví, ale i na tom, kolik se mi podaří sehnat finančních prostředků na přípravu."

Windsurfing ho kdysi zaujal na Lipně natolik, že si jej musel vyzkoušet na vlastní kůži. Pohltil ho a dodnes nepustil. „V určité fázi se chcete poměřit s ostatními. Vydal jsem se na závody do Čech, později jsem zase chtěl zjistit, jak se jezdí ve světě, tak jsem vyjel na závody ven. No a když už jste v tom kolotoči, snažíte se postupovat výš a výš," líčí Karel Lavický svou cestu k titulu mistra republiky.

Uživit se prý v oboru dá, zabezpečit ale nikoli. „Windsurfing má hrozné štěstí v tom, že to přece jen pořád je olympijský sport. A skrze olympiádu se dají získat sponzoři mne podporuje například Dukla Praha. Takže vyžít se dá. Na nulu," tvrdí Jihočech.

Slavnostním zakončením Her v Londýně sportovcům vlastně začal další olympijský cyklus. V roce 2016 převezme štafetu Rio de Janeiro a Karel Lavický má jasno: znovu by chtěl reprezentovat. „Olympiáda, to je obrovský sportovní i společenský zážitek. Určitě bych se chtěl kvalifikovat. Ono se zdá, že je to daleko, ale první možnost získat místo na olympiádě je už za dva roky. Takže nemůžete kariéru přerušit, vypadnout z toho na delší dobu," zdůrazní s tím, že už začátkem března otestuje vody u Ria při mistrovství světa. „Často se záměrně koná tam, kde bude příští olympiáda, aby si organizátoři mohli vyzkoušet, jak závod bude probíhat."

Ačkoli jihočeské vodní plochy jsou pod ledem, v březnu musí být Lavický zase ve formě. Nezbývá mu, než se přizpůsobit. „V zimě se v Čechách trénovat nedá. Dá se tady udělat kondiční příprava, ale pak je třeba vyrazit někam do teplých krajin. Do Brazílie se chystám odletět s větším časovým předstihem, abych si osahal místní podmínky. Program na začátku roku dolaďujeme."

Ve svém živlu je Karel Lavický i na sněhu. Není náhoda, že na slavnostní vyhlášení Sportovce roku dorazil z Krkonoš z lyží. „Pomáhal jsem tam s kurzy," prozradil, že se jeho zájmy logicky nemusí točit jen kolem vody. V rozhovoru s úsměvem poznamená, že kdo se věnuje windsurfingu, nemusí dokonce být nutně ani excelentním plavcem. „Windsurfař se přece snaží jezdit na prkně, ne plavat!" naznačuje, že kdo umí, ten do vody nepadá…

Lavický přiznává dobrodružnou povahu, hlásí se k rodině sportovců, v jejichž krvi koluje adrenalin. „Určitě, protože se pohybujete v přírodě, podstupujete souboj s živly," přikyvuje. Krizové situace windsurfeři naštěstí neřeší každý den. „Většinou jsou to spíš jen takové drobnosti," říká v klidu Karel Lavický. Chvíli, kdy mu bylo ouvej, si na požádání ihned nevybaví. „Je to blbý, často se pohybujeme daleko od břehu…" Pud sebezáchovy, který člověku dovolí rozeznat míru rizika, je podle něj nezbytný. Poslouží jako záchranná vesta. „Člověk by se měl trochu bát!" uzavírá osmý nejlepší sportovec na jihu Čech za rok 2012.