Prvním chystaným podnikem v kraji by měla být podle zatimního kalendáře atletická neděle vypsaná na 24. květen od 14 hodin do Prachatic. 31. května by chtěl závody uzavřené pro členy oddílu uspořádat Sokol ČB (15).

Jubilejní 80. ročník silničního běhu na 25 km Kolem Hluboké, memoriál manželů Nedobitých, se místo původně stanoveného termínu 19. dubna uskuteční v sobotu 3. října, jak nám sdělila ředitelka závodu Růžena Smolíková.

Soutěže družstev začnou v červnu. Upravený svazový kalendář počítá podle Moniky Drhovské s těmito termíny v kraji: 6. června starší žactvo na Sokolu ČB, 12. června přípravky II ve Veselí, 13. června mladší žactvo ve Čt. Dvorech, 14. června dospělí v Nové Včelnici, 19. června přípravky I v Prachaticích, atd. Do přeboru mužů se přihlásily Čtyři Dvory A a B, Nová Včelnice, Bechyně, Veselí, J. Hradec, do soutěže žen Milevsko, Nová Včelnice, Blatná, Veselí, J. Hradec a Čéčova.

Ligové soutěže mají začít v červenci. Byly zúženy na tři kola s posledním termínem 22./23. srpna a navrhováno je letos nepostupovat a nesestupovat. Do konce tohoto týdne mají týmy potvrdit přihlášky. V I. národní lize A jsou zařazeni muži a ženy Sokola ČB, ve II. lize B muži VS Tábor, ženy téhož oddílu a Čtyř Dvorů. Podle kalendáře by první kolo I. NL měl uspořádat Sokol ČB o prvním červencovém víkendu, ve kterém začne i II. liga.

Z dalších termínů ČAS: 27. června mistrovství ČR na 10 km včetně juniorů ve Slavkově, 14. července Velká cena Tábora, 24.-26. července ČR víceboje, 8.-9. srpna mistrovství ČR na dráze v Plzni, 5.-6. září mistrovství ČR juniorů a dorostu v Ostravě, 19.-20. září do 22 let v Jablonci a žactvo v Třinci.

Předtím 1. června bude masová akce ČAS „Spolu na startu“. Z kraje závody chtějí uspořádat Sokol ČB (15 hodin Sokolský ostrov), Čtyři Dvory, Bechyně, Nová Včelnice, J. Hradec (16.10), Prachatice (16, i s dorostem), Čéčova, VS Tábor, Jihočeský klub maratonců, ČZ, Sport Klub Hojná Voda, přihlášena je i Nová Bystřice.

… a trochu „retro“

Se vzpomínáním na zesnulého skvělého tyčkaře Čestmíra Hofhanzla jsme dostali ohlas od pana Sládka z Tábora a v jiné souvislosti jsme si mohli upřesnit starou „zděděnou“ statistiku. V ní stále figuruje v kategorii mladšího dorostu Josef Sládek výkonem 42,31 metru s náčiním 1,5 kg dosaženým v roce 1963, a protože v pořadí jiných ročníků už není, zeptali jsme se přímo jeho osobně.

Z loňského srazu bývalých atletů.Zdroj: Deník/archiv VLM

Napsal nám, že je to pravda. „Pamatuji se, že po krajských přeborech dorostu vyšel v Jihočeské Pravdě kritický článek o jejich nevalné úrovni, kde se psalo o dvanáctimetrovém náskoku Sládka v disku a třímetrovém rozdílu mezi prvními třemi koulaři. Obojí jsem vyhrál. Kouli i díky tomu, že tehdejší koulařské eso Petr Pavlásek se dostavil k závodu až po jeho skončení. Nepsal jste ten článek Vy?“ zeptal se a já ho ujistil, že ne, nikdy bych nic z atletiky neoznačoval za nevalné.

A Josef Sládek pokračuje: „Dvoukilovým diskem jsem později na Sokolském ostrově hodil 42,16 m. Pamatuji, že při závodě byly na ploše stadionu spartakiádní značky, a taky nás po závodě rychle z hřiště vyhnali. To nás dopálilo, protože spartakiádní funkcionáři, které jsme v životě neviděli, nás vyháněli z ,našeho´ stadionu. Muselo to být v roce spartakiády, tedy 1965. V zimě roku 1966 jsem si při sportu natrhl sval na zadní straně stehna a bylo po zlepšování.

Na vojnu jsem ještě šel ze Slavoje ještě do Dukly Tábor (já, kluk z Tábora!). Dukla v té době pomalu, ale jistě směřovala ,do kytek´ a podle toho to tam vypadalo. Po vojně jsem nastoupil na vejšku a s diskem definitivně skončil.

Podruhé jsem se vrátil na ,místo činu´ na sklonku minulého režimu. V Táboře jsem vedl na stadionu pár kluků. Dodnes z nich vymetá veteránské závody oštěpař Cabadaj. Díky Honzovi Pánů se nám podařilo vyjet s atlety v roce 1988 do západního Německa. Podmínkou byla účast 27 atletů a pouze tří trenérů a fukcionářů. Abychom mohli jet všichni, byl jsem do výpravy nominován jako atlet, a tak jsem po 20 letech znovu začal házet diskem. Poté jsem za muže ještě dvě sezóny házel v krajském přeboru družstev. Žádná sláva to tedy nebyla, něco kolem 36 m. Nechal jsem toho ve chvíli, kdy jsme postoupili do 2. atletické ligy. Představa, že si ve 43 letech pojedu v sobotu šestkrát hodit diskem třeba až do Klatov, mě už nelákala…

Potřetí jsem se k vrhům vrátil loni na podzim. Moje vnučka prošla v Atletice Tábor všemi možnými stupni přípravek. Ve 14 letech mi přišlo, že je čas začít s nějakou specializací, a tak přešla do vrhačské skupiny Jirky Kadlece, bývalého dlouholetého koulaře. Občas mezi ně chodím a učím ji techniku. Nu a teď, kdy se na hřiště nesmělo, jsem s ní chodil u nás na louku za fotbalovým hřištěm házet koulí a diskem. Tak jsem se po téměř 60 letech vrátil na místo, kde jsem ve 14 letech začínal i já.“

A dodává, že to se ale už nostalgicky rozepsal o věcech, na které jsme se neptali. Popřál nám zdraví a uzavřel: „Doufám, že se na příštím srazu budějckých atletů zase potkáme…“ My taky! (Ilustrační  snímek je z loňské akce.)