„Radost mám aspoň z plánů, které s Petrem připravujeme. Chceme hodně pracovat s mládeží a celkově vzkřísit místní volejbal," dodává Dita Šimůnková, která funkci předsedy OVS na Písecku zastává společně s Petrem Čížkem. „Před pár lety jsme vystoupily ze Sokola Písek, pod které spadají veškeré volejbalové týmy v Písku. Podmínky, které tam byly, nám nevyhovovaly a teď fungujeme samostatně a daří se nám nejenom herně, ale i co se týče hospodaření, organizace a financovaní," doplnila a uvedla na pravou míru trenérka SK Otava Písek Dita Šimůnková, mezi jejíž svěřenkyně patří právě také Lenka Králová, která kroutí v dresu SK Otava Písek už čtvrtou sezonu. Šikovná nahrávačka odpovídala na otázky Deníku s úsměvem od ucha k uchu. Smysl pro humor jí tedy rozhodně nechybí.

Děláte sport pod vysokou sítí odmalinka, nebo jste zkoušela i jiný?
Kéž by odmalička. Během středoškolských let jsem chodila na atletiku. Při mé korpulentní postavě připadaly v úvahu jenom oštěp, koule a disk. Ke všem třem disciplínám mi ale chyběly rychlost, švih a síla. To mi vlastně chybí dodnes. Od dětství mě lákaly hlavně míčové sporty, nejvíce basketbal, stolní tenis, tenis, ve stáří (Lenka se narodila v roce 1986 – pozn. redakce) jsem na chvíli zkoušela dokonce i fotbal.

A co volejbal?
Volejbal je pro mě největší a jasnou drogou.

Vždycky jste chtěla být nahrávačka, nebo vás lákala i jiná pozice?
Volejbal jsem nezačínala hrát se ženami. Chodila jsem a chodím stále hrát smíšený volejbal. A ve smíšeném volejbalu tak nějak automaticky vyplývá, že holka vždy klukům nahrává a chlapci smečují. V mém případě je to nejmoudřejší rozhodnutí, neboť moje smeč je jen jakýmsi lobem. Ale nahráváním jsem se nechala pohltit. Moc mě baví se to stále učit.

Troufnete si na tvrdší, skákané podání?
To jste mě rozesmál. Při podání skáču jen pro pobavení týmu, takové zpestření tréninku, při zápase bych si netroufla, poněvadž moje skákané podání je velkým handicapem, rozhodně nejde o tvrdší podání, spíš jsem ráda, když přehodím síť.

Používáte na tréninku dělo jako simulátor servisu?
Omlouvám se, nerozumím otázce. Jsem šťastná, když se servis vůbec podaří.

Zkoušíte občas zahrát také na druhou přes?
Když už není vyhnutí. Ale nerada. Zvlášť když se to nepovede.

Co říkáte poměrně novému úderu ve volejbale, neboli speciální ulívce, které se říká power tip?
Teorii volejbalu opravdu neznám, takže ani netuším, na jaký druh ulívky se mě ptáte. Ale pokud někdo umí zalít tak, že soupeř míč nevybere, pak smekám.

Je něco, co vás na tréninku nejvíc baví?
Nejvíce mě baví dobré a akční rozpinkání. To je někdy lepší než celá hra.

A je něco, co vás naopak nebaví vůbec?
Co by mě nebavilo vůbec, to se říct nedá, baví mě všechno.

Díval jsem se, že jste pěknou řádku let hrála za SKP v Č. Budějovicích. Jste odchovankyně tohoto klubu?
No, vidíte. A já za SKP neodehrála jediný zápas. V Budějovicích jsem studovala a během té doby jsem dostala nabídku od trenérky SKP, která se tehdy přišla podívat na volejbal, který jsme pinkali jen tak pro zábavu. Bylo to už ke konci studia, takže jsem absolvovala jenom pár tréninků, ale jsem za to ráda, byla to pro mě první zkušenost s řízeným tréninkem.

Co vás přivedlo do královského města Písek?
Od Písku bydlím pár kilometrů celý život. Po volejbalové stránce mě do Písku přivedl inzerát v novinách, ve kterém hledali zájemce o rekreační volejbal. Nevím, jak v ostatních městech, ale po píseckých tělocvičnách se pinká volejbal dvakrát až třikrát denně. Různé party. I tak se ale pomalu zná každý s každým, a to je potom radost. Pohyb a pohodoví lidé kolem vás.

Největším rivalem SK Otava Písek je bezpochyby písecký Sokol. Je mezi kluby rivalita?
Pro mě je to svátek, když hrajeme zápas proti holkám ze Sokola, zvlášť když hrajeme u nich v hale, mají skvělé zázemí a při zápase, i díky divákům, je to úžasná atmosféra. Něco jako Sparta proti Slavii ve fotbale. Pokud panuje nějaká klubová rivalita, tak to neřeším, jde o sport, čili to beru sportovně.

Sledujete zápasy volejbalové extraligy žen a mužů?
Já jen hraju, jinak volejbal vůbec nesleduju.

Ani jste nikdy nebyla ve Sportovní hale na zápase budějovického Jihostroje?
Nějakým omylem jsem se na zápas dostala. Ale to jen kvůli tomu, že volejbal hraju. Jinak jsem samozřejmě na Jihostroj pyšná, kdo by nebyl.

Máte ze světa volejbalu nějakého oblíbence nebo oblíbenkyni?
Neznám jediné jméno, ale všichni mají můj obdiv.

Viděl jsem, že jste si byla se spoluhráčkami pinknout během slunných dnů v únoru. Samozřejmě venku. Šlo o nějakou sázku? Mladší proti starším?
Vůbec nešlo o žádnou sázku, pouze o obří touhu pinknout si po sto letech do míče. Moc děkujeme kapitánce, že nám tuto možnost zařídila.

Jste samý vtípek a prý máte vždy pozitivní náladu. Kde se ve vás tolik nadšení bere? Odkud čerpáte energii?
To asi dělá ten volejbal. Jak už jsem říkala, je to pro mě droga a každá droga s vámi trochu zamává.

Spoluhráčky mi na vás pověděly, že máte velmi ráda točené pivo, které si bohužel v dnešní době nemůžete dopřát. Našla jste za něj nějakou alternativu?
Spoluhráčky se spletly, chtěly říct, že ráda točím pivo. Pivo jsem pila jenom z donucení. Vrcholoví sportovci pijí hlavně vodu, a tohoto vzoru se držím.

Jaký je váš dlouhodobý volejbalový sen?
No, na extraligu už to asi nedotáhnu. Dlouhodobý sen je určitě zůstat co nejdéle zdravá, abych si třeba v osmdesáti letech pinkla ještě do míče.

Takže máte krátkodobý cíl?
Ano, mám úplně nejkratší cíl, respektive nejbližší cíl – udržet v hlavě, co vůbec slovo „volejbal" znamená. Ale třeba se situace ještě někdy zlepší a budeme si moci zase společně zahrát.

Nemrzí vás, že v Písku není speciální volejbalová hala?
Možná trošku. Pro Písek by to byla určitě prestiž takovou halu mít, a hlavně by to bylo dobré zázemí pro výchovu budoucích volejbalistů a volejbalistek.

Volejbal se na krajské úrovni hraje v hale. Vyrážíte ale v létě na antukové turnaje?
Ano, hlavně na ty smíšené.