"Od chvíle, kdy nás oficiálně přijala starostka olympijské vesnice, tu visí i česká vlajka. Na paralympiádu jsme odletěli už ve středu  z vojenského letište Praha-Kbely vládním speciálem. Na palubě bylo  čtyřicet sedm našich sportovců plus doprovod. Po příletu následovala akreditace, ubytováni na pokojích, kde je celkem těsno…  Ale jinak je olympijská vesnice moc, moc krásná! Najdete tady vlastně všechno: nemocnici, posilovnu, poštu… V jídelně nabízejí sto dvacet druhů jídla.

Tréninky stolních tenistů jsou dvakrát denně, ráno a večer po hodince. Trénink lepím, jak můžu. Nejčastěji jsem u stolu s trenérem Schenkem (zásobník, nebo nácvik podání). Zahrál jsem si však i s chorvatským trenérem, bývalým reprezentantem, a taky s hráčem z Finska. Cítím se dobře, s napětím jsem čekal na los, jaké soupeře budu mít ve skupině.

Hala na stolní tenis je vzdálená z vesnice půl hodinky cesty autobusem. Přes velký mumraj už  jsem se stačil trochu zorientovat v londýnském  metru, a to díky české dobrovolnici, kterou tu máme k dispozici. Takže jsme mohli navštívit  Oxford street, ale jen na chvíli, protože nás chytil strašný liják…

Čtenáře Deníku, fandy stolního tenisu na jihu Čech zvláště, zdraví z Londýna Ivan Karabec!"
(Autor, českobudějovický odchovanec, hraje extraligu za  Baník Havířov. Je paralympijským vítězem z Her v Sydney 2000, pozn.)