Příběh o tom, kterak mladíček vyhrál mistrovství republiky 100 metrů znak a vtěsnal se mezi desítku nejlepších jihočeských sportovců roku, přesto „přeběhl“ z bazénu na souš a s basketbalovou reprezentací to dotáhl až na mistrovství Evropy, zná nejeden sportovní fanda.

Příběh je tak originální, že i po letech se něj Lukáše Krause (26) sem tam někdo pozeptá. „Zrovna nedávno jsme se o tom bavili s Martinem Augustinem,“ usmívá se Kraus, všestranný sportovec, jenž v poslední době sešel Jihočechům z očí, a to je škoda.

Přes BSK Č. Budějovice, Spartu, Liberec a Děčín si to totiž namířil na zahraniční angažmá. S klubem Fuenlabrada podepsal kontrakt do roku 2011. A právě včera zahájil už svou třetí sezonu pod španělskými koši. Jaká bude? „V pátek hrajeme v Melille. Je to jediný tým, který sídlí na územi Afriky. V loňském ročníku II. ligy byl po základní části nejlepší, má veliké ambice, tak jsem celý natěšený, jak začneme,“ vyhlížel Lukáš Kraus nedočkavě premiéru v týmu Palencia Baloncesto.

Krok za krokem se blíží svému snu, zahrát si ve Španělsku ACB, jednu z nejlepších lig na světě. V létě strávil dva měsíce doma v Č. Budějovicích a byl zvědav, kam ho klub do třetice pošle na hostování. Na konci srpna se dozvěděl, že si po čtvrté a třetí lize nyní vyzkouší druhou nejvyšší soutěž. I když kvitoval, že si polepší, jeho cíl se nemění – v zemi, která letos obhajovala titul mistrů světa a kde je basketbal ohromně populární, chce prorazit do elitní soutěže.

„S prvním týmem Fuenlabrada jsem párkrát trénoval a necítili jsem velký rozdíl. Je to o zkušenostech. Fyzicky už skoro nemám, kam se posunout. Ale Španělé na zkušenosti hodně dají. Člověk musí být opravdu velice kvalitním hráčem, aby ho jakýkoli tým vůbec koupil,“ líčí Lukáš Kraus, jenž má ve statistikách starty na mistrovství Evropy mužů, a ty už mu nikdo neodpáře. Proti Turkům tehdy zazářil, během devíti minut zaznamenal devět bodů! „Jsou to už tři roky,“ vybaví si.
V létě jste ho mohli potkat v Českých Budějovicích a okolí třeba na kolečkových bruslích. Dvoumetrový a stokilový muž se nedal na stezkách přehlédnout. Jezdím kvůli kondici. Chodím běhat, trénoval jsem se skupinou atletů. S lidmi kolem Pavla Hadáčka jsem si chodil zahrát i basket. Na zemědělku, do Kubatovky, do Kamenného Újezda,“ vyprávěl.

Bývalý plavec se nezapře, vodní živel ho pořád mocně přitahuje. Učaroval mu kajak, a tak se nechal vidět i na kanále v Tróji. Nevyhýbal se ani bazénu, dokonce na poslední chvíli zatoužil probojovat se na mistrovství republiky! Podle měřených časů prý recese mohla vyjít, ale prodat formu na kvalifikačním závodě už nestihl. . . „Někde ve druhé desítce bych možná figuroval,“ směje se.

Ve Španělsku měl za sebou podle čísel o něco méně výraznou sezonu, než byla ta první. „Ale to je přirozené, protože jsem hrál v lepší soutěži,“ podotýká Lukáš Kraus. Jeho tým měl ambice postoupit do play off, kam se nedostal. „I když jsem do základní pětky nechodil, hrál jsem přes dvacet minut za zápas, průměrně dal dvanáct bodů a měl šest doskoků. Nastupoval jsem na křídle i pod košem. Bylo to dobré, v týmu jsem se našel, bylo to fajn,“ pochvaloval si Lukáš Kraus.
V družstvu Alta Gestion Fuenlabrada byl obklopen nadějnými mladíky kolem 20 let. Jako druhý nejstarší člen sestavy na sebe musel vzít roli lídra. „Bylo těžké nasbírat si své body, dostat se na svá čísla, protože já nejsem vyložený scorer, který by to tlačil na sebe. Mám raději týmové pojetí hry. Zároveň ale víte, že vás prodávají statistiky, takže je to těžké. Byly situace, kdy jsem musel vzít úlohu lídra na sebe, protože mladí kluci dělali chyby a my kvůli tomu prohrávali zápasy,“ líčí. „V tomhle to byl pro mne moc poučný rok,“ doplňuje.

Vyrozuměl, že třetí liga je svým pojetím ideální přípravou pro nejvyšší ACB. „Proto ve Španělsku jsem, abych ji hrál, a udělám pro to všchno!“ ujišťuje Lukáš Kraus. Srovnání soutěže s českou Mattoni NBL se krajánek zuby nehty brání. „Na to si netroufám! Všude, kde jsem byl, jsem vždycky musel hrát na sto procent,“ zdůrazňuje. Hlasy kolem sebe však vnímá. „Lidé, kteří mě ve Španělsku od začátku sledují, tvrdí, že jsem lepší hráč, než když jsem přišel. Prý jsem udělal pokrok. To může být jediné měřítko. Trénink s lepšími borci vám pomáhá,“ přemítá Lukáš Kraus, jenž ve španělských ligách narazil na nespočet dalších cizinců, nejen z USA.

Pozvánku do reprezentace na kvalifikační blok v létě nedostal. „Nikdo mě nekontaktoval, takže nevím, co se děje. Je možné, že mě úplně vyřadili z hledáčku. Od loňského roku, co jsme prohráli kvalifikaci, jsem s nikým nemluvil. Družstvo převzal nový trenér Budínský,“ přemítá Kraus. Pokud se kouči snad zdála být třetí španělská liga málo, ve druhé lize už si Jihočech zaslouží pozornost. „Vedl mě půl roku v Děčíně, myslím, že jsme spolu vycházeli v pohodě,“ vzpomíná Kraus.
Po dvou letech v cizí zemi už je mu hej, pronikl do španělské mentality, ale začátky pro něj nebyly jednoduché. „Byla to má první zahraniční zkušenost. Šel jsem do země, kde jsem nerozuměl ani slovo, a také má angličtina v tu dobu nebyla dobrá. Španělé stejně neumějí anglicky skoro vůbec, jenom několik lidí v klubu se s námi mohlo bavit,“ vysvětluje Lukáš Kraus, jenž se komunikací s americkými spoluhráči vycvičil v angličtině, a tak v kabině se dorozuměl bez problémů. Horší to bylo v běžném životě mimo palubovku. „Neuměl jsem si ani objednat,“ netají se.

V Oviedu první rok narazil na jazykovou bariéru, kterou mu při klíčových jednáních v klubu pomáhala překonat krajanka. Měl štěstí. „Trenér A – týmu má za ženu Češku. Když jsem měl opravdu problém a nedokázal jsem se domluvit, seděli jsme proti sobě v kanceláři a nevěděli, co dělat, volali jsme Martinu a ta nám ochotně překládala. Později už jsem se snažil zařizovat si věci sám a byla to sranda. Ale pomohlo mi to,“ přiznává s úsměvem Kraus.
Ačkoli přivykl životu basketbalového legionáře, jako doma se prý ve Španělsku necítí. „Nemají tam Černou věž,“ poznamená a doplní, že nejde o pózu. Je patriot. Ani za moře by prý rodné město nevyměnil. Na návrat se však ještě nechystá. „Ještě nejsem na konci té cesty! Nevím, kde jsem, možná někde v polovině. Pořád je tam, co dokazovat,“ nepovažuje svou basketbalovou misi ve Španělsku zdaleka za ukončenou. „Každý rok chci postupovat výš a výš, najít, kde mám svůj limit,“ praví jeden z hrdinů zlaté éry basketbalu v Českých Budějovicích.

Svého času se vykoupil v Liberci ze smlouvy, aby o svém dalším osudu mohl rozhodovat sám. A nelituje toho.