„Loni už jsem skutečně přemýšlel o tom, že skončím. Odjel jsem svou dvacátou sezonu, důstojně jsem to zakončil bronzovou pozicí v mistrovství republiky a zdálo se mi, že je ten správný čas ustoupit. Soupeři jsou většinou už o polovinu mladší, mají hodně najeto v zahraničí a jen těžko jim mohu stíhat. To je třeba si přiznat," zachovává si Vácha zcela reálný pohled na věc.

Nakonec ale motokáru ještě na hřebíček nepověsil a bylo to bezpochyby správné rozhodnutí. Na Slovensku totiž na „stará kolena" totiž udělal doslova díru do světa. Právě slovenský šampionát byl pro píseckého pilota letošní prioritou a nakonec se mu podařilo dosáhnout až na metu nejvyšší. „Mám velkou radost, že jsem mistrovství Slovenska vyhrál," přikývne.

Přitom směrem k našim bývalým federálním partnerům nemířil s tím, že by myslel rovnou na titul. „Na prvním místě nebyly výsledky, body ani  poháry. Ale chtěl jsem mít radost ze závodění a zachovat si  standardní rychlost, jakou jsem měl rok předtím v našem mistráku. A to se celkem dařilo," usměje se.

Jeho největším soupeřem byl na Slovensku ambiciózní domácí jezdec Martin Konopka. „Po prvních dvou závodech to vypadalo, že bude mít navrch. A ani by nebylo divu. Dva měsíce předtím strávil v Itálii, kde pracoval a jezdil. Navíc má výborné zázemí a jeho jezdecké schopnosti jsou rovněž nezpochybnitelné," s respektem Vácha hovoří o svém největším soupeři.

Postupně se ale karta začala obracet. „Martin udělal chybu na závodě v Rakousku a při dvou podnicích na českém území se mi podařilo otočit skóre ve svůj prospěch," popisuje písecký patriot dramatický průběh sezony.

Šampionát vrcholil dvěma závody na Slovensku. „Čekal jsem tam z druhé strany velký tlak. Předposlední závod se jel v Trebaticích, kde jsem závodil naposledy před dvaceti lety. Trať tam zůstala stejná, ale její povrch bohužel také. Byl v žalostném stavu a k podvozku byl hodně nemilosrdný," konstatuje Vácha. „Měl jsem z toho trochu obavy," přiznává.

Nakonec ale vše proběhlo nad očekávání. „Závod dopadl perfektně. Od pátku jsem zajížděl nejrychlejší časy, což překvapilo nejen konkurenci, ale i nás samotné," směje se.

Vácha poté opanoval i bodované jízdy. Byl dvakrát druhý a jednou první, což mu zajistilo ze závodu zlatý věnec. Aniž by to tušil, tak zároveň i slovenský titul. „Konopka totiž dojel třikrát čtvrtý, a když se sečetly průběžné výsledky, tak jsem měl již před posledním závodem jisté první místo. Vůbec jsem nečekal, že by to mohlo stačit na titul," neskrýval Vácha překvapení. Díky tomu mohl poslední závod seriálu v Dunajské Stredě vynechat. „Alespoň jsme pošetřili nějaké náklady."

K prestižnímu slovenskému titulu přidal český v kategorii Masters nad pětatřicet let. „Tato třída se letos jela poprvé a vítězství jsem bral tak trochu jako povinnost," přiznává. V absolutním pořadí mu čtvrté místo také slušelo, když se dokázal statečně bít s výrazně mladšími soupeři.

Kromě vlastního závodění se Jindřich Vácha věnuje také přípravě mladých jezdců ve svém týmu Elexia VMS. „Kluci mi dělají radost," tvrdí.  Alex Legnaro skončil v mistrovství republiky třídy Easykart třetí. „Příští rok pojede v této kategorii naposledy a mohl by se posunout ještě výš. Bude to pro něj velká výzva," věří Vácha.

Hodně si Vácha slibuje i od Dominika Hodače. „Je to čtrnáctiletý kluk, který se k motokárám vrátil po roční pauze. Jezdecký potenciál určitě má," je přesvědčen.

Spolupráce funguje především na kamarádské bázi. „Nejsem jejich klasický trenér. Spíše se snažím poradit a někam kluky nasměrovat. K tomu jim chystám motory. V rámci našich možností se snažíme dělat co nejlepší výsledky," vysvětluje.

Sám Vácha bude závodit i v příštím roce. „Ale asi malinko zvolním. Letošní sezona byla hodně náročná a cítil jsem velkou únavu. Nejspíš zkusím znovu Slovensko a uvidí se, jestli ještě něco k tomu," přemýšlí o plánech na příští rok.