Volejbalisté Jihostroje České Budějovice povede i v další sezoně trenér René Dvořák. 

Jihostroj v uplynulé sezoně nejdříve vyhrál Český pohár, pak bral extraligový bronz. Jak to nyní s odstupem hodnotíte?
Sezonu bych rozdělil na dvě poloviny. Dlouhodobá část a Český pohár je první polovina, která byla velmi úspěšná. Vítězství v poháru mi přijde trochu nedoceněné. Ve čtvrtfinále jsme měli nejtěžšího možného soupeře, když jsme museli přejít přes Prahu. Ve finále jsme pak hráli s Karlovarskem, což byl ohromně těžký zápas, který jsme odehráli velmi slušně. Tohle beru jako obrovský úspěch. Druhou polovinou sezony beru play-off, ve kterém se nám nepovedlo semifinále. Bohužel nás zastihlo v takovém rozpoložení, v jakém jsme byli.

Jak to myslíte?
Bohužel jsme měli zraněné dva klíčové hráče – Radka Macha a Caseyho Schoutena. Mach byl zraněný dlouhodobě a Schouten se zranil v prvním čtvrtfinálovém zápase. Oba pak nemohli být dobře připravení na semifinálový souboj. Radek se těžce dostával zpátky po dvouměsíční pauze a až v sérii o třetí místo zahrál svůj standard. U Schoutena bylo zase vidět, že začal trénovat naplno až tři dny před prvním semifinále. Celou semifinálovou sérii až do konce play-off se potýkal se zraněním. Do toho přibyla zranění nebo nemoci dalších hráčů – na marodce byli třeba Piskáček a Stoilovič.

Zároveň se v semifinále Lvi Praha potkali s formou…
Ano, hrálo roli více faktorů. My jsme nebyli v nejlepším rozpoložení a Praha naopak podala výborný výkon. V prvním zápase série jsme ještě kralovali, ale ve druhém utkání v Praze se Lvi dostali na obrovskou vlnu, na které jeli až do konce play-off. Výkony Prahy pro mě ale nebyly překvapením, ať už rozpočtem nebo silou kádru se nahoře měla pohybovat celou sezonu. Spíš mě překvapovalo, že se jí moc nedařilo v základní části. Určitě ji také pomohli Kriško a van Dijk, kteří posílili Lvy na začátku února, a ještě vyšperkovali už tak velmi silnou soupisku. Oba jsou to zkušení harcovníci, kteří přinesli důležitou stránku psychické odolnosti.

Našel byste v semifinálové sérii něco, co se dalo udělat jinak?
Díky zkušenosti z trenérské a hráčské kariéry mám podložené, že v zápasech, kdy jde o všechno, stačí k nakopnutí mužstva jeden impulz. Třeba jedna šťastně vyhraná koncovka. Jeden tým to nakopne, druhý srazí dolů. Myslel jsem si, že se nám něco takového povede. Musím ale říct, že Praha nás k tomu nepustila. Neudělala vlastní chyby a nedovolila nám vyhrát nějakou koncovku se štěstím.

Jihostroj dokázal vždy v klíčových momentech play off zapnout na vyšší obrátky a vyhnout se krizi. Proč se tentokrát nenašel nikdo, kdo by tým z krize dostal?
Každé mužstvo spoléhá na určité osobnosti a my jsme tyto hráče bohužel neměli v dobré zdravotní pohodě. U nás touto osobností vždycky byl Radek Mach, který svým uměním a klidem v play-off převyšoval ostatní. I v těžkých momentech dovedl hrát s chladnou hlavou. Bohužel byl z formy po zranění a ani naše nejúdernější síla Casey Schouten nebyl ve své kůži. Mužstvo tohle vycítí. Miguel de Amo, který byl také vždycky naší vedoucí osobností, se tak neměl o koho opřít. Konec konců ani Miguel nepodával své nadstandardní výkony. Jak jsme byli jako tým vždy pohromadě při vítězstvích, tak jsme teď byli bohužel všichni pohromadě i v útlumu.

Českobudějovické basketbalové tygřice
Barča a Timi. Tygřice pod vysokými koši. Pochvalu zaslouží celý tým

V souboji o třetí místo s Odolenou Vodou vybojoval Jihostroj bronzové medaile. Série však byla dramatičtější, než se předpokládalo… Když se nedostanete do finále, jste ohromně zklamaní. A potom je tedy strašně těžké se koncentrovat a namotivovat na souboj o třetí místo. Odolena Voda měla logicky podstatně větší chuť, protože nevyhrála medaili patnáct let. Já jsem rád, že se nám povedlo se namotivovat takovým způsobem, že jsme po dobrém výkonu vyhráli první zápas doma. Na Odolce jsme to pak měli těžké, protože doma výborně podávala a dařilo se jí. Myslím, že není vůbec žádná ostuda prohrát na Odoleně Vodě 2:3. Její mužstvo patří do špičky a je normální, že se takové týmy poráží navzájem. Jsem velmi rád, že jsme v rozhodujícím třetím zápase opravdu ukázali, že volejbal hrát umíme. Byli jsme konečně v lepší zdravotní kondici, a bylo to vidět i na našem výkonu. Jsem rád, že jsme zakončili sezonu bronzovou medailí a potěšili diváky.

Co si vůbec myslíte o sérii o třetí místo, která se třeba v hokeji nehraje?
Hokejisté ví moc dobře, proč se o třetí místo nehraje. Zklamání z nepostupu do finále je obrovské a namotivovat hráče, aby šli znovu do boje, je hodně těžké. Ve volejbale se o třetí místo hraje a já to neodsuzuju. Pokud by se ale o třetím místě rozhodovalo podle umístění po základní části, tak bych se taky nezlobil. Argumentem pro je, že hrajeme primárně proti diváky, a i zápasy o třetí místo mají kvalitu. My jsme byli důkazem, že diváci na souboje o třetí místo rádi přišli. A pro nás také bylo lepší rozloučit se s diváky vítězstvím a dobrým výkonem, než kdyby pro nás sezona skončila v Praze prohrou a byli jsme automaticky třetí (druhou část rozhovoru, který vedl Matěj Mayer, přineseme na webu Deníku v příštím týdnu).