V domácím šampionátu své kategorii dříve narozených závodníků KZ2 Gentleman Jihočech jasně kraluje. Přemožitele našel pouze jednou na závodě právě ve Wackersdorfu, kde dojel v superfinále druhý za Švýcarem Gafnerem. „Loni jsme spolu jeli mistrovství světa ve Francii. Celý závodní víkend probíhal v mé režii, ale v superfinále mě překvapil. Zariskoval, změnil nastavení a vyšlo mu to. Odstartovali jsme současně, nikam jsem se necpal a s vědomím toho, že jsem rychlejší, jsem počítal, že to v průběhu závodu spravím. Ale to se mi nepovedlo. Bylo by to za cenu kontaktu, což jsem rozhodně nechtěl,“ s úsměvem popisuje svou jedinou letošní porážku v mistrovství republiky.

Přestože roky jako každému přibývají, karting Váchu stále baví. „Řekl bych, že mě to baví pořád stejně,“ přikývne. „Rok od roku je to těžší, protože konkurence je stále silnější napříč všemi třídami. V tom je to těžší. Ale na dráze mě to pořád baví a motivuje, i když je to stále náročnější. Ale to k mému datu narození patří,“ jen mávne rukou.

Světového šampionátu ve třídě Masters se písecký pilot zúčastnil loni poprvé. „V naší kategorii se jel i světový šampionát vůbec poprvé. Je vypsána pro jezdce starší pětatřiceti let, takže tam jedou mnohem mladší soupeři než já. Také to mohlo přijít dřív,“ posteskne si. „Loni jsem to šel hlavně zkusit. I když je to vlastně závod pro veterány, tak je to pořád mistrovství světa a pro mě obrovská výzva. Navíc se jelo v Le Mans, což je Mekka motoristického sportu. Hučeli do mě sponzoři i členové týmu, abych se zúčastnil, čímž mě výrazně motivovali,“ přizná.

Svůj debut na šampionátu zvládl se ctí. „Dostal jsem se na startovní listinu, absolvoval jsem jednodenní testování a pak jsem se hned vracel na mistrovství republiky do Vysokého Mýta. Za další týden už se jelo na samotné mistrovství světa. Přes změnu pneumatik a prostředí to nezačalo špatně a na vodě jsem zajel dvaadvacátý čas, což bylo dobré vzhledem k tomu, že jsem tam na vodě neměl najetý ani metr. Byla to dobrá výchozí pozice do rozjížděk,“ vrací se k loňskému šampionátu ve Francii.

Sedla mu i kvalifikace na osychající trati. „Držel jsem se na pátém místě, pak jsem po nějakých kontaktech klesl. Ale klaplo to a postoupil jsem ze čtrnácté pozice do finále. Na startu jsem zariskoval, dostal jsem se na desáté místo. Na pogumované trati mi to pak šlo trochu hůř, ale musím poděkovat motorářům, že mi to jelo a držel jsem se na dostřel svých pronásledovatelů. Bylo z toho čtrnácté místo, což jsem považoval za vrchol kariéry. Víc než domácí tituly, které jsem vybojoval. Jedou tam exmistři světa. Někteří jsou moji vrstevníci, jiní jsou ještě o hodně mladší a stále nepřestali závodit. Opravdu jsem si tohoto výsledku považoval,“ zdůrazní.

Zopakovat parádní výsledek na víkendovém šampionátu v Německu prý bude složité. „Trať ve Wackersdorfu mají všichni najetou, spousta jezdců tam po celý rok trénuje. Má velkou prestiž a umí to na ní skoro všichni. Každý tam jede rychle,“ s úsměvem pokrčí rameny. „Uvidíme, jak se to povede. Loni to pro mě byla výzva, letos už je můj start podmínkou ve smlouvě s Pragou, takže už je to pro mě větší závazek,“ vysvětluje.

Váchovo závodnické srdce mu ale ani neumožňuje myslet na nějaké horší umístění. „Jsem však nohama na zemi,“ zdůrazní. „Můj cíl je dostat se do finále, které pojede šestatřicet jezdců. Přece jen závody ve třídě Masters jsou jiné. Už si nedovedu představit, že bych závodil s mladými. Někdy se jim svými časy přibližuji, někdy je i překonám, ale závody jsou to jiné. Tlak na mě bude velký, to jsem si vědom. Neuvažuji o tom, že bych motokáry nejezdil. Rodina, mechanici i tým mi pomáhají. Bez nich bych to dělat nemohlo a patří jim velké poděkování,“ vzkazuje.