Glosa na stránkách regionálního Deníku se jen velmi lehce otřela o téma: Zahraniční hráči v český soutěžích. Konkrétně v české extralize volejbalistů. Ještě konkrétněji v klubu Jihostroj České Budějovice: "Jsem fanouškem volejbalistů Jihostroje České Budějovice. To platilo, platí a platit nejspíš ještě nějakou dobu bude. Často letos slýchávám, že v týmu je moc cizinců. Je pravda, že ve třináctičlenném kádru jsou, i s českou, celkem zástupci deseti národností. Držím zahraničním hvězdičkám palce. Když vyhrávají, mám z toho radost. Jako když třeba válcovaly v Lize mistrů Němce. Ale když prohrají, tak už mě to netrápí tolik jako dřív."

Do redakce se hned po víkendu ozvali Jihočeši, kteří se sportu věnují celý život. Pavel Kulveit (funkcionář sportovního klubu v Chýnově): "Jako mnohaletý příznivec fotbalového Dynama, hokejového Motoru a volejbalového Jihostroje i já si myslím, že v Jihostroji je v současnosti hráčů - cizinců až neúměrně moc. Když jsem viděl sestavu ve Zlíně, tak se tam neobjevil například ani Michálek. A s takovýmto kádrem pak prohrají až ostudně ve velmi výkonnostně průměrných Benátkách nad Jizerou. To nemají v současnosti v Jihostroji alespoň dva tři vlastní odchovanci vůbec kvalitu na alespoň občasná střídání v prvním mužstvu?" Mají. Občas se na kurt dostane smečař Leština. Místo zraněného Brazilce Carísia zase často a v důležitých zápasech naskakoval mladý nahrávač Emmer. Platí ale zákon peněz.

Pokud si pro sezonu klub koupí cizince, musí hrát. Všechno ostatní, co kdo před sezonou vypráví, jsou jen povídačky. Přece si nekoupíte úderníka z Argentiny, Bulharska nebo z Nizozemska a nebudete si prohlížet, jak hezky mu to sluší na lavičce? "Mně přijde letošní Jihostroj jako fotbalový Vyškov," připomíná Kulveit klub, jehož manažer už v roce 2020, ještě ve třetí lize, šokoval: „Jsme součástí globálního projektu, který obchoduje s hráči po celém světě. Momentálně máme na soupisce kolem třiceti cizinců.“ Jen pro zajímavost, Vyškov aktuálně vede II. ligu a možná za rok bude senzačním prvoligovým oživením…

Zpátky ale k volejbalu. Podle Kulveita by bylo vhodné omezení počtu cizinců. "Třeba tři cizinci ve volejbalovém mužstvu u nás v České republice. A dost. Takhle potom se náš nároďák nikam neposune." Omezení počtu zahraničních hráčů? Asi by to mohlo být řešení. Ale v době prakticky bez hranic není dobré cokoli nařizovat, regulovat. Ani volejbalistům. Ozval se jeden z nejzkušenějších a také nejúspěšnějších trenérů československé historie Miroslav Vondřička. Dobře si uvědomuje, že on vedl basketbalové týmy v jiné době. V jiných kulisách. V odlišné politické situaci. Přesto jeho názor stojí minimálně za povšimnutí: "Určitě marné volání. Je jiný svět. Fandíme národním týmům, svým klubům. V současné době jsou úspěchy na mezinárodním poli v tradičních kolektivních sportech spíš občasnou výjimkou. Jen si jich víc přejeme. V individuálních sportech jsme na tom lépe, čili asi talentované děti máme. Nakolik jsou naše prvoligové kluby vůbec české? Všude plno cizinců. Jediná výjimka v první lize basketbalu mužů: Písek. Cizinci určitě zvyšují kvalitu hry, je prospěšné proti nim hrát, rozhodují zápasy, spoléháme se na ně. Ale jaké výsledky mohou mít reprezentační týmy České republiky? České přísloví říká, že všeho moc škodí. Neměl by být počet cizinců v zápasech omezen na jednoho nebo maximálně dva? Ať se od nich učíme, ať proti nim hrajeme, ale nesmí to být na úkor našich hráčů. Určitě jsou dobře placeni, čili asi finance kluby mají. Proto by stálo za úvahu, zda financemi nezajistit také trenéry mládeže tak, aby se mohli trénování plně věnovat, aby se z našich dětí podařilo vychovat kvalitní hráče. Nic na tom nemění skutečnost, že i řada našich hráčů hraje úspěšně v cizích klubech." O snižování počtu cizinců už řeč byla. Ve 21. století, kdy mladí (naštěstí) cestují a pracují, kde se jim zlíbí, asi nebude zakazování startu cizinců proveditelné a nejspíš ani správné.

Článek začal osobní glosou autora, dovolím si výjimečně osobní vzpomínku i v závěru. "Když na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století prohrál hokejový Motor v sestavě s Lálou a Caldrem domácí zápas, obrečel jsem to. Nebyl jsem od zimáku až na sídliště k utišení. Tatínkovi, se kterým jsem chodil na hokej, nestačily kapesníky… Dnes, když Jihostroj prohraje zápas, ve kterém se to nečekalo, mi to líto není. Jede se dál. Za týden tu bude další mač. Kubánec, Argentinec, Bulhar, Nizozemec? Třeba mi udělají radost příště." Míč je na polovině fanoušků. Buď se naučí nové zahraniční hvězdy milovat, nebo ne. Jiná cesta v roce 2024 není.